Velbloud uchem jehly?

Jaromír Bělič

[Articles]

(pdf)

-

Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti
nežli bohatému vjíti do království božího.

Marek 10,25

Tento biblický příměr, vyskytující se ostatně ještě na dalších dvou místech v evangeliích (Matouš 19,24 a Lukáš 18,25), budil po staletí zájem vykladačů Písma a četných teologů i laických badatelů nejen pro své ideové zahrocení, které zřetelně dosvědčuje sociální dynamiku prvotního křesťanství: předmětem zkoumání a úvah byla především otázka, proč právě projití velblouda uchem jehly je v příměru uváděno jako symbol něčeho velmi nesnadného, ba zcela nemožného.

V několika méně významných starých rukopisech Nového zákona, jehož originál je, jak známo, psán řecky, objevuje se místo náležitého tvaru slova kamélos ‚velbloud‘, tj. kamélon, podoba kamílon; lexikograf Suidas z 10. nebo 11. století n. l. uvádí pak ve svém slovníku dvě samostatná hesla, kamélos ‚velbloud‘ a kamílos ‚kotevní lano‘. Slovo kamílos ve významu ‚kotevní lano‘ se vedle toho vyskýtá též v tzv. scholiích (přípiscích) k Aristofanově komedii Vosy, pocházejících z r. 1030. Protože staré é se v řečtině zhruba již od počátku našeho letopočtu měnilo v í a řecké písmeno „éta“ se potom běžně četlo í, vyvozovalo se z toho, že původní dvě slova, kamélos a kamílos, ve výslovnosti splynula, tj. stala se homonymy, a že v biblickém textu jde od původu o výraz kamílos s významem ‚kotevní lano‘.

Je ovšem nápadné, že řečtí exegetové z prvních století po Kristu, jako Origenes (185—254), Hilarius, který r. 355 napsal svůj Komentář k evangeliu Matoušovu, a Chrysostomos (344—407), se ve svých výkladech o významu slova kamélos/kamílos nezmiňují. Podoba kamílon se ostatně, jak se zdá, objevuje teprve v biblických rukopisech z doby kolem roku 400. První známé upozornění na význam ‚lano‘ na uvedených místech evangelií se ani netýká řeckého originálu, nýbrž latinského překladu: v traktátu De divitiis, pocházejícím asi [287]z první poloviny 5. století a připisovaném Britu Agricolovi nebo biskupu Fastidiovi, se upozorňuje, že v evangeliu není řeč o velbloudovi (v rkp. psáno de camello), nýbrž o lodním lanu (v rkp. de camelo, id est de nautico quodam fune). Rovněž asi z první poloviny 5. století pochází arménský překlad bible, v němž je slovo kamélos dokonce převedeno výrazem malh, tj. ‚provaz, lano‘. Z řeckých vykladačů Písma upozorňuje na tento význam teprve ochridský arcibiskup Theophylaktos, jeden v nejvýznamnějších teologů 11. století.[1]

O správnosti takového výkladu pochybovali však už humanisté 16. století, zejména vynikající německý polyhistor Joachim Camerarius (1500—1574), často citovaný naším Komenským. Camerarius vyslovil domněnku, že význam ‚kotevní lano‘ u slova kamílos (< kamélos) byl uměle vykonstruován, aby se tak usnadnila interpretace uvedených míst v evangeliích. Tato hypotéza je podporována skutečností, že výraz kamílos ani kamélos ve významu ‚kotevní lano‘ není doložen u žádného z antických řeckých autorů, vždy jde jen o význam ‚velbloud‘.

Podle jiných vykladačů bible se prý „ucho jehly“ nazývala úzká branka ve venkovských zdech, proto prý se v citovaném příměru ve skutečnosti míní obtížnost, se kterou by velbloud procházel touto brankou. Jazykovědné a historické výzkumy však pojmenování „ucho jehly“ s tímto významem nezjistily; podobně nepotvrzuje historické zkoumání dohad, že je snad míněna nějaká soutěska, která se tak jmenovala.

Novější interpreti Písma jsou přesvědčeni, že rčení o nemožnosti projití velblouda uchem jehly je nutno brát doslovně. Např. Cornelius a Lapide, největší autorita ve výkladu evangelií, upozorňuje ve svém díle Commentaria in quattuor Evangelia (Benátky 1740), že doslovně chápali uvedená místa i starověcí překladatelé Nového zákona do syrštiny a arabštiny (počínajíc 2. stoletím n. l.), a uvádí četná rčení podobná, jimiž se ve starověku vyjadřovala nemožnost nebo obtížnost; rčení o projití velblouda uchem jehly je podle něho [288]i v hebrejském talmudu, podle jiných svědectví též v 7. súře koránu. W. Pape pak ve svém řecko-německém slovníku poznamenává, že Arabové podnes říkají „hnát slona uchem jehly“.[2] V bibli samé se kromě toho objevuje velbloud jako symbol něčeho velikého, velkých nedostatků, též v invokaci Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velblouda pak požíráte (Matouš 23, 24). Příčinou různých těchto obrazných užití byla zřejmě skutečnost, že velbloud je na Blízkém východě největší obecně známé zvíře.

