Časopis Naše řeč
en cz

Jungmannovo výročí a studentská vědecká činnost

Josef Štěpán

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V červenci letošního roku uplynulo dvě stě let od narození významného představitele našeho národního obrození Josefa Jungmanna. V rámci řady akcí k tomuto výročí byla uspořádána na filosofické fakultě University Karlovy 10. května i studenská vědecká konference věnovaná J. Jungmannovi, kterou vyhlásil děkan, FV SSM a ZV ROH. Tematika konference vzbudila živý zájem studentů; bylo předloženo celkem 18 prací z lingvistiky, literární vědy, filosofie, psychologie, ekonomie, estetiky, historie a hudební vědy. Protože všechny práce se dotýkají problematiky českého jazyka a protože přinášejí řadu zajímavých poznatků z doby Jungmannovy, nebude neužitečné se zmínit alespoň v přehledu o náplni těchto prací.[1]

Dvě práce byly vyhraněně lingvistické. — Eva Koktová přednesla referát s názvem Postavení Jungmannova Slovníku v lexikografii. Po naznačení obecně historických a kulturních předpokladů vzniku Jungmannova pětidílného Česko-německého slovníku, vrcholného díla Josefa Jungmanna, se podrobněji zabývala srovnáním tohoto slovníku s polským slovníkem Lindovým, který patřil k Jungmannovým vzorům, a se slovníkem Kottovým, který zase navazoval na slovník Jungmannův. Koktová se soustředila na způsob zpracování spojovacích výrazů v uvedených třech slovnících, a to s ilustrací na několika spojkách a relativech (který, kde, kam aj.). Srovnala techniku zpracování jednotlivých hesel ve všech třech slovnících a ukázala, že Jungmannův slovník byl propracovanější než slovník Lindův a že uváděl už řadu významů u spojovacích výrazů, přičemž tyto významy mohou mít ještě dnes důležitost pro syntaktické bádání.

Aleš Jedlička v práci Kompozita v Miltonově Ztraceném ráji a v Jungmannově překladu naznačil vedle širších souvislostí literárněvědných a kulturně historických i obecněji problematiku postavení kompozit v angličtině a češtině, opíraje se přitom o nejnovější teoretické zpracování. Podrobněji se pak zabýval postavením kompozit i jejich druhy v Miltonově Ztraceném ráji a v Jungmannově překladu a došel k závěru, že počet substantivních a adjektivních složenin je v originále zhruba stejný, substantivní složeniny jsou však představovány pouze jedním typem (subst. — subst., např. dwelling-place, fruit-tree), zatímco adjektivní složeniny jsou značně rozmanitější (adj. — příčestí přítomné, např. high-climbing; adj. — příčestí minulé, např. [265]new-created; subst. — příčestí minulé, např. hell-doomed atd.). Naproti tomu v překladu převládají složeniny adjektivní, nejsou však tak rozmanité jako v anglickém originálu. Většinu anglických kompozit překládá Jungmann ovšem do češtiny jinak než složeninami. Značná část Jungmannových složenin byly neologismy; v nich se projevovala Jungmannova snaha o dotváření specifického básnického slovníku v češtině. Většina však zůstala omezena na dobové užití v básnickém jazyce (srov. lidozhoubce, modloháj, hustořadý, novovzešlý aj.).

Jan Hasala nazval svou převážně literárněvědnou práci K interpretaci české verze Miltonova Ztraceného ráje pořízené od Josefa Jungmanna. Ukázal zde samostatně na jistou svébytnost Jungmannova textu, která není v obsahu, nýbrž ve formě. Soustředil se hlavně na základní otázky organizace verše v Jungmannově překladu. Uvedl, že metrické schéma je pravidelné, opírá se o prozodii přízvučnou (ne o časomíru), celá skladba je nerýmovaná. Hasala pracoval s termínem veršová šablona a její náplň. Veršovou šablonou v podstatě rozuměl rozložení veršů do plochy. Z toho také vycházel při hodnocení systému přesahů (tedy nesouladem mezi členěním na verše na jedné a na věty a větné úseky na druhé straně) jako nápadného rysu výstavby Jungmannova textu. Jungmannovi se podle jeho názoru podařilo nejen úspěšně přeložit dílo anglického autora do češtiny a obohatit tak obsahově naši literaturu a jazyk, nýbrž i zvládnout obtížnou stránku formy.

Dalších dvanáct studentských vědeckých prací vzniklo jako týmová práce na katedře marxisticko-leninské filosofie. Představují v podstatě čtyři tematické okruhy: filosofie doby Jungmannovy, problematika slovanství a národa, otázky počátků filosofické terminologie a konečně problematika terminologie psychologické a ekonomické v době Jungmannově.

První dva okruhy souvisí jen volně s náplní tohoto časopisu, a proto si jich všimneme jen velmi stručně. Filosofii doby Jungmannovy byly věnovány tři práce: Jindřicha Veselého, Některé otázky vlivu názorů francouzských osvícenců na názory Josefa Jungmanna, Bohumíra Janáta, Předpoklady konstituce svébytnosti českého filosofického myšlení v Jungmannově ideji českého národa a Anny Jirsové, Romantická sebereflexe v literatuře doby Jungmannovy.

