Časopis Naše řeč
en cz

K novým překladům Sebraných spisů V. I. Lenina

Miluše Hančilová

[Articles]

(pdf)

-

Plnění úkolů XV. sjezdu KSČ spjaté s budováním vyspělé socialistické společnosti v naší zemi vyžaduje, abychom se neustále vraceli k ideovému bohatství leninismu a z něho čerpali podněty pro další rozvíjení současné společenskovědní teorie a politické praxe.

To nám umožňovalo a dosud stále ještě umožňuje první souborné české vydání Spisů V. I. Lenina ve 45 svazcích, pořízených podle 4. ruského vydání v letech 1951—1970. Protože mezitím začalo vycházet v Moskvě 5. ruské vydání Sebraných spisů V. I. Lenina v 55 svazcích, doplněné o další Leninovy práce a vybavené rozsáhlým vědeckým aparátem, rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ, aby nakladatelství [175]Svoboda přistoupilo k přípravě 2. českého vydání Sebraných spisů V. I. Lenina.

Na nové překlady Sebraných spisů V. I. Lenina do češtiny je nutné klást především tyto požadavky: zachovat věrnost ideovému obsahu originálu, zbavit překlad Leninova textu prostředků, které narušují soulad jeho roviny významové a formální, přetlumočit do češtiny všechny stylové hodnoty Leninova díla, přizpůsobit nové vydání současné češtině v její složce jazykové i odborně terminologické, upravit text tak, aby obrážel současný stav českého jazyka v celé jeho bohatosti významů a tvarů a reagoval i na jeho vývojové tendence (demokratizaci, internacionalizaci, intelektualizaci atd.).

Je zcela zřejmé, že nové vydání Sebraných spisů V. I. Lenina bude mít významnou stabilizující a kodifikující úlohu v oblasti české společenskovědní terminologie. Protože se současně připravuje i nový slovenský překlad Sebraných spisů V. I. Lenina a protože se všechny otázky řeší paralelně a ve vzájemné koordinaci, lze očekávat, že oba překlady budou určitým příspěvkem ke sjednocování české a slovenské společenskovědní terminologie.

Má-li česká terminologie použitá v překladech Leninových děl tvořit základ současné české marxisticko-leninské terminologie, musí vyhovovat požadavkům jasnosti, srozumitelnosti, ústrojnosti tvoření a začlenitelnosti do lexikální a gramatické struktury českého jazyka, jakož i požadavku systémového charakteru v rámci jedné nebo několika společenskovědních disciplín.

Při práci na předchozích překladech Leninových děl převládaly analytické metody a postupy, které bylo třeba v novém překladu prohloubit, ale zároveň bylo nutné věnovat zvýšenou pozornost postupům syntetizujícím. K dosažení maximální obsahové jednoty v systému terminologických prostředků bylo zapotřebí vymezit ekvivalenty základních, klíčových termínů a provést jejich unifikaci v nově přeložených textech. Tato unifikace se týkala např. termínů batrak zemědělský dělník (v 1. vyd. také „zemědělský nádeník“), kustar’ domácký výrobce (v 1. vyd. „domácký malovýrobce“, „řemeslník“), kustarnyje promysly — domácká výroba (v 1. vyd. ještě také „domácké živnosti“), krepostničestvo nevolnictví (v 1. vyd. někdy i „poddanství“ nebo „feudalismus“), krest’janin rolník (v 1. vyd. a v některých nových překladech se ještě objevoval ekvivalent „sedlák“), pod’onšcik nádeník (v 1. vyd. také ještě „podruh“), dvor usedlost (v 1. vyd. „usedlost“ nebo „hospodářství“).