V českých překladech bible se řecké kamélos zpravidla překládá slovem velbloud, staročesky velblúd, a v textech ze 14. a 15. století neexistuje jediný doklad, z něhož by se mohlo bezpečně vyvozovat, že se tímto slovem označuje něco jiného než příslušný kopytnatec.[3] Přesto však není zcela jisté, zdali, resp. jak dlouho se slovo velblúd/velbloud chápalo jen ve významu ‚velbloud‘ i v našem biblickém příměru. Ať už přijmeme nebo nepřijmeme Camerariovu domněnku, že význam ‚kotevní lano‘ byl u slova kamílos/kamélos uměle vykonstruován jenom pro výklad příslušných míst v evangeliích,[4] je nepochybné, že se právě vlivem onoho biblického příměru začalo tohoto slova užívat přeneseně, s významem ‚tlusté, zvl. kotevní lano‘, a to nejen v náboženských textech, nýbrž i šířeji. O tom zřetelně svědčí citované už scholion k Aristofanovým Vosám. Není přitom vyloučeno, že významovému rozvětvení mohla napomáhat i skutečnost, že se snad z velbloudí srsti nebo z velbloudích žíní vyráběly mimo jiné též provazy.

Takto vzniklá dvojvýznamovost slova označujícího velblouda se ovšem neomezila jenom na řečtinu, nýbrž šířila se i v jiných jazycích. Např. v německé lodnické terminologii slovo Kamel, označující jinak [289]velblouda, podnes snad znamená ‚lodní lano‘[5] (a vedle toho též zařízení na zvedání lodí, které prý bylo vynalezeno v Amsterdamu roku 1727)[6] a s podobnou situací se setkáváme i v některých jiných jazycích.[7] V češtině, pokud je nám známo, je poprvé doloženo slovo velbloud ve významu ‚tlustý provaz, na němž kotve zavěšují‘, v čtyřjazyčném věcném slovníku Daniela Adama z Veleslavína r. 1598;[8] o pětatřicet let později (1633) pak ho užil v tomto významu J. A. Komenský v českém textu své světoznámé učebnice latiny Dvéře jazykův otevřené (oddíl 43, o plavectví) Když se bouře strhne, aby zachváceni nebyli od převelikých vln, kotvu na velbloudě přivázanou vrhouc, tak se kolotají a zmítají.[9] Stojí za zmínku, že se ve Veleslavínově slovníku jako latinský ekvivalent slova velbloud ve významu ‚tlusté lano…‘ uvádí camelus, jako řecký kamélos, kdežto jako německý Ankerseil; neznal tedy patrně Veleslavín slovo Kamel s tímto významem v němčině. U Komenského má pak základní latinský text formulaci anchoram rudenti annexam jaciunt, tj. pro označení lana je užito běžného výrazu rudens, nikoli camelus. Obojí dohromady po mém soudu znamená, že význam ‚kotevní lano‘ u slova velbloud žil v češtině v jistém rozsahu samostatně, bez nezbytné závislosti na textech německých a latinských.

Podle Veleslavína nebo i s odkazem na Komenského registrují oba významy slova velbloud také některé slovníky obrozenské. V Tomsově česko-německo-latinském slovníku[10] se jako německý a latinský ekvi[290]valent pro označení kopytnatce uvádí Kamel a camelus, ve významu ‚kotevní lano‘ Ankerseil, Ankertau a ancorale; v Jungmannově slovníku je v prvním významu německý ekvivalent Kamel, v druhém Ankerseil, Schiffseil (pro expresívní užití slova velbloud ve významu ‚hloupý člověk‘ kromě toho ještě Tölpel).[11] Jungmannovo významové rozčlenění v podstatě přejal též F. Š. Kott, který však na rozdíl od Jungmanna dokládá užiti slova velbloud ve významu ‚tlustý provaz na kotve‘ též naším biblickým příměrem[12] (Jungmann má jen odkaz na Veleslavína a citát z Komenského).

Naproti tomu novější slovníky, Vášův-Trávníčkův Slovník jazyka českého ani velký Příruční slovník jazyka českého, význam ‚kotevní lano‘ u hesla velbloud již neuvádějí. Nový Slovník spisovného jazyka českého mezi příklady užívání slova velbloud sice rovněž cituje biblický příměr, má jej však zařazen v odstavci s významem ‚kopytnatec…‘ a pouze v závorce se poznamenává, že podle některých výkladů jde v tomto případě o lano. Takový způsob zpracování zde byl zvolen proto, že význam ‚tlusté lano, kotevní lano‘ apod. u slova velbloud je v dnešní spisovné češtině běžně už neznámý. Není ovšem vyloučeno, že tento význam dosud dožívá někde v nářečích na venkově nebo v profesionálním výrazivu některých povolání. Zdá se mi dokonce, že si jej pamatuji z dětských let na jihovýchodní Moravě. Neví o tom někdo z našich čtenářů něco též odjinud?

