Časopis Naše řeč
en cz

Stylová platnost variantních podob příslovcí v Komenského Labyrintu

Josef Hubáček

[Articles]

(pdf)

-

V tomto článku chci věnovat pozornost variantním podobám příslovcí založeným na střídání e/0 na konci slova; jiných paralelních tvarů příslovcí si chci povšimnout jen okrajově. Budu se snažit dát odpověď na otázku, zda mají variantní podoby příslovcí v Labyrintu[1] stylovou platnost. Jako určité kodifikační báze, na jejímž podkladě chci k hodnocení variant přistupovat, užívám Rosovy mluvnice.[2] Ta vyšla v roce 1672 a má k 2. vydání Labyrintu (1663), na němž Komenský sám ještě pracoval, časově nejblíž.

Otázka, na niž hledám odpověď, se úzce dotýká problematiky individuálního stylu J. A. Komenského. Proto beru v úvahu i stav zjištěný v jiném jeho spisu, v Informatoriu školy mateřské[3], a v některých dalších dílech starší české literatury. Můj pohled na variantní podoby příslovcí je však nejen synchronní, ale i diachronní. Provedl jsem proto i částečnou excerpci spisu Mikuláše Konáče z Hodiškova Pravidlo lidského života.[4] V 1. vydání vyšla tato kniha v roce 1528, tedy téměř sto let předtím, než byla dokončena prvá verze Labyrintu. Ze spisů, jež jsou tomuto dílu Komenského již časově blíž, byla věnována pozornost především cestopisům; mají k Labyrintu — zvláště v jeho popisných partiích — poměrně blízko. Byla proto excerpována Voldřicha Prefáta z Vlkanova Cesta z Prahy do Benátek, jež vyšla roku 1563,[5] a Cestopis Bedřicha z Donína (zemřel roku 1617).[6] Z dalších [74]známějších děl byly k pozorování zvoleny Dačického Paměti,[7] dopisované autorem v době, kdy Komenský pracoval na posledních kapitolách Labyrintu, Skálova Historie česká (zachycující léta 1602—1623)[8] a konečně Paměti Slavatovy (vznikající v letech 1637—1651).[9]

Nejprve ukáži v přehledné tabulce stav týkající se příslovcí prv, zas, zvlášť a pak se pokusím o jeho stručnou interpretaci.

 

Konáč

Prefát

Donín

Dačický

Labyrint

Informatorium

Skála

Slavata

prv[10]

4

2

prve

20

8

10

14

6

5

7

zas

21

5

zase

5

57

24

31

72

19

11

32

zvlášť

4

5

6

zvláště

3

3

3

3

10

3

1

3

Konáčovo Pravidlo je zajímavé tím, že představuje jakýsi práh dalšího vývoje. V případě příslovcí, kterých se týká tabulka, užívá v něm autor výhradně tvarů na -e. Stejně je tomu u některých příslovcí dalších a u jejich tvarů 2. a 3. stupně. Výjimku tvoří ojediněle užité najprv, nájzáz a pak příslovce méň a víc v těchto spojeních: čím více tiem víc (několikrát proti ojedinělému čímž viece, tím více), čím viec … tím méň, čím víc dále, tím víc.

Z dalších údajů lze vyčíst obecnou tendenci dávat přednost tvarům dvojslabičným před jednoslabičnými (prv, zas, zvlášť). Ve srovnání s některými jinými díly zde uváděnými se tato tendence projevuje výrazněji v Informatoriu než v Labyrintu. Čísla dokumentující užití jednoslabičných tvarů v Labyrintu se této tendenci poněkud vymykají (i když proti ní nejdou), jsou poměrně dost vysoká a blíží se stavu zjištěnému podstatně dříve (Prefátova Cesta z r. 1563). Zjištěné tendence navozují otázku, nebylo-li jednoslabičných výrazů užito v Labyrintu s určitým záměrem. Odpovědí může být podrobnější rozbor zjištěného stavu.