Problematikou slovanství a národa v době Jungmannově se zabývaly další tři studentské vědecké práce. Vlastimil Hála v práci Slovanská myšlenka v pojetí Josefa Jungmanna sledoval především dvě otázky: jednak jazykový aspekt Jungmannovy slovanské myšlenky, který se projevoval v projektech všeslovanského spisovného jazyka, jednak politické koncepce vyplývající z myšlenky slovanské vzájemnosti. Jan Foll přednesl práci Vývoj pojmu „národ“ koncem 18. a v první polovině 19. století. Vycházeje z metody tzv. historické sémantiky a opíraje se o lexikální archív Ústavu pro jazyk český i odbornou literaturu historickou a lingvistickou metodologicky [266]zajímavě a fundovaně sledoval posuny ve významu a v chápání pojmu národ.[2] Nechal stranou užívání pojmu národ ve významu ‚skupina, množství, pohlaví‘ i užívání v náboženském kontextu a věnoval se čtyřem dalším významům tohoto pojmu. Ve všech obranách jazyka českého je ztotožněn pojem národ s pojmem jazyk /1/, nenacházíme však v nich ještě ztotožnění pojmů národ a lid, autoři tzv. obran se často obracejí ke šlechtě. V 18. století se ještě neuvažuje o lidu jako o národu. Až pojetí Jungmannovo přináší podstatnou změnu. To, že česky mluví lid, je právě Jungmannovi zárukou toho, že český jazyk nezahyne. Je lhostejné, jak mluví šlechta, tedy k jakému národu náleží, důležité je, že lid je český, obroda národa (jazyka) musí vzejít z této vrstvy. Jungmann tedy výslovně prohlašuje lid za nejpodstatnější složku národa, téměř oba pojmy ztotožňuje /2/. Jan Kollár chápal pojem národ romanticky jako kmen /3/, naproti tomu Havlíček uvažoval tento pojem již v politických souvislostech v novodobém smyslu /4/. Další práci z tohoto okruhu pod názvem Český nacionalismus v díle J. K. Tyla a J. E. Purkyně předložila Pavla Vošahlíková.

Podrobněji si všimněme třetího okruhu z týmové práce posluchačů katedry filosofie. Byla jím problematika počátků filosofické terminologie, které byly věnovány tři referáty:

Edita Mertlová přednesla práci Česká filosofická terminologie, její budování a vztah ke sporu o národní filosofii. V první části ukázala na počátky budování české filosofické terminologie jako na součást snah jungmannovské generace povznést naši národní kulturu na evropskou úroveň. Všimla si Vincence Zahradníka, který sice neovlivnil formování české filosofické terminologie, protože jeho práce byly cenzurovány a zůstaly v rukopise, ale který měl vřelý vztah k Jungmannovi. Dále věnovala pozornost Antonínu Markovi, kterého si Jungmann vybral jako tvůrce české filosofické terminologie. Zatímco dílo Zahradníkovo ukazuje větší dávku filosofické originality i autorské samostatnosti (Zahradník odmítal jako zastánce „zdravého rozumu“ mystický způsob mluvy německých klasických filosofů), dílo Ant. Marka působí spíše dojmem lingvistického experimentu, obsahová stránka je zatlačována do pozadí, hlavní důraz je kladen na jazykovou, terminologickou stránku. Přehnaně velké množsví nových českých výrazů vyvolalo nesouhlas už u jeho současníků. Avšak přestože se mnohé termíny Markem navržené neujaly, základ domácí filosofické terminologie u nás položil. Autorka pak ukázala na popisné Markovy termíny, které často mají shodnou slovotvornou strukturu s pojmenováními německými a latinskými, ať již se ujaly či neujaly v (Materialismus — hmotenství, Anschauung — názor aj.). V druhé části práce se stručně zabývala sporem o českou filosofii, který vznikl koncem 40. let 19. stol. a v němž vedle zásadních otázek, jako bylo naprosté odmítání [267]německé idealistické filosofie (národní směr, např. Gábler), nebo naopak odpovědnější přístup ke konstituování české filosofie (racionalistický směr, např. A. Smetana), šlo i o otázky terminologické; racionalistický směr se snažil racionalizovat českou filosofickou terminologii.

Jako jedna práce byly předloženy dvě kratší studie. První napsala Ivana Kabrhelová pod názvem Počátky české filosofické terminologie a její poměr k terminologii německé. Podala zde především abecední seznam německých filosofických termínů, které užíval Ant. Marek, spolu s jeho českými ekvivalenty; z nich mnohé se neujaly (Form — doba, Kritik — sudba, Schluss — závěrek aj.), ale bez jiných si nedovedeme dnešní češtinu představit např. Grund — důvod, Merkmal — znak, Prädikat — přísudek, Urtheil — úsudek aj.). Druhou studii nazvala Marcela Kalašová-Trojovská Dobrověda Františka Matouše Klácela a problém vytváření české filosofické terminologie. Autorka uvedla celou řadu českých termínů z uvedené Klácelovy práce, z nichž některé považovala za jeho vlastní výtvory, protože nebyly uvedeny v Jungmannově slovníku (např. činivost, podkladek). Jinak ovšem Klácel užíval termínů a pojmenování Dobrovského (např. dovolenost, vědomost), Ant. Marka (věda, letora), užíval slov z polštiny a ruštiny (obecenstvo, průvpověď atd.).

