Časopis Naše řeč
en cz

Informačněteoretický, informačně teoretický nebo teoretickoinformační?

Pavel Novák

[Short articles]

(pdf)

-

Jedním z nových vědeckých odvětví, které vzniklo z potřeb sdělovací techniky a které je spojeno s moderní kybernetikou, je teorie informace. Jejích metod využívají i jiné vědy, mezi nimi i lingvistika, proto se s jejím pojmenováním můžeme velmi často setkat i v jazykovědných článcích. Není divu, že se vyskytla potřeba utvořit k tomuto dvojslovnému pojmenování tzv. vztahové přídavné jméno. Je výhodné mít po ruce možnost vyjádření stručnějšího a pohodlnějšího, než je např. metody teorie informace, metody užívané v teorii informace, metody, které známe z teorie informace, ap. Máme doloženy vztahové adjektivní výrazy dvou typů: 1. s pravopisnými různotvary a) informačněteoretický (podobně jako číselněteoretický k teorie čísel a zatím řídké množinověteoretický (vedle množinový) k teorie množin), b) informačně teoretický a 2. teoretickoinformační.

Pro srovnání si uvedeme několik analogických případů tvoření adjektiv od dvoj[254]slovných pojmenování se slovem teorie v cizích jazycích. Na tvoření adjektiv typu 1) lze uvést příklady z angličtiny: information-theoretic(al) je adjektivum k information theory nebo theory of information (č. teorie informace), angl. set-theoretic(al) (č. množinový) od set theory nebo theory of sets (č. teorie množin), knowledge-theoretic(al) k theory of knowledge (č. teorie poznání). V němčině jsou podobná adjektiva také, ale příslušný výraz jmenný je jiného druhu, totiž složenina, srov. informationstheoretisch (k Informationstheorie). Na 2. typ tvoření adjektiv uvedeme příklady z ruštiny a polštiny: teoretiko-informacionnyj od teorija informacii, teoretiko-čislovyj (č. číselněteoretický) od teorija čisel, (č. teorie čísel), teoretiko-množestvennyj (č. množinový) od teorija množestv (č. teorie množin), podobně v polštině teoriomnogósciowy (č. množinový) od teoria mnogósci (č. teorie množin), teoriopoznawczy od teoria poznania (č. teorie poznání).

V češtině jde u obou případů o tvoření adjektivní složeniny typů (pokud je mi známo) dosud nezaznamenaných. Adjektivních složenin, jejíž první složka je shodná s příslovcem a druhá je adjektivem, máme ovšem hodně, např. obecnějazykovědný (k obecná jazykověda), literárněvědný (k literární věda). Avšak adjektivum informačněteoretický (informačně teoretický) není k informační teorie (jako je např. společenskovědní k společenská věda ap.), ale k teorie informace. Typ 2) je však v češtině jako typ tvoření naprosté novum, snad blízké k ojedinělému substantivnímu typu středozemí (teoretickoinformační není k teoretická informace!).

Dával bych přednost typu 1, neboť není po mém soudu takové neštěstí se domnívat, že informačněteoretický (popř. informačně teoretický) patří podle analogických případů (jako jsou ty výše uvedené) ke spojení informační teorie, které však neexistuje. Takové pojmenování by se patrně mohlo vyskytnout stejně, jako se (i když zřídka) opravdu vyskytuje k teorie funkcí souznačné funkční teorie (srov. teorie jazyka vedle jazyková teorie).

Na rozdíl od toho při tvoření typu 2) by se mohlo spojovat adjektivum teoretickoinformační s výrazem teoretická informace, čímž by došlo prostě k nedorozumění. V ruštině a polštině, kde se toto tvoření vyskytuje jako náležité, obdobné nedorozumění vzniknout nemůže, protože první složka adjektivní složeniny (ruské teoretiko-, polské teorio-) je v nich odlišná od příslušných tvarů příslovečných (rus. teoretičeski, pol. teoreticznie).

Co se pak týče rozhodnutí mezi typem 1a a 1b, zdá se snadné. Psaní dohromady (typ 1a) jasně naznačuje, že jde o vztahové adjektivum příslušející k dvouslovnému termínu. Tento způsob vyjadřování a psaní (informačněteoretický) se také od začátku ujal v nově vycházejícím vědeckém časopise Kybernetika.

Naše otázka však není osamocená. Jak mají znít přídavná jména k výrazům teorie grafů, teorie algoritmů, teorie modelů, je-li jich zapotřebí?

Naše řeč, volume 48 (1965), issue 4, pp. 253-254

Previous Vladimír Mejstřík: Z 27. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Next František Hladiš: K významu a užití příslovce řádově