[75]Výrazů zas/zase je v Labyrintu využito v poměru 5 : 72. Kratší tvar se objevuje tam, kde to přispívá k určité rytmizaci prózy, k zvýraznění významu jakéhosi opakování, popř. rytmu, jehož je v daném případě text nositelem: dobývají se peníze a odbývají zas (42); vítr pochytí nás a nese zas (47). Kratší tvary se tu dostávají do závěru mluvního celku (kóla); stejně je tomu i ve všech třech případech zbývajících. Delší tvary brání hromadění slov jednoslabičných, např. a on zase (24, 39), hned zase od jiného odstrčen byl (34), hned mu zase všecko zpět šlo (42), zase na plac (58), zase tam šel (119) apod. Na posledním nebo předposledním místě v kólu je užito dvojslabičné varianty proto, aby přispívala ke střídání rytmických schémat závěrečných částí mluvních celků. Uvádím alespoň některé doklady: hned zase pustil (15), vyjdeme-liž zase (47), síla má pomalu se vracela zase (47) apod. Jindy přispívá dvojslabičná varianta k rytmizaci textu i uprostřed kóla a zvýrazňuje plynulost projevu. Z mnoha dokladů alespoň tyto dva: hned zase nedbali nic (31), pak zase skládají a rozkládají (55).

Varianta prv/prve/prvé se v Labyrintu vyskytuje v poměru 4 : 14 ve prospěch tvarů dvojslabičných, u nichž podoba prvé převažuje výrazně nad formou prve. Uvedu nejdříve všechna místa s tvarem jednoslabičným: o nichž sem prv pověděl (64), proč se prv nezjevili 76), toho prv nevěděl (157), kteréž sem prv ošoustané … viděl (163). Jen v posledním případě se uplatňuje zřetel k plynulejší výslovnosti. První dva doklady pak narušují tendenci odstraňovat užitím dvojslabičné varianty hromadění jednoslabičných slov, jak o tom byla řeč u výrazu zas/zase. (Zbývá ještě připomenout, že dvojslabičný tvar teprv je zastoupen čtrnáctkrát, zatímco se trojslabičná podoba teprve nevyskytuje.)

Podoby zvlášť/zvláště jsou zastoupeny v poměru 6 : 10 ve prospěch dvojslabičných. V Labyrintu se toto příslovce neuplatňuje ve významu odděleně. Užití v ostatních významech a jistá vázanost tohoto příslovce na jiné výrazy pak Komenskému zřejmě nedovoluje uzavírat tímto slovem mluvní celek, jak tomu bylo na příklad v případě příslovce zas/zase. Jestliže tato varianta přispívala ke střídání rytmických schémat závěrečných částí kól, pak lze říci, že tutéž funkci v počátcích mluvních celků plní často varianta zvlášť/zvláště. Srovnej např.: zvlášť když sem viděl… (38), zvláště vida já… (63), zvlášť vida… (71), zvlášť když sem… (120) apod.

Lze říci, že uplatňování variantních podob zaznamenaných ve výchozí tabulce je pouze zřídka ovlivňováno zřetelem k snazší výslov[76]nosti, častěji se uplatňuje hledisko rytmické. Uvedené varianty se totiž v Labyrintu nezřídka stávají jednotkami v několikaslovném promluvovém taktu, jehož schéma pak Komenský modifikuje právě využitím různé slabičné délky variujících podob.

Pouze na okraji připomínám, že v Rosově mluvnici se u dvojice zas/zase rovněž dává přednost podobě dvojslabičné, tvar zvláště je uváděn na prvním místě před obzvláště a zvlášť; dvojice prv/prve není doložena.

Na podporu svého názoru týkajícího se převažujícího zřetele k rytmickému členění textu při volbě variant uvedu další dva doklady. Využiji tentokrát srovnání rukopisu Labyrintu s oběma nejstaršími tištěnými vydáními.[11] V prvním dokladu je rukopisné znění něčeho hned bez prohlédnutí prv se chytiti nahrazeno v 1. vydání textem … prvé se chytiti, ve 2. vydání pak upraveno na něčeho hned (bez prohlédnutí prvé) chytiti (25); dvojslabičný takt vzniklý v prvním případě přidáním příklonkového se je zachován i po jeho vypuštění využitím dvojslabičné varianty prvé. Další doklad je ze závěru VIII. kapitoly. Rukopisné proč ste mi pak prv radili upravuje Komenský v obou tištěných vydáních na znění proč ste mi pak prvé radili (40). Využitím dvojslabičné varianty se tu zkracuje řetězec mající původně pět slov jednoslabičných.

Povšimnu si nyní 2. stupně příslovcí se střídajícím se e/0 i komparativů na -eji, pokud se v Labyrintu vyskytují. Uvedu opět nejprve přehlednou tabulku. Nejsou v ní registrovány tvary dříveji, dél a méněji; nevyskytly se totiž v žádném z děl, které jsem zkoumal.