[176]V souvislosti s novými překlady Leninových prací bylo třeba v porovnání s 1. vydáním Spisů V. I. Lenina mnoho českých termínů zpřesnit, např. termíny tržní zemědělství, zemědělská výroba pro trh nahradily dřívější spojení „obchodní zemědělství“ (torgovoje zemledělije), místo výrazu „zemědělský kapitalismus“ používáme terminologického spojení kapitalismus v zemědělsví (zemledělčeskij kapitalizm), v 1. vydání se vyskytuje „rozpor zájmů“, zatímco správný překlad ruského sousloví protivopoložnost’ interesov zní protikladnost zájmů, podobně ruský termín klassovyje protivorečija se v 1. vydání překládal spojením „třídní rozpory“, ale adekvátní je termín třídní protiklady, chozjajstvennyje porjadki obščestva se překládaly v 1. vydání spojením „hospodářské řády společnosti“ místo správného hospodářské poměry společnosti, v 1. vydání se píše o „poměru svobody a nutnosti“, zatímco v daném spojení jde o vztah svobody a nutnosti atd.

Pro mnohá ruská terminologická spojení v Leninových pracích jsme volili na rozdíl od 1. vydání takové ekvivalenty, které jsou založeny na českém terminologickém úzu a které jsou tedy českému čtenáři bližší (např. dělník s polovičním pracovním výkonem místo dřívějšího spojení „poloviční dělník“, reforma veřejné správy místo „administrativní reforma“, kapitalistický podnikatel místo „kapitalista-podnikatel“, samostatně hospodařící rolníci místo „rolníci-hospodáři“, specializovaní dělníci místo „dělníci-odborníci“, hospodářsky silné rolnictvo místo „pevné rolnictvo“, zájmy veškeré buržoazie místo „celoburžoazní zájmy“ atd.

V souvislosti s dnešním územ jsme byli nuceni některá volnější terminologická spojení nahradit těsnějšími (např. „předměty spotřeby“ > spotřební předměty, „odvětví průmyslu“ > průmyslové odvětví, „podmínky života“ > životní podmínky, „spory o kompetenci“ > kompetenční spory atd.).

Mnohé ruské termíny byly v 1. vydání Leninových Spisů překládány ještě jako neterminologická spojení. Tyto prostředky jsme přirozeně nahradili termíny (např. nadbytek zboží místo dřívějšího „přeplnění trhu“, vnitropolitický přehled místo spojení „vnitřní obzor“, konjunktura místo „rozkvět“, obživa dělníků místo „vydržování dělníků“ nebo „živobytí dělníků“, rozpis daní místo „rozvrhování daní“ atd.).

Analýza výrazových prostředků Leninova jazyka prozrazuje, jak obezřetně je třeba zacházet s českými ekvivalenty některých nedo[177]statečně diferencovaných, mnohdy polysémních termínů i netermínů. Jde např. o taková slova jako promysly (vedlejší výdělečná činnost, drobná průmyslová n. nezemědělská výroba, živnost), rabotnik (pracovník, pracovní síla), upravlenije (řízení, správa, veřejná správa), gospodstvo (panství, nadvláda, vláda, moc, mocenské pozice), element (prvek, živel, vrstva, složka, síla), kupec (kupec, obchodník, kupující), chozjajin (hospodář, pán, zaměstnavatel, podnikatel, vlastník, majitel), gruppirovka (skupina, seskupení, rozeskupení, třídění), otnošenije (poměr, vztah, postoj), měščanskij (měšťácký, maloměšťácký, maloburžoazní), rabočeje naselenije (pracující obyvatelstvo, činné obyvatelstvo, dělníci), ideja (idea, myšlenka, názor, nápad) atd.

V zájmu větší stability jsme u některých termínů volili jednu z možných variant, a to tu, která je v české společenskovědní terminologii frekventovanější a vešla také v širší úzus, např. třída statkářů (v 1. vydání je „statkářská třída“), třída kapitalistů (v 1. vydání je také „kapitalistická třída“).

Tendenci k větší ustálenosti termínů jsme respektovali tam, kde Lenin používá naprosto synonymně dvou i více variant, např. borba klassov vedle mnohem frekventovanějšího spojení klassovaja borba. V těchto případech jsme v českém překladu zůstali u jediného ekvivalentu třídní boj.

