Časopis Naše řeč
en cz

Raketník

Vladimír Mejstřík

[Articles]

(pdf)

-

Nejživější proces vytváření nových slov probíhá dnes v odborném názvosloví. Pojmenovávají se nové výrobní postupy, výrobky, stroje, nástroje a jejich součásti, nové obory lidské činnosti, vytváří a přetváří se terminologie vědeckých disciplín. Speciální pojmenování dostávají i pracovníci nově vzniklých nebo specializací utvořených oborů.

[206]Z novinového referátu o přípravách našich vojáků na tradiční májovou vojenskou přehlídku upoutalo naši pozornost nové slovo — raketčík. Pojmenovává se jím, odborně řečeno, příslušník raketové jednotky protivzdušné obrany státu. Dosud užívaný opisný název příslušník raketové jednotky (zatím ovšem neterminologického charakteru, protože se neustálil a v běžném vyjadřování nevžil) je v referátu nahrazován jednoslovným výrazem, jehož tvoření působí neobvykle. Rozeberme si tento novotvar slovotvorně, abychom svůj úsudek opřeli nejen o první dojem, ale především o jazyková fakta.

Slovo raketčík patří do slovotvorné skupiny tzv. konatelských jmen, tj. takových jmen, která označují osoby podle toho, s čím se zabývají[1] (v širokém slova smyslu; nejde jen o pojmenování osob podle věci, kterou vyrábějí, podle materiálu, který k výrobě potřebují ap., nýbrž i podle věci, o kterou se starají, o kterou pečují, kterou obsluhují, obecně řečeno podle věci, k níž mají určitý aktivní vztah). Mohou tedy být jména konatelská i názvy osob podle zaměstnání, ba i podle příslušnosti k určitému pracovnímu nebo zájmovému oboru, stýkají se i s jmény činitelskými. Jednoznačně jde o desubstantiva (tvoří se od jmen věcí, k nimž je pojmenovávaná osoba v určitém vztahu).

Slovo raketčík je odvozeno od podst. jména raketa příponou -čík. Tato přípona je však u konatelských jmen neobvyklá; je dnes neproduktivní v češtině vůbec. Kromě několika starších slov, jako např. praporčík, plavčík (to je ovšem jméno činitelské utvořené od slovesa plavat), se tohoto typu začalo užívat ve větší míře zejm. po roce 1945 vlivem ruštiny, z níž s příslušnou hláskovou náhradou (produktivní ruská přípona -čik dala foneticky podobné české -čík) byly přejaty jednak některé výrazy vojenského hovorového nebo slangového vyjadřování (např. raketometčík, minometčík, ze starších kulometčík, rozvědčík — to je ovšem jméno činitelské, souvisí se slovesným základem -věd-; ve voj. názvosloví se místo něho dala přednost českému výrazu průzkumník), jednak prostředky publicistického stylu s expresívním odstínem hanlivého hodnocení (např. atomčík, hitlerčík). Přípona -čík nemá v češtině charakter jednoznačně neutrální (podobnost s velmi produktivní zdrobňující příponou -ík jí dodává citového zabarvení, hanlivý zdrobňující význam, jak vidíme u zmíněných publicistických výrazů), nehodí se tedy pro spisovný odborný název. [207]I slovo raketčík, analogicky podle předchozích příkladů, může najít uplatnění nanejvýš v oblasti hovorového vyjadřování. To ovšem neznamená, že by nebylo možno jednoslovné spisovné pojmenování utvořit vůbec.

Konatelská jména mají totiž jiné velmi produktivní přípony, jimiž můžeme nové slovo odvodit. V úvahu přicházejí především dvě nejčastější: buď přípona -ář/-ař (srov. rybář, novinář, železničář, nástrojař, z nových např. provozář, kvalitář), nebo -ník (např. ve slovech zahradník, zedník, hutník, právník). Měli bychom tedy možnost vytvořit dvě podoby nového pojmenování, buď raketář, nebo raketník.

Pro podobu raketník mluví především ta okolnost, že v souboru vojenských názvů máme celou řadu termínů na -ník, např. samopalník, kulometník, minometník, raketometník, pohraničník, dále směrník, průzkumník apod. Pojmenovat příslušníka raketové jednotky vžitým termínem raketometník by znamenalo změnit věcný význam nového pojmenování (termín raketometník je totiž užší než raketník, neboť pojmenovává vojáka, který obsluhuje raketomet, tj. zbraň k metání menších raketových střel: my však potřebujeme pojmenovat příslušníka kterékoli raketové jednotky, nejen raketometů) a vyhledat pro vžitý termín nové označení. A to by byla cesta zbytečně složitá.

Proti tomu podoba raketář (teoreticky možná, protože dnes je u tzv. konatelských jmen přípona -ář/-ař jednoznačně nejproduktivnější) má jisté nevýhody v tom, že v souboru vojenských názvů není tvoření s příponou -ář tak časté. V pracovním (profesionálním) vyjadřování se této přípony užívá častěji (srov. např. spojař, týlař); přípona v těchto výrazech má však jisté slangové zabarvení. Kromě toho slovo raketář může znamenat i toho, kdo dělá, popř. napíná tenisové rakety, a to by byla významová dvojznačnost jistě nežádoucí.

Bylo by možno vzít v úvahu ještě příponu cizího původu -ista, která je u vojenských termínů častější — připomeňme si např. slova tankista, ženista, radista, dnes ve vojenské terminologii opuštěné slovo parašutista, ze zastaralých např. infanterista, kavalerista —, ovšem slova takto tvořená jsou většinou staršího data.

Zbývá ještě povšimnout si možnosti vytvořit toto konatelské jméno jako složené slovo. Vyloučili jsme už předem užití výrazu raketometník v tomto novém významu. Analogicky podle slova dělostřelec — když ovšem nevezmeme v úvahu, že je tento typ skládání ve srovnání s odvozováním řídký a zastaralý — bylo by možno utvořit podobu raketostřelec, jenže ta není věcně ani odborně [208]výstižná (z rakety se nestřílí; raketa se nestřílí, nevystřeluje, nýbrž odpaluje, vycházíme-li z ustáleného odborného spojení). Podobně ani podoba raketopalník by v souboru vojenských pojmenování neobstála, protože by byla zcela ojedinělá (samopalník je odvozeno od výrazu samopal, kdežto raketopal neexistuje; slovo palník se jako název osoby rovněž v češtině nevyskytuje).

Shrneme-li naši úvahu, vidíme, že jako nejvhodnější jednoslovný výraz pro příslušníka raketové jednotky se jeví slovo raketník.


[1] Takto charakterizuje tzv. konatelská jména Fr. Daneš v příspěvku Jak jsou