Časopis Naše řeč
en cz

Jak psát a zkracovat názvy nových institucí

Zdeněk Hlavsa

[Short articles]

(pdf)

-

Změny, kterými prošel v poslední době náš veřejný život, daly vzniknout mnoha novým institucím a organizacím. V souvislosti s tím jsou někdy lidé na rozpacích, jak psát velká písmena v jejich názvech. Odpověď může být jen taková, že je třeba přidržet se zásad obsažených v Pravidlech českého pravopisu a uplatnit je na nově utvořená pojmenování.

Rozpaky zpravidla vznikají u slovních spojení skládajících se z několika jmen obecných, která jako seskupení vytvářejí vlastní název, pojmenovávají jedinečnou věc jako celek: např. z obecných pojmenování federální a shromáždění se tvoří vlastní název Federální shromáždění. Tu se píše velké písmeno jen u prvního slova (viz Pravidla § 143, s. 71[1]). Podobně budeme tedy psát Sněmovna národů, Česká národní fronta, Česká rada odborových svazů, Český odborový svaz školství a vědy, Federální statistický úřad, Česká národní rada, stejně jako jsme psali Slovenská národní rada, Národní shromáždění, Ústřední rada odborů apod. Tyto zásady se uplatňují, jde-li o plné, oficiální názvy příslušných institucí (takovým je i uvedené Federální shromáždění).

V některých typech, především u jmen států a správních oblastí, se však někdy píše velké písmeno i tehdy, užijeme-li názvu neúplného (např. Sovětský svaz místo Svaz sovětských socialistických republik, viz Pravidla § 142, s. 70). Na základě toho bychom zřejmě mohli psát i Česká republika vedle Česká socialistická republika, jestliže zkrácené spojení funguje rovněž jako vlastní jméno. Připomínáme, že se u tohoto názvu zřejmě objevuje i chápání obecné, především jako neterminologické označení západní části naší republiky, té, které se říká též „české země“. V takovém významu by pak bylo namístě psát název s malým počátečním písmenem: V české republice bylo včera většinou oblačno; podobně: Teprve zřízením své vlastní, slovenské republiky dosáhl slovenský národ uspokojení svých národních tužeb. I když jde o jev pravopisný, je zřejmé, že v těchto a podobných pomezních případech nelze předepsat jednoduché a jednoznačné pravidlo, poněvadž tu mnoho záleží na pojetí mluvčího a na kontextu. Můžeme k tomu jen konstatovat, že tendence, které sledujeme v psaných spisovných projevech, směřují k častějšímu užívání velkých písmen. S tím je ve shodě i praxe v mnoha cizích jazycích.

Pravopisná kodifikace dále požaduje, aby se názvy, které již svým obecným významem nemohou označovat víc než jedinou a jedinečnou věc, psaly s písmenem malým. Z nových pojmenování sem patří zvláště federální (česká) vláda, federální ministerstvo vnitra, federální výbor pro tisk a informace a jiné [310]názvy tohoto typu (k tomu srov. Pravidla § 145a, s. 73).

Pojmenování složek a orgánů jedinečných institucí píšeme podle Pravidel (viz § 145c, s. 73) s písmenem malým; jestliže je v nich však obsažen název instituce nadřazené, zůstává na počátku této druhé složky písmeno velké: předsednictvo České národní rady, ústavně-právní výbor Sněmovny lidu, ústřední výbor Českého odborového svazu školství a vědy, federální výbor Odborového svazu pracujících v kovoprůmyslu. Jde-li však o instituci samostatnějšího rázu, i když sama forma názvu je stejná jako u případů právě uvedených, dáme přednost psaní s velkým písmenem i na začátku: Ústřední rada Československého revolučního odborového hnutí; takto jsme již dříve psali např. název Rada bezpečnosti Organizace spojených národů.

Z úsporných důvodů se tyto názvy často zkracují. Při tom často zjišťujeme různé nedůslednosti. Nahrazujeme-li zkratkou celé pojmenování, je nejvhodnější tvořit iniciálovou zkratku, sled zpravidla velkých písmen bez teček (srov. Pravidla § 118, s. 61). Mělo by se tu postupovat pokud možno jednotně, zvláště např. zkracovat přídavné jméno československý velkými písmeny ČS, jak se to vžilo ve zkratce pro Československou socialistickou republiku, ČSSR, a jak se dnes důsledně píše ve slovenštině. Zkratka ČSR musí být tedy nyní vyhrazena pro název Česká socialistická republika, i když tím vzniká nepříjemná kolize s jejím dřívějším významem. Pokud jde o užívání mezer uvnitř takových zkratek, je rozhodující, zda je zkratka složena z částí, které fungují samostatně, nebo aspoň odpovídají vlastním názvům obsaženým v názvu složeném. Tak pojmenování Československá lidová armáda zkracujeme ČSLA, ale ústřední výbor Komunistické strany Československa ÚV KSČ, poněvadž existují samostatné zkratky ÚV i KSČ. Změny v názvech institucí se pak mohou promítnout i do oblasti zkratek: ještě nedávno tak běžné ROH nemá teď za sebou žádný oficiální název instituce, existuje jen Československé revoluční odborové hnutí, proto bychom měli i jeho zkratku psát bez mezery, ČSROH.

Zásadně bychom mohli připomenout, že by se při tvoření názvů nových institucí mělo přihlížet k tomu, aby pojmenování odpovídala systému institucí i svou vnější formou. Tím se vyhneme velkým pravopisným potížím. Rovněž by se mělo dbát, aby názvy a zkratky se nedostávaly do rozporu s názvy a zkratkami vžitými v nedávné minulosti.


[1] Citujeme tu podle akademického vydání Pravidel českého pravopisu, Praha 1966.

Naše řeč, volume 52 (1969), issue 5, pp. 309-310

Previous Vladimír Mejstřík: Z 36. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Next Antonín Frinta: Sorabistika