Abychom vyloučili nežádoucí interpretaci některých starších termínů, museli jsme se v jednotlivých případech uchýlit k popisným ekvivalentům, např. místo termínu „velkokapitalismus“ (v 1. vyd.) jsme zavedli jako ekvivalent ruského spojení krupnyj kapitalizm kapitalistická velkovýroba.

Pro nový překlad Leninových spisů je velmi závažná otázka internacionalizace společenskovědní terminologie. V oblasti terminologie by měla internacionalizace plnit především tyto funkce: vést ke sbližování národních terminologií, ke zpřesňování termínů (produkt výrobek, ekonomický hospodářský, agrární zemědělský), k většímu odlišování termínů od netermínů (revoluční dobrodružnost revoluční avanturismus) a k obohacování odborné slovní zásoby, protože v odborném stylu lze diferencovaně využít jak slov domácích, tak i internacionalismů (soustava systém, dějinný — historický, zásada princip, kázeň — disciplína, ráz charakter, podnět impuls atd.).

[178]Postupujícímu procesu zmezinárodňování terminologie se nelze v novém překladu Leninových děl bránit. Snažíme se však užívat internacionalismů jen tehdy, jestliže se tím neodchýlíme od stylové roviny originálu. Jinak by nám hrozilo, že převedeme Leninovy spisy do příliš knižní podoby. To nám nehrozí v takových stylových útvarech, jako jsou teoretické polemiky, rozbory, recenze, studie, a tam také v hojnější míře nahrazujeme domácí slova používaná v 1. vydání některými internacionalismy. Jde zejména o internacionalismy v obecněvědní slovní zásobě, např. přijímat akceptovat (prinimat’), vykládat interpretovat (tolkovat’, traktovat’), přiklánět se inklinovat (primykat’sja), předvádět ilustrovat (pokazyvat’, demonstrirovat’), mít na zřeteli respektovat (učityvat’), obnovovat — restaurovat (vosstanavlivat’), používání aplikace (primeněnije), zesílení zintenzívnění (usilenije), porovnání konfrontace (sopostavlenije), rozbor analýza (analiz), stránka aspekt (storona) atd.

Mnoho potíží vyvolává překlad reálií; při řešení těchto problémů v nových překladech Leninových děl bylo nutné přijmout tyto zásady:

1. ponechat v nových překladech tradiční ekvivalenty pro ruské reálie, jestliže byly všeobecně přijaty ve společenskovědní a případně i v umělecké literatuře, např. maršálek šlechty (predvoditěl dvorjanstva, v angl. překladu Leninových spisů the marshal of the nobility);

2. zavést nové ekvivalenty, jestliže by mohlo dojít ke ztotožnění odlišných ruských reálií s českými. Tak např. místo dřívějších „čtvrtláníků“ máme ve 2. vydání Leninových Sebraných spisů rolníky s četvertí půdy, místo „agrárníků“ používáme v překladech termínů statkář a velký pozemkový vlastník vedle významově odlišného ekvivalentu zemědělský odborník;

3. nahradit starší ekvivalent novým, jestliže neodpovídá ruskému slovu nebo sousloví po stránce věcné. Tak např. termín zemskoje obloženije se vztahuje k zemstvům a musí se překládat souslovím zemstevní zdanění (nikoli „zemské zdanění“);

4. v určitých kontextech ruské pojmenování reálie zachovat, v jiných však danou skutečnost českému čtenáři přiblížit. Jako ruské pojmenování reálie jsme např. ponechali v českém překladu Leninových spisů spojení „revizní duše“, ale ve statistických zprávách z konce 19. století jsme podle kontextu volili pro ruské slovo duša nové ekvivalenty: muž, obyvatel, člen rodiny. Také slovo samoděržaví není jediným ekvivalentem ruského slova samoděržavije. V závislosti [179]na obecnější nebo méně obecné sémantické rovině kontextu lze uplatnit i další ekvivalenty: absolutismus, neomezená n. absolutní n. svrchovaná moc, carská samovláda, autokracie.

