Časopis Naše řeč
en cz

Lentilky, nebo čočky?

Běla Poštolková

[Short articles]

(pdf)

-

Pro svůj přitažlivý okrouhlý tvar, barevný povrch a čokoládovou náplň jsou lentilky oblíbené bonbóny dětí. Jako výraz současné slovní zásoby se objevují v dodatcích Slovníku spisovného jazyka českého v r. 1971. Z etymologického údaje vyplývá, že základ slova je francouzský. K tomuto základu, totiž lentil-, je připojena zdrobňovací přípon -ka (popř. -ky) uplatňující se i u jiných druhů cukrovinek (např. hašlerka, mentolka aj.). Celé slovo, od něhož je pojmenování lentilky odvozeno, zní lentille. Tímto výrazem se ve francouzštině primárně označuje jak čočka-rostlina, tak její semena. Sekundárně se užívá pojmenování lentille pro všechny věci, které jsou zrnku čočky podobné nebo je nějak připomínají. Nejčastěji se označuje slovem čočka optické zvětšovací (skleněné) těleso, průzračná část oka, piha, popř. mateřské znaménko. Zhruba stejnou významovou strukturu mají vedle francouzštiny např. angličtina, italština a němčina.

Zatímco francouzština a němčina mají pro významy základní i odvozené výraz jeden, totiž lentille a die Linse, angličtina a italština užívají dvou slov. Rostlinu a její semena jmenují Angličané lentil, Italové lenticchia (což bývá odvozováno z latinské zdrobněliny lenticula). Název pro optickou čočku má blíže k základnímu latinskému slovu lens a zní v angličtině lens, v italštině lente. (Zajímavé je, že i v současné ruštině existují dva tvary, totiž čečevica pro rostlinu a plod a přejaté slovo linza pro čočku optickou, magnetickou aj.).

Ve všech těchto jazycích má slovo původ latinský. Ve středověké latině[1] se slovo lens, lentis (tj. čočka) vyskytuje jen ve významu rostliny a jejích plodů popř. v zdrobnělé podobě lenticula označuje některé jiné druhy rostlin[2] a pihy. Odvozené (sekundární) významy slova lens (tj. oční nebo optická čočka) tam nenajdeme. Objevují se ve staré francouzštině (etymologické slovníky udávají první výskyty 1637, 1690), odkud byly přejaty do angličtiny v 17. století. České etymologické slovníky považují slovo čočka za všeslovanské, avšak nejasného původu. Staročeský výraz sočovicě vystřídal novočeský tvar čočka vzniklý zkrácením zdrobněliny čočovička.[3] Starší podoba čočovice se udržela v knižním frazeologickém spojení biblického původu prodat, zradit za mísu čočovice.

Přenesený odvozený význam ‚něčeho, co se podobá zrnku čočky‘ specifikuje již Jungmannův slovník jak pod heslem: čočka, tak i u slova sočovice.[4] Navíc [107]uvádí pojmenování čočka pro ‚kámen diskovitého tvaru‘. Příruční slovník jazyka českého (1. díl, 1935—7) obsahuje slovo čočka i ve významu ‚mateřské znaménko‘ nebo ‚věc zploštělého tvaru (např. náušnice a kyvadlo hodin)‘. Slovník spisovného jazyka českého (1. díl, 1960) má pod tímto významem tři odborné názvy: fyzikální termín označující ‚průhledné těleso způsobující sbíhání nebo rozbíhání světelných paprsků‘, anatomický termín pojmenovávající ‚část oka lámající světelné paprsky‘ a geologický termín pro ‚vrstvu nebo ložisko ve tvaru čočky.‘

V daleko větší míře se pojmenování čočka uplatnilo ještě v technické oblasti. S rozvojem elektronové optiky a sdělovací techniky byla nejrůznější zařízení, kterými lze ovládat, řídit a soustřeďovat jiná média než světlo, podle analogické funkce nazvána čočkami. V tomto smyslu se mluví o elektrických čočkách, tj. soustavách elektrod, a o magnetických čočkách, tj. vhodně uzpůsobených trvalých magnetech, jejichž účelem je soustředit, zaostřit elektronový paprsek. Podle toho se oba druhy čoček souhrnně nazývají elektronové čočky. Také tvarované kovové desky umožňující průchod elektromagnetické energie v anténách dostaly název kovové čočky a antény se podle nich jmenují čočkové. S názvem čočka se pracuje i ve svářecí technice: nazývá se tak (podle tvaru) ztuhlý litý kov roztaveného základního materiálu. Opominout nelze ani výrobu kontaktních čoček umožňujících řadě lidí vidění bez brýlí.

Výčet zařízení nebo jevů s názvem čočka není jistě úplný a konečný. To však nebylo ani účelem této poznámky. Měla jen ukázat, jak typické tvary a vlastnosti věcí působí na pojmenovávací procesy v oblasti odborné i neodborné. Vzhledem k tomu, že čočka patří k nejstarším kulturním plodinám a k známým pokrmům, mohl tvar jejích zrn svou podobou odedávna inspirovat k označování, pojmenovávání jiných podobných předmětů. Kdyby nebyl název lentilky již zcela vžitý,[5] snadno bychom mohli i těmto bonbónům říkat čočky. Vždyť i dnes se jiné bonbóny s názvem ovocné čočky vyrábějí.


[1] Podle materiálů připravovaného slovníku Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV.

[2] Označování jiných rostlin slovem čočka zaznamenává též Jungmannův slovník. U hesla sočovicě se např. uvádí ‚sočovice vodná … Meer- oder Wasserlinse‘. V němčině se názvu Wasserlinse dosud užívá; v současné češtině se tato rostlina jmenuje okřehek menší. Jak svědčí lexikální archív ÚJČ, užívalo se názvu vodní čočka zejm. dříve.

[3] Srovn. o tom J. Holub, F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952.

[4] U hesla čočka se uvádí: ‚sklo na způsob čočky hlazené, v drobnohledech atd., die Linse, Krystallinse‘ a ‚Similiter čočka neb sočovicě křišťálová v oku, t. kapalnina v míšku téže podoby, die Krystallinse im Auge, lens crystallina‘. U hesla sočovice je výklad obdobný, ale jiný: ‚Sočovice neb čočka slove též od podoby sklo v dalekohledech a jiných optických strojech, die Linse (Glas). Simil. Krystallová šocovice neb sočovice, lens crystallina, die Krystallinse, část oka prohleditá, z drahných lístků neb vrstviček lepkau huspeninou naplněných složená, u prostřed hustšího jadérka (nucleus), v kteréž se děje lámání paprsků‘.

[5] Nebylo tomu tak vždy. Před válkou a těsně po ní se prodávaly pod názvem francouzské dražé.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 2, pp. 106-107

Previous František Daneš: Dnešní očekávané události?

Next Igor Němec: Oprátka