---

[1] Srov. Josef Denk, Camelus: 1. Kamel, 2. Schiffstau (Math. 19,24), Zeitschrift für die neutestamentliche Wissenschaft 5, Gießen 1904, s. 256n.; Gerhard Kittel, Theologisches Wörterbuch zum Neuen Testament III, Stuttgart 1957, s. 597n. (heslo kamélos). Odtud i některá další fakta. — Za část informací z řeckých a latinských pramenů vděčím doc. dr. Julii Novákové, za jiná cenná upozornění prof. Vl. Šmilauerovi. Stručné shrnutí dosavadních výkladů přináší též A. Novotný, Biblický slovník II, Praha 1956, s. 1180 (heslo velbloud).

[2] Wilhelm Pape, Handwörterbuch der griechischen Sprache, Braunschweig 1842.

[3] Podle výpisků Fr. Šnajperka z Ústavu pro jazyk český ČSAV. — Mimochodem je zajímavé, že v některých případech staročeské slovo velblúd neoznačuje velblouda, nýbrž slona, jak ukazuje srovnání příslušného textu s jeho cizí předlohou (např. v 76, 83, 86, 89, 90 verši budějovického zlomku stč. Alexandreidy aj.); ostatně samo praslovanské *velьblǫdъ / velьbǫdъ souvisí s gótským ulbandus, které se vyvozuje z řeckého elefas, 2. p. elefantos „slon“. Tento významový posun se vysvětluje tím, že se názvy cizokrajných, neznámých zvířat snadno zaměňují; viz V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, 2. vyd., Praha 1968, s. 682.

[4] Na předpokladu, že kamélos ‚velbloud‘ a kamílos ‚lodní lano‘ byla dvě slova od původu odlišná, trvá nejnověji Max Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch I, Heidelberg 1953, s. 184 (viz hesla verbljud I a verbljud II).

[5] Již Heysův Handwörterbuch der deutschen Sprache I, Magdeburg 1833, s. 818, však poznamenává, že se slova Kamel ve významu ‚lano, kotevní lano‘ užívá nesprávně vlivem špatně chápaného místa v bibli, pozdější slovníky pak většinou tento význam neuvádějí (viz nejnovější Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache, vydávaný Německou akademií věd v Berlíně, 26. sešit, 1968, s. 2022). Z německo-českých slovníků uvádí u hesla Kamel též význam ‚lodní lano‘ např. Jankův Příruční slovník německo-český II, Praha 1939—40, s. 514.

[6] Srov. J. u. W. Grimm, Deutsches Wörterbuch V, bearbeitet von R. Hildebrand, Leipzig 1873, sloupec 93 (význam č. 3).

[7] V ruštině je dosvědčen velbudъ ili užišče, tj. ‚provaz, lano‘, ve slovníku Feodora Polykarpova (Leksikonъ trejazyčnyj), vydaném v Moskvě r. 1704. Na tomto základě vyvozoval Vasmer, že i církevněslovanské velьbǫdъ v biblických překladech byl kalk „z řeckého kamélos ‚lodní lano‘, vzniklý vlivem formální shody se slovem kamélos ‚velbloud‘, která se ovšem zakládá na náhodě, poněvadž jde o slova etymologicky rozdílná“; viz M. Vasmer, Kritisches und Antikritisches zur neueren slawischen Etymologie, Rocznik slawistyczny 4, 1911, s. 188n.

[8] Nomenclator quadrilinguis boemico-latino-graeco-germanicus, … studio, opera et sumptibus M. Danielis Adami a Veleslavina, sloupec 506; ve sloupci 184 je zde vedle toho uvedeno slovo velbloud mezi názvy „krotkých čtvernožců“.

[9] Johannis A. Comenii Janua linguarum reserata. Editio synoptica et critica…, curavit Jaromír Červenka, Praha 1959, s. 55.

[10] Franz Johann Tomsas Vollständiges Wörterbuch der böhmisch-, deutsch- und lateinischen Sprache, Prag 1791.

[11] Josef Jungmann, Slovník česko-německý, díl 5, Praha 1839, s. 57n.

[12] František Št. Kott, Česko-německy slovník, zvláště gramaticko-frazeologický, díl 4, Praha 1884, s. 602 n.

Naše řeč, volume 52 (1969), issue 5, pp. 286-290

Previous Antonín Tejnor: Český pravopis a veřejné mínění

Next Jiří Felix: Studium současných spisovných jazyků a otázky jazykové kultury. Vývoj spisovné rumunštiny a péče o ni