Při překládání Leninových děl se často zaměňují významy polysémních slov a volí se nesprávné ekvivalenty. Zaměňují se především významy přenesené za základní. Tak např. ruské slovo manufaktura se mnohdy překládá slovem „manufaktura“ v kontextech, kde by měl být ekvivalent textilní továrna. Ruské slovo strana má v některých kontextech význam „stát“ (vytvořit stát s místní samosprávou — sozdat’ stranu s městnym samoupravlenijem), ale v 1. vydání je ještě v podobných spojeních ekvivalent „země“. Ruské slovo barščina Lenin používá nejen ve významu ‚robota‘, ale také ve významu ‚odpracovávání‘ (za propachtování statkářské půdy po zrušení nevolnictví v Rusku). Nedostatečný zřetel k přeneseným významům má pak za následek, že se takový text stává pro čtenáře nesrozumitelným nebo nejasným, protože si většina čtenářů nedovede odvodit přenesené významy slov ze základních.

V nově připravovaném vydání Leninových Sebraných spisů bylo nutné vyjasnit, jak tvořit názvy stoupenců směrů, členů organizací a skupin a od nich odvozená adjektiva a další substantiva. Rozbor těchto lexikálních jednotek použitých v 1. vydání Leninových Spisů ukázal, že se v minulosti nepřistupovalo k tvoření těchto pojmenování jednotně. Vedle systémově tvořených slov tak vznikala i pojmenování, která nejsou v souladu s českým slovotvorným systémem (martovec, narodopravec, narodovolec, zemlevolec atd.). Proto jsme v souladu se slovotvornými zásadami českého jazyka uplatňovali v nových překladech přípony -ovec, -ovský, -ovství (kde se nedala použít přípona -ismus), -ovština. Na rozdíl od 1. vydání Leninových Spisů bude tedy v nových překladech: bakuninovec (nikoli „bakuninista“), bakuninovský (nikoli „bakuninovecký“, „bakuninský“), manilovovský (nikoli „manilovský“), manilovovština (nikoli „manilovština“), martovovec (nikoli „martovec“), narodovoljovec (nikoli „narodovolec“), narodovoljovský (nikoli „narodovolecký“), narodovoljovství (nikoli „narodovolectví“), zemlevoljovec (nikoli „zemlevolec“), plechanovovec (nikoli „plechanovec“), národopravovec (nikoli „narodopravec“), žizňovec (nikoli „žizněnec“), puriškevičovský (nikoli „puriškevičevský“), směnověchovský (nikoli „směnověchovecký“), trockisticko-zinovjevovský (nikoli „trockisticko-zinověvský“) atd.

[180]Složeniny ruských slov s vse- a obšče- (vserossijskij, vsesojuznyj, obščerossijskij, obščesojuznyj) překládáme do češtiny s celo- (celoruský, celosvazový). Vžité formy ponecháváme jen v názvech Všesvazová komunistická strana (bolševiků) a Všesvazová ústřední rada odborů.

Nesoulad mezi obsahem a formou přeložených vět se někdy projevoval v 1. vydání Leninových Spisů v nadbytečnosti formálních prostředků. Tím se přeložený text Leninových děl stával těžkopádným a v některých místech velmi nesrozumitelným. V nových překladech dbáme o větší úspornost jazykových prostředků, která se projevuje především v užití spojek a zájmen.

Pro ilustraci si porovnejme alespoň jednu větu z 2. svazku pátého ruského vydání Sebraných spisů V. I. Lenina (s. 225) s jejím překladem v 1. vydání Leninových Spisů a s textem, který je připraven pro 2. vydání:

Справедливость требует, впрочем, сказать, что Сисмонди, наблюдая рост индустриального населения в нескольких странах и признавая общий характер этого явления, высказывает кое-где понимание того, что это не только какая-нибудь «аномалия», и т. п. а глубокое изменение условый жизни населения, ― изменение, в котором приходиться признать и кое-что хорошее.

