Časopis Naše řeč
en cz

Ke zkratkám a značkám v technické literatuře (Příspěvek k diskusi)

Bohuslav Pohnert

[Articles]

(pdf)

-

O zkratkách a značkách je dosti rozsáhlá literatura; autoři si nejčastěji všímají zkratkových slov nebo iniciálových zkratek. Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice[1] dělí zkratky v širším smyslu na iniciálové zkratky, ustálené zkratky, značky a zkratková slova. V Pravidlech [135]českého pravopisu (§ 114—120) je uvedeno několik skupin ustálených zkratek a způsobů zkracování slov. Kromě řídkých případů, kdy vypisujeme u zkracovaných slov první a poslední písmeno nebo písmena (pí = paní, fě = firmě, 10%ní = desetiprocentní aj.), píše se za všemi ostatními typy zkratek tečka. Značky, za nimiž se v písemném projevu tečka neklade, odlišují se pak — podle Pravidel — od vlastních zkratek tím, že se staly bezprostředním označením pojmu, nevázaným již na jeho jazykové vyjádření.

V technických textech však existují další zkratky (tj. písmenné znaky vázané na jazykové vyjádření pojmu), za kterými tečku nepíšeme. V elektrotechnice se již několik desítiletí užívá zkratky ss pro přídavné jméno stejnosměrný (ss proud, ss napětí), st pro příd. jméno střídavý, nn znamená pak ‚nízké napětí‘ nebo ‚nízkonapěťový‘, vn ‚vysoké napětí‘ nebo ‚vysokonapěťový‘, vvn ‚velmi vysoké napětí‘, mn ‚malé napětí‘. Ve sdělovací technice se vyskytují další zkratky, např. vkv ‚velmi krátké vlny‘, vf ‚vysoká frekvence‘ nebo ‚vysokofrekvenční‘, am ‚amplitudová modulace‘ nebo ‚amplitudově modulovaný‘, fm ‚frekvenční modulace‘ nebo ‚frekvenčně modulovaný‘, mf ‚mezifrekvence‘ nebo ‚mezifrekvenční‘. V poslední době k nim přibyla ještě zkratka io ‚integrovaný obvod‘.[2] Oborová norma ON 36 6006 uvádí téměř 400 různých zkratek a značek a zároveň se pokouší o stanovení (resp. postižení) zásad pro jejich tvoření.[3]

Nejsou to tedy zkratky výhradně substantivní. Mnohé z nich představují zkratky jak jmen podstatných, tak i přídavných. I ty zkratky, které zastupují názvy, od nichž se příd. jména netvoří (vvn, mn), ve slangu se někdy jako příd. jména cítí a kladou se před substantiva (vvn vedení). Ba objevuje se dokonce i spojení „vvn napětí“, což svědčí o tom, že zaniká povědomí původu zkratky. Obdobně se vyskytuje v mluvené řeči spojení „modulace ef em“.

Pro fyzikální a technické veličiny se užívá značek, které se píší převážně velkými latinskými písmeny[4] (někdy též malými písmeny řeckými), s výjimkou značek pro veličiny prostoru a času; ty se označují písmeny malými (kromě plošného obsahu a objemu psaných velkými latinskými písmeny). V elektrotechnice se např. užívá pro napětí značky U, pro proud I (intenzita), pro odpor R (rezistance), pro kapa[136]citu C, indukčnost L, jakost Q atd. Ve spisovných odborných projevech cítíme tyto symboly jako substantivní přívlastky, a proto je klademe v sousloví podobně jako značky a iniciálové zkratky za podstatné jméno, tedy oscilátor RC (oscilátor s odporem a kapacitou), obvod RLC (obvod s odporem, indukčností a kapacitou), měřič Q (měřič jakosti obvodů). Vyslovuje se (ercé, er-el-cé, kvé). Vlivem angličtiny se v hovoru a někdy i v literatuře vyskytuje RC-oscilátor, RLC-obvod, Q-metr (nikdo však neřekne „Q-měřič“).