 

Konáč

Prefát

Donín

Dačický

Labyrint

Informatorium

Skála

Slavata

blíž

8

5

blíže

1

1

2

blížeji

3

1

dál

1

1

5

2

dále

1

5

19

4

13

7

4

25

dáleji

5

10

3

8

déle

4

6

1

déleji

2

[77]dřív

2

1

2

dříve

1

1

7

1

1

hůř

1

hůře

1

1

hůřeji

1

2

lép

1

lépe

6

5

11

10

1

lépeji

1

1

1

1

6

méň/míň

1

2

1

méně

4

6

3

2

6

níž

2

níže

1

2

1

1

1

2

nížeji

1

snáz

1

snáze

4

3

snázeji

1

víc

6

22

33

12

1

více

17

20

1

37

12

12

17

víceji

2

5

17

výš/vejš

15

23

3

9

výše

2

2

3

3

výšeji

2

1

Pohled na tabulku ukazuje především na větší pestrost výrazů při volbě komparativů příslovcí v Komenského Labyrintu. Tak např. slovo snáz je v něm doloženo vícekrát než ve všech ostatních uváděných ukázkách dohromady. Podobně je tomu i u jiných příslovcí; výrazy, které jsou — byť různými tvary — zastoupeny ve všech ukázkách, jsou jen dva: dál a víc. Tendence dávat přednost tvarům dvojslabičným před jednoslabičnými nebo trojslabičnými se tu i nadále objevuje, ne však tak výrazně jako u příslovcí prve, zase, zvláště. Někde je zcela zřejmá (dále, déle, lépe, méně, snáze), jinde je stav vyrovnaný (více), u ostatních převažují — i když jen nepatrně — tvary jednoslabičné a trojslabičné nad dvojslabičnými. Pokud pak jde o tvary trojslabičné, vyskytují se u Komenského — v Labyrintu i v Informatoriu — zcela ojediněle. Nápadné je to právě u nejfrekventovanějších příslovcí dále a více. Tvarů dáleji, víceji Komenský vůbec neužívá, zatímco u jeho [78]současníků (Skála, Slavata) se vyskytují poměrně často. To je také v souladu s dobovou kodifikací. Rosa považuje ve své mluvnici (237) z variant typu hůřeji/hůře/hůř za základní tvar první. Připomíná však zároveň, že ve výrazech tohoto typu je možno odtrhávat -ji a pak dále i -e. V Labyrintu se tedy — jak to ostatně ukazuje i výše uvedená tabulka — setkáváme se stavem poněkud archaizujícím. Tvar hůřeji se tu objevuje v marginální poznámce na s. 102; výraz lépeji čteme v textu na s. 133: aby lépeji sobě sám … vyrozumíval. Na jiném místě pak Komenský upravuje rukopisné lépeji a dokonaleji v obou dalších tiscích na lépe a dokonaleji (173). Kromě důvodů rytmických se tu uplatnila patrně snaha neopakovat v těsné blízkosti týž tvar. Jednoslabičné tvary lze číst na konci kól: podívej se ještě lép (109); obdobně i — ač zde záleží na umístění pauzy — v textu: sekají a flekají na sebe hůř než nejlítější šelmy (106).

Varianty méň, dél uváděné Rosou (237) se v Labyrintu nevyskytují. Lze číst jen méně, déle. Zastoupeny jsou však oba paralelní tvary dál/dále, a to v poměru 5 : 13 ve prospěch výrazu dvojslabičného. Podoba dál se vyskytuje jednak ve spojení čím dál tím víc (127), pak v přímé řeči postavy poutníka: Počkám, co dál bude. (106), Poď jen, hleďme dál (96), jinde pak dvakrát v kontextu téměř shodném: teprv do brány dál pouštěli (35), spjaté teprv dál pouštějí (36). Dva zajímavé doklady tu poskytne opět srovnání rukopisu s nejstaršími tištěnými vydáními. Tak proti znění rukopisu a 1. vydání co se tamto dál dělá má 2. vydání co se tamto dále dělá (35). Využitím dvojslabičné varianty tu dochází k vyrovnání na čtyři dvojslabičné takty. Druhý doklad je z XXXIX. kapitoly. V rukopisu zněl úsek textu, který nás tu zajímá, s žádným se již dál o to … nevaď. Využitím dvojslabičné varianty dále tu Komenský odstraňuje řetězec jednoslabičných výrazů a dosahuje i vyrovnání dvou několikaslovných taktů: s žádným se již dále o to … nevaď (160).

Varianta víc/více je v Labyrintu zastoupena v poměru 33 : 37 ve prospěch dvojslabičných. Podoba víc se objevuje nejčastěji na konci kóla nebo na předposledním místě v promluvovém celku. Má zde obdobnou funkci jako varianta zas/zase. Také na ostatní případy užití dvojice víc/více by bylo možno aplikovat to, co bylo již řečeno dříve o podobách zas/zase. Některé zajímavosti se naproti tomu objeví, srovnáme-li knižní vydání s rukopisem. Tak např. rukopisné znění čeho více žádati je v nejstarších vydáních upraveno na čeho víc žádati (188). Výraz víc je tím zde oslaben, poklesá na úroveň příkloňky a pomáhá [79]vytvářet dva shodné mluvní takty. Dvojslabičnému více pak je v 1. i 2. vydání dána přednost před rukopisným víc ve spojení více tě neztracoval; i zde hraje určitou úlohu zřetel rytmický.

Jednoslabičné tvary jsou častější u výrazů blíž (5 : 2), dřív (2 : 1), níž (2 : 1), výš (3 : 2). Zvláště výrazy frekventovanější dovolují odvodit alespoň jakýsi náznak tendence již známé, která se tu při užití jednotlivých variant uplatňuje. Ukazuje se, že v závěru mluvního celku je častější varianta jednoslabičná: … ne o mnoho níž (122), … přistup blíž (131), … skrze druhé tatáž blíž (70), i přistoupením blíž (24). Dále lze soudit, že se při výběru varianty málo uplatňoval zřetel k snazší výslovnosti. Tak je možno číst sice k nímž blíže přistoupě (154), když kdo blíže přistoupil (165), ale vedle toho když sem blíž přistoupil (181). A dále: toho sem neobdržel dříve, než… (64), ale naproti tomu: dřív než se jim dali (53), dřív než by místo vychládlo (92). Komenský píše i nad to výše (135), když předtím lze číst nad to výš (93). Tam, kde by užitím jednoslabičné varianty došlo k nežádoucímu zvukosledu (opakování dlouhé vysoké přední samohlásky), zdůrazněnému i shodou koncové souhlásky, je užito podoby dvojslabičné. Tak místo spojení již výš lze číst: tam již výše žádných schodů … není (144): místo k nímž blíž píše Komenský k nímž blíže přistoupě. S tvary téže podoby je možno se naopak setkat, jsou-li symetricky rozloženy podle spojky: výš neb níž posazen byl (122).

Výslovnost, jak se zdá, nerozhoduje ani při uplatnění podob snáze/snáz uváděných Rosou prostě vedle sebe. Doložit to lze týmž spojením v obou případech z přímé řeči vypravěče: snáze utíkati (40), snáz utíkati (119).

Zbývá povšimnout si ještě tvarů 3. stupně. V těchto případech jde o možnost volby mezi slovem dvojslabičným, trojslabičným, ba dokonce čtyřslabičným. Z téhož důvodu přiřazuji sem i příslovce jináč/jináče a teprv/teprve. Přehledná tabulka nejfrekventovanějších výrazů je připojena. Čtyřslabičné podoby, které se ve zkoumaných ukázkách nevyskytly, nejsou v ní uvedeny.

Z tvarů dvojslabičných a trojslabičných nejsou uvedeny nejméň, nejblíže, nejdále; nevyskytují se ani v dílech Komenského, ani v ostatních textech mnou zkoumaných.

 

Konáč

Prefát

Donín

Dačický

Labyrint

Informatorium

Skála

Slavata

nejblíž

1

1

[80]nejdál

1

nejdáleji

1

nejdél

1

1

nejdéle

1

nejdřív

2

1

nejdříve

1

1

6

nejdříveji

1

1

nejlép

4

2

nejlépe

1

3

1

6

nejlépeji

1

nejméně

1

2

nejprv

2

12

13

1

nejprve

10

4

3

3

8

15

nejvíc

1

1

13

4

nejvíce

1

5

2

4

nejvíceji

1

nejvýš

1

1

1

3

nejvýše

1

nejzáz

1

1

nejzáze

1

jináč

1

5

4

1

5

2

 

 

 

 

 

 

         (jinák)

 

jináče

1

1

1

2

10

teprv

3

9

8

1

teprve

8

1

1

4

Opět lze pozorovat to, o čem už byla řeč: Komenský má větší pestrost výběru výrazů, neužívá tvarů na -eji a dává — jak v Labyrintu, tak v Informatoriu — přednost tvarům dvojslabičným před trojslabičnými či čtyřslabičnými. To je zvlášť patrné u výrazů velmi frekventovaných (nejlép, nejprv, nejvíc, jináč, teprv) při srovnání děl Komenského a ukázek ze spisů Skálových a Slavatových. Ti oba dávají přednost tvarům trojslabičným, ba dokonce lze v jejich dílech nalézt tvary čtyřslabičné (nejdříveji, nejlépeji).

Tvar nejvíc patří v Labyrintu k nejfrekventovanějším a nemá v tomto díle jinou svou variantu. Jediný doklad, který by toto zjištění narušo[81]val, trojslabičné nejvíce, se objevuje pouze v rukopise a je v tištěných vydáních změněn na dvojslabičný: nejvíc lidí z stavu vrchnosti (124). Jinak snad lze dodat jen to, že nejčastěji — 62 % případů — lze číst výraz nejvíc (ale i nejblíž, nejdál, nejvýš) ve spojení co/jak + příslovce, přitom vždy před následující souhláskou.

Výrazně ve prospěch tvarů dvojslabičných (12 : 3) je zastoupena dvojice nejprv nejprve/nejprvé. Zajímavým dokladem pak je spojení nejprvé veřejně všechněch (166). Trojslabičný tvar se objevuje již v rukopise; v 1. tištěném vydání je změněn na nejprv, v dalším pak lze číst opět nejprvé. Dvojslabičná podoba nejdřív se objevuje dvakrát v přímé řeči průvodců: nejdřív jděme na rynk (26), kam nejdřív chceme? (53). Trojslabičné nejdříve čteme před slovem začínajícím souhláskou v-, mohl tu tedy sehrát určitou roli zřetel k výslovnosti: abych nejdříve všecky lidské věci (16). Na podporu tohoto názoru lze uvést znění tohoto místa v 1. vydání abych já nejdřív všecky… Je přitom pozoruhodné, že Komenský zároveň s odstraněním obtížnější výslovnosti volbou tříslabičné varianty proti původní dvojslabičné vypouští zájmenný podmět, aby v počtu slabik v mluvním taktu nedošlo ke změně.

Z dvojice nejlép/nejlépe se trojslabičný tvar vyskytuje v živém záhlaví na s. 37, avšak ve vlastním textu se v témže spojení, v řeči přímé i nepřímé vyskytuje podoba dvojslabičná: když se nejlép zdaří (37, 40); v přímé řeči pak Coť se tu nejlép líbí? (41). Dvojslabičná podoba se vyskytuje i před následující samohláskou (nejlép a nejbezpečněji, 162), na jiných místech však lze číst v obdobném případě variantu trojslabičnou: jak nejlépe umějí (141), nejlépe učiníš (162). Dodejme ještě, že trojslabičný tvar užitý v živém záhlaví na s. 37 má v předchozím tištěném vydání ve shodě se zněním ostatního textu variantu dvojslabičnou.

Méně početná varianta jináč/jináče je v Labyrintu zastoupena v poměru 4 : 1. Podoba jináče je zde ojedinělá a výjimečná v tom smyslu, že tu jde o jediné užití trojslabičné varianty v případech, kdy nejde o 2. nebo 3. stupeň příslovcí (viz připojená tabulka). Uplatnění uvedené varianty se tu patrně řídilo požadavkem snazší výslovnosti: jináče sem našel (175). Můžeme ovšem hned uvést doklad, kdy je zřetel k výslovnosti opomíjen: jináč jmenují (138). Dvojslabičná podoba se uplatňuje i při opakování výrazu (jináč a jináč hleděti bylo, 70) a na konci kóla: a každý jináč (61). Připomenout je v této souvislosti nut[82]no, že častěji než střídající se podoby jináč/e užívá Komenský v Labyrintu příslovce jinák/jinak, v Informatoriu pak jenom jinak.

Příslovce teprv je v Labyrintu doloženo pouze v tomto tvaru. Z míst, kde se vyskytuje, nelze usoudit na žádný záměr, který by autora vedl při volbě mezi tvarem teprv a teprve či teprvé.