Spravedlnost ostatně vyžaduje, abychom řekli, že když Sismondi zkoumá růst průmyslového obyvatelstva několika zemí a uznává obecný charakter tohoto jevu, vyjadřuje tu a tam, že chápe, že to není jen nějaká „anomalie“ atp., nýbrž hluboká změna životních podmínek obyvatelstva — změna, jíž se musí přiznat i něco dobrého. (1. vydání Leninových Spisů.)

Chceme-li být spravedliví, musíme říci toto: Sismondi sleduje růst průmyslového obyvatelstva v několika zemích, uznává obecný charakter tohoto jevu a tu a tam prohlašuje, že chápe, že to není jen nějaká „anomálie“ atp., nýbrž hluboká změna životních podmínek obyvatelstva — změna, která má i svou kladnou stránku. (Připravený text 2. vydání.)

Pochopení českého překladu 1. vydání Leninových Spisů ztěžuje „ruská“ stylizace některých českých vět. Proto se v nových překladech výrazně mění poměr mezi vyjadřováním jmenným a slovesným ve prospěch slovesného, některé případy členského záporu (např. díval se nikoli vpřed) se nahrazují záporem větným, projevuje se také odklon od užití podstatných jmen slovesných tam, kde k tomu jsou slovotvorné či jiné předpoklady, např.: rozlišení rozdíl, přetváření — změny, předbíhání — předstih, vzrůstání růst. Mnoho ruských [181]vět s přechodníkovými vazbami bylo v 1. českém vydání Leninových Spisů nenáležitě přeloženo jako souvětí časová, třebaže tu jde zřetelně o jiný obsahový vztah. Tento prohřešek se v novém vydání Sebraných spisů V. I. Lenina napravuje. K značným změnám dochází i při překládání složitých souvětí. Zmenšuje se také počet vedlejších vět, a tím dochází k větší kondenzaci textu.

Maximální pozornost byla věnována v nových překladech Leninových děl problematice větné sémantiky, vlivu komunikativní funkce na syntaktickou strukturu a způsobu aktualizace sémantických komponentů věty. V překladech 1. českého vydání Leninových Spisů se bohužel právě tento požadavek nedostatečně uplatňoval vzhledem k tomu, že byl oslaben syntetizující přístup k překládání větných a nadvětných celků. Nejde tedy jen o to, že nebyl proveden adekvátní výběr prostředků, ale ani při jejich organizaci se vždy nerespektovaly základní zásady aktuálního členění a někdy ani logické návaznosti vět.

V dřívějších překladech často docházelo k porušování sémantické spojitelnosti komponentů, např.

1. abstrakta byla spojována se slovesy v základních významech („národy … svrhly jařmo, které tak dlouho nosily“ > které musely tak dlouho snášet; „absolutní zmenšení počtu vesnického dělnického obyvatelstva šlo ruku v ruce s rozšiřováním obdělávané plochy“ > absolutní úbytek venkovského dělnického obyvatelstva byl provázen rozšiřováním obdělávané plochy);

2. k pojmenování osob se přiřazovala slovesa, která se v češtině obvykle spojují pouze s pojmenováními neživých předmětů („dodávané skupiny dělníků“ > vysílané skupiny dělníků);

3. pojmenování neživých předmětů či abstrakt se nevhodně perzonifikovala, např. ve spojení se slovesy mluvení („program mluví především o rychlém růstu továren“ > pojednává);

4. ve spojení s konkréty se objevovala slovesa, která se v češtině obvykle pojí s abstrakty („pan Sipjagin projevuje překvapující houževnatost a vynalézavost“ > je překvapivě houževnatý a vynalézavý);

5. nesprávně volené komponenty narušovaly časovou linii věty („vychází zákon z roku 1886“ > roku 1886 vychází zákon) atd.

Na rozdíl od 1. českého vydání Leninových Spisů se musíme v nových překladech Leninových děl zabývat mnohem více problematikou stylového rozrůznění textů Leninových děl a otázkami vnitřní dynamiky jeho prací.