Analogicky se pak tvořily i značky logických obvodů RTL (z anglického resistor transistor logic, tj. logický obvod vytvořený odpory a tranzistorem), DTL (diod transistor logic), TTL (transistor transistor logic) apod. Z těchto zkratek se staly symboly do té míry, že se ve slangu opět vytratila slovní náplň a tvoří se názvy jako logika DTL apod.[*]

Vrátím se ještě k pojmenování typu oscilátor RC. Uvedl jsem, že podoby RC-oscilátor vznikly vlivem angličtiny (snad i němčiny). Ve starší anglické odborné knize[5] jsem našel odstavec nadepsaný Resistance-Capacitance Oscillators, v textu pak RC coupled oscillator nebo dále už jen RC oscillator (bez spojovníku) ‚oscilátor vázaný odporem a kapacitou‘. Podoby se spojovníkem (RC-oscillator) jsou málo obvyklé. Zato jsou častá spojení X-band ‚pásmo X‘, někdy i Q-meter (častěji Q meter). V angličtině jsou také běžné alfa rays, beta rays, v němčině Alphastrahlung, X-Strahlung. Zato ve francouzštině je jen rayons alpha, rayons beta, rayons X, circuit TTL, oscillateur à résistances-capacités, oscillateur RC.

M. Dokulil[6] napsal, že v odborném vyjadřování často vyhovuje těsné sepětí, jaké je ve složeninách α-paprsky, C-vitamín, U-železo, T-profil apod. Avšak spisovná technická řeč se těmto podobám brání, protože stále ještě cítí sounáležitost s určujícími složkami např. v matematice a geometrii, jako jsou přímka a, přímka b, bod A, bod B, úsečka u, paprsek p, a také se souslovími typu vůz Tatra (nikoli „Tatra-vůz“). Místo vitamínu A, vitamínu B, vitamínu C by se mohlo stejně dobře říkat „vitamín 1, vitamín 2, vitamín 3“ a jsou i vitamín K1, B6 atd. Také čs. normy[7] užívají termínů tyče průřezu T, I, Z, oceli I, U, T. Časopis [137]Strojírenská výroba píše o svařovacím nosníku I,[8] Technický naučný slovník[9] zná jen záření gama, částice alfa atd. Tyto podoby nelze po mém soudu spojovat s chemickými názvy jako kyselina p-aminobenzoová nebo diethylamid kyseliny 3,5-dimethylizoxalol-4-karbonové, o nichž se zmiňuje F. Daneš[10]. To je součást svébytného normalizovaného názvosloví, které má své zásady. Rovněž jiného druhu jsou útvary n-tý, n-tice, n-pól (vyslov [entý, entice, enpól]), kde lze za n dosadit jakékoli kladné, obvykle celé číslo, a pak vznikají složená slova jako dvoupól, čtyřpól, ale i mnohopól, kromě běžných druhý, šestý, dvacátý, která podoba n-tý zastupuje.

Chtěl jsem ukázat, že se vyskytují další skupiny zkratek a značek, popř. složených pojmenování s nimi, o kterých se Pravidla českého pravopisu ani Česká mluvnice nezmiňují a o nichž se nepsalo — pokud je mi známo — ani jinde (s výjimkou příspěvku Dokulilova). Většině techniků není jasné, jak jich správně užívat, jak je psát.[11] Jejich stabilizace je součástí názvosloví.

 

Poznámka redakce:

Známý odborník v elektrotechnickém názvosloví se v tomto příspěvku zabývá otázkami velmi aktuálními, a to i vzhledem k potřebě soustavnějšího a hlubšího zpracování této problematiky v rámci nové kodifikace Pravidel českého pravopisu. Lze proto považovat tento článek za úvod k diskusi.


[1] B. Havránek-Al. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1970.

[2] E. Holoušová, Názvosloví integrovaných obvodů, Sdělovací technika 20, 1972, č. 1, 23—24; Z. Kosina, Integrované obvody, TESLA-VÚST Praha, 1972.

[3] ON 36 6006, Zkratky pro sdělovací techniku. Telefonie a telegrafie, 1962.

[4] ČSN OL L305, Veličiny a jednotky v elektrotechnice, 1971.

[*] Viz pozn. 2 a 3.

[5] S. Saely, Electronic Engineering, New York 1956.

[6] M. Dokulil, Vitamín C, nebo C-vitamín?, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 3. výběr, Praha 1959, 129n.

[7] ČSN 42 0076, ČSN 42 6964, ČSN 42 6968.

[8] Strojírenská výroba, 1970, č. 10, s. VIII.

[9] Technický naučný slovník, Praha 1962—1964.

[10] F. Daneš, Vývoj češtiny v období socialismu, Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, 319—328.

[11] Staré pojmy — nové problémy?, Sdělovací technika 19, 1971, č. 11, 379.

Naše řeč, volume 56 (1973), issue 3, pp. 134-137

Previous Jaroslav Hubáček: Přenášení slovního významu jako pojmenovávací postup ve slanzích

Next Josef Kolařík: Chloupkovy Aspekty dialektu