Práce Anny Vážné a Libora Ovečky Počátek bibliografie k problematice české filosofické terminologie Josefa Jungmanna a Antonína Marka podala užitečný komentovaný přehled literatury, která se zabývala obrozenskou filosofickou terminologií i obrozenskou terminologií vůbec. Autoři přitom prostudovali nejen práce knižní a časopisecké, ale i některé práce rukopisné.

Čtvrtý okruh prací byl věnován psychologii, ekonomii a estetice doby Jungmannovy. Podrobněji si zde všimněme otázek terminologických.

Zuzana Paucová a Ingrid Strobachová ve společné práci analyzovaly dílo Ferdinanda Hyny, psychologa doby Jungmannovy. Z. Paucová přednesla referát s názvem Srovnání Hynovy a soudobé koncepce psychologie — Hynův přínos pro českou psychologii, kde se zabývala především obsahem Hynovy práce Dušesloví zkušebné, kterou Hyna vydal na Jungmannův podnět v roce 1844. Naproti tomu I. Strobachová si všimla v referátu Hynovo dílo z hlediska vzniku psychologické terminologie především Hynova jazyka. Poukázala na rozporuplnost při hodnocení jeho díla: značná část termínů, kterých Hyna použil, v 60. a 70. letech mizí, jsou nahrazovány slovy cizího původu, neboť Hynovo počešťování slovní zásoby bylo dovedeno až do krajnosti a znemožňovalo pochopit zahraniční prameny psychologie, které k nám začaly pronikat (např. Hynovy výrazy jednický a zvidinovat jsou nahrazeny internacionálními výrazy individuální a idealizovat). Na druhé straně je třeba kladně hodnotit, že Hyna použil v psychologickém vědeckém pojednání řadu slov z Jungmannova slovníku.

[268]Ekonomickým pracím F. L. Riegera byla věnována další dvojice prací. Jan Vančura přednesl referát s titulem Ekonomické názory F. L. Riegera. Na to, že nelze opomenout Riegerův význam pro konstituování novodobé ekonomické terminologie, upozornila Eva Kolářová v práci F. L. Rieger a vytváření české odborné terminologie. Rieger adaptoval starší pojmenování (srov. statek hmotný a nehmotný), vytvářel neologismy (cena, cennost, výroba), ponechával některé internacionální termíny (industrialismus, materiální) atd. Na místě je autorčin podiv, že k problematice obrozenské terminologie neexistují prakticky žádné odborné studie s výjimkou práce Al. Jedličky, J. Jungmann a obrozenská terminologie literárně vědná a lingvistická, Praha 1949. — Konečně Emil Průša přednesl práci s názvem Palackého estetika.

Závěrem se ještě zmiňme o třech pracích historických, které vznikly podobně jako tři práce uvedené na začátku tohoto přehledu vedle týmové práce posluchačů katedry filosofie. Historiografická práce Mlady Mikulicové nazvaná Zásluhy Josefa Jungmanna o rozšíření kulturního obzoru české společnosti v rámci národního obrození se soustředila na Jungmannův zájem o Indii. Jiří Štaif předložil práci Jungmannovo pojetí českých dějin, Jarmila Gabrielová zase práci Hudba v českém národním obrození; v ní se zabývala českou zpěvohrou (srov. česká libreta od K. S. Macháčka, J. N. Štěpánka, J. K. Chmelenského) a společenským zpěvem (především české texty od J. J. Ryby).

Přednesené studentské práce posuzovala porota ve složení: V. Křístek (předseda), K. Hausenblas, J. Štěpán, I. Tretera a Zd. Urban. První cenou byla odměněna týmová práce posluchačů katedry marxisticko-leninské filosofie, kterou vedla doc. J. Pešková, druhá byla rozdělena mezi J. Hasalu a A. Jedličku, třetí cenu dostala E. Koktová spolu s M. Mikulicovou.

Závěrem je možno konstatovat, že studentská vědecká konference věnovaná 200. výročí narození Josefa Jungmanna byla důstojným připomenutím tohoto výročí. Byla vyvrcholením letošní studentské vědecké tvořivosti (např. studentského kroužku bohemistů-lingvistů) i příležitostí přihlásit se k pokrokovým tradicím naší minulosti.


[1] Práce byly věnovány muzeu umístěnému v rodném domku J. Jungmanna v Hudlicích.

[2] K tomu dříve srov. J. Bělič, K otázce češtiny jako národního jazyka ve sb. Sedm kapitol o češtině, 1955.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 5, pp. 264-268

Previous Pracovníci oddělení jazykové kultury ÚJČ ČSAV: O slohu pro novináře

Next Karel Hausenblas: K šedesátinám Karla Svobody

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1