[182]Ve své činnosti Lenin vycházel z Liebknechtova hesla „Studieren, propagandieren, organisieren“[1]. A právě v těchto politických úkolech tehdejší doby je třeba spatřovat jádro diferenciace stylových útvarů v Leninových dílech. Tento funkční přístup k stylovému rozrůznění textů v novém vydání Sebraných spisů V. I. Lenina nás nutí rozlišovat

1. stylové útvary, v nichž převládají prvky odborného jazyka (teoretické práce, studie, rozbory, recenze, konspekty atd.);

2. stylové útvary, v nichž jsou prvky odborného stylu promíšeny s prvky běžně dorozumívacího stylu, neboli stylové útvary publicistického charakteru (letáky, proklamace, propagandistické přednášky a brožury, novinové články agitačního charakteru, politické přehledy, mluvené projevy atd.);

3. stylové útvary, v nichž převládají prvky jednacího (administrativního) stylu (přípisy, pokyny, směrnice, programy, stanovy, usnesení atd.); jde o jazyk stranických či státních dokumentů.

Třídění stylových útvarů v Leninových dílech není nikterak snadné vzhledem k tomu, že jde často o útvary přechodné nebo smíšené. V agitačně a propagandisticky zaměřených stylových útvarech jsou mnohem více zastoupeny emocionální a hodnotící prostředky a také modální prostředky jsou v těchto útvarech mnohem rozmanitější. Jednotlivé stylové útvary se od sebe liší různou mírou knižních a hovorových prostředků, různou mírou prostředků psané a mluvené řeči.

Při práci na novém vydání Sebraných spisů V. I. Lenina musíme respektovat také hlediska sociolingvistická. Připravujeme nový komunikační proces, do něhož bude vstupovat nový adresát — budoucí český čtenář Leninových děl. Přestože jsou nové překlady Leninových prací určeny pro všechny vrstvy české veřejnosti, měli bychom se při jejich přípravě k tisku zaměřit na to, že je budou číst především mladší generace českých čtenářů, a proto bychom měli brát v úvahu jejich společenské vědomí, jejich potřeby a zájmy, jejich poslání v naší socialistické společnosti, ale i jejich znalosti dějin SSSR a KSSS i jejich jazykové povědomí. Proto při překládání Leninových děl musíme prosazovat prostředky současného českého jazyka s jeho progresívními variantami. Zvládnout tento problém není však vždy snadné.

Uvědomujeme si, že nové překlady Leninových děl mohou být na [183]kvalitativně vyšší úrovni jen tehdy, budou-li pořizovány s mnohem hlubšími znalostmi Leninova díla a současné společenskovědní literatury, teoretických problémů rusistiky a bohemistiky, zejména marxisticko-leninské terminologie, českého odborného stylu a nových teorií překladu. Proto jsme navázali úzkou spolupráci s Institutem marxismu-leninismu při ÚV KSSS a s Institutem ruského jazyka AV SSSR, kde se připravuje slovník jazyka V. I. Lenina. Četné problémy nového vydání konzultovalo a konzultuje nakladatelství Svoboda s pracovníky našich předních společenskovědních pracovišť, mezi nimiž na čelném místě je také Ústav pro jazyk český ČSAV.

Jsme přesvědčeni, že bychom měli při plnění tak významného edičního úkolu, jakým je druhé české vydání Sebraných spisů V. I. Lenina, navázat spojení s ještě větším počtem konzultantů, aby nový překlad Leninových děl odrážel současný stav rozvoje badatelské práce v oblasti marxismu-leninismu a zároveň přispěl ke zvyšování kultury českého odborného projevu.


[1] V. I. Lenin, Spisy 4, Praha 1952, s. 222.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 4, pp. 174-183

Previous Redakce: Zdeněk Nejedlý a jazykověda

Next Bohumír Dejmek: Postavení městské mluvy v současné jazykové situaci

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1