Pouze trojslabičný tvar nejméně je v Labyrintu doložen ve spojení co nejméně … co nejvíc pak (15); příklonkové pak i v tomto případě doplňuje dvojslabičnou podobu nejvíc na opakované daktylské schéma.

Nakonec je možno v této souvislosti poznamenat, že i u výrazů končících -krát (kolikrát, mnohokrát, častokrát) je v Labyrintu pouze jejich trojslabičná podoba bez -e, nikoli delší tvary čtyřslabičné.

Závěrem je možno říci asi toto: Je obecnou tendencí, že autoři ukázek, které jsem zkoumal, dávají u variantních forem nestupňovatelných příslovcí typu zas/zase výrazně přednost tvarům dvouslabičným. U Komenského je tato tendence poněkud oslabena, autor tu jeví sklon k jisté archaizaci textu. Dvojslabičného tvaru užívá často proto, aby přerušil text stylizovaný jako řada slov jednoslabičných. Spíše než zřetel ke snazší výslovnosti sleduje zřetel rytmický. Vždyť Komenský byl kazatel, a proto i slova napsaná v duchu slyšel. To se projevuje zvláště na konci mluvních celků. Užití komparativů typu víc/více ještě dále zmíněnou tendenci oslabuje, důvody pro užití jednotlivých variant se nemění, přistupuje však zřetel zvukosledný. Tvary na -eji se vyskytují zcela ojediněle. Totéž platí i pro třetí stupeň příslovcí, pro typ nejvíc/nejvíce. Komenský tu opět dává přednost tvarům dvojslabičným před trojslabičnými. Tvarů čtyřslabičných typu nejvíceji neužívá. Ve srovnání s jinými zkoumanými ukázkami dochází k rozdílu zvláště při užívání 2. a 3. stupně příslovcí. Doboví autoři užívají tvarů spíše delších a dosahují ve výběru výrazů menší pestrosti. Variantní typy střídají zcela bezděčně, bez jakýchkoli dnes postižitelných důvodů. V tom je jim však blízko i Komenského Informatorium, které jinak jeví nápadné statistické shody s Labyrintem. V něm se podařilo určité stylistické zřetele ovlivňující užití variantních podob příslovcí zjistit. O tom, že tu autor přistupoval k volbě příslovečných tvarů s jistými záměry (se smyslem pro rytmizaci, kontextovou diferenciaci apod.), svědčí i porovnání rukopisu tohoto díla s jeho dvěma nejstaršími tištěnými vydáními. Rozdíly, jež se v těchto třech verzích Labyrintu objevují, potvrzují můj závěr. Daly také podnět pro hledání odpovědi na otázku, kterou jsem si položil v úvodu článku.


[1] Doklady cituji podle Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce. Text k vydání připravil, vysvětlivkami a ediční poznámkou opatřil a doslov napsal Antonín Škarka, Praha 1970.

[2] Václav Jan Rosa, Čechořečnost seu grammatica linguae bohemicae, Praha 1672.

[3] Bylo použito vydání z 11. svazku Opera omnia Jan Amos Komenský. Vydání připravila Dagmar Čapková, Praha 1973.

[4] K vydání připravil Milan Kopecký, Praha 1961. Excerpovány byly obě předmluvy a 1. a 2. kapitola, tedy s. 22—102.

[5] Vydání upravil Karel Hrdina, Praha 1947. Excerpována 1.—31., kap. tj. s. 5—137.

[6] Vydání Antonína Grunda, Praha 1940. Excerpována s. 35—200.

[7] Mikuláš Dačický z Heslova, Prostopravda; Paměti. Vydal Emil Pražák, Praha 1955. Excerpován XIII. oddíl Pamětí (léta 1575—1626), s. 236—403.

[8] Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká. K vydání připravil Karel Tieftrunk. 1. díl, Praha 1865. Excerpována s. 29—119.

[9] Paměti Viléma hraběte Slavaty. K vydání upravil Josef Jireček, 1. díl, Praha 1866. Excerpována s. 3—150.

[10] U tohoto příslovce byly excerpovány varianty prv, prve, prvé.

[11] Opírám se přitom o XV. svazek Veškerých spisů Jana Amose Komenského vydaný v Brně r. 1910 Janem V. Novákem.

Naše řeč, volume 61 (1978), issue 2, pp. 73-82

Previous Věra Vlková: Váha, hmotnost a nová soustava jednotek SI

Next Antonín Rubín: Metajazykové přezdívky v jihozápadočeských nářečích