Časopis Naše řeč
en cz

Přidej špetku juna

JK (= Jaroslav Kuchař)

[Short articles]

(pdf)

-

Označování výrobků tukového průmyslu jmény z antické, zvl. římské mytologie má zřejmě [279]svou tradici. Již před mnoha lety byl jeden druh rostlinného tuku nazván jménem římské bohyně orby a úrody Ceres; v původním významu je toto jméno samozřejmě rodu ženského a má např. v 2. p. tvar Cerery, atd. Jakmile se ho však začalo užívat nikoli jako výrobní značky, nýbrž jako obecného pojmenování druhového, původní motivace se ztratila a výraz se přizpůsobil soustavě češtiny i svým tvaroslovným zařazením: měl charakteristiku rodu mužského (protože jména zakončená na souhlásku jsou v češtině většinou rodu mužského) a skloňoval se zcela pravidelně podle vzoru „hrad“, tedy 2. pád ceresu atp. (psal se tedy i s malým počátečním písmenem).

Podobné řešení přichází v úvahu i u názvu nového rostlinného másla pojmenovaného podle nejvyšší římské bohyně, manželky Jupiterovy, Juno (v původním významu ženského rodu, 2. pád je Junony). Jestliže se ho v textu užívá jako výrobní značky (ochranné známky) bývá zpravidla ve spojení s pojmenováním obecným (rostlinné máslo Juno — jako zubní pasta Thymolin, motocykl Jawa atp.) a potom není třeba o jeho tvaroslovné charakteristice a skloňování uvažovat — neskloňuje se (je totiž vždy v 1. pádě, v tzv. nominativu jmenovacím). Jestliže se ho však bude užívat v textu jako obecného pojmenování druhového (v „zkrácené“ podobě), bylo by na místě skloňovat ho jako jiná podstatná jména středního rodu zakončená na -o podle vzoru „město“; tuto rodovou charakteristiku podporuje i rodové zařazení obecného výrazu „máslo“. Bylo by tedy vhodné mluvit např. o vlastnostech juna, o tom, proč se junu dává přednost před jinými tuky atpod. S počeštěním tvaroslovným souvisí i adaptace výslovnostní; bylo by totiž protismyslné vyžadovat tu původní výslovnost [júnó].

Jak je patrné, je označování průmyslových výrobků jmény antických bohyň, zvláště má-li původní podoba těchto jmen zakončení netypické pro česká jména ženského rodu, spojeno i s jistými těžkostmi, které se zvlášť výrazně projevují při propagaci výrobku. Pro tento případ je výhodnější, jestliže se jméno i svým zakončením zařadí k českým jménům ženského rodu; proto např. u pojmanování nového rostlinného slunečnicového tuku Hera podle antické bohyně (manželky Diovy) tvaroslovné zařazení přispívá k využití „antické“ motivace i pro reklamní účely, např. v známém sloganu Hera — bohyně zdravé kuchyně. A naopak u jmen jako Juno (nebo Ceres) se původní motivace rychle zastírá, takže je obtížné ji v propagačních textech využít.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 5, pp. 278-279

Previous JK (= Jaroslav Kuchař): Informační banky

Next Anna Jirsová, Alena Polívková: Radíme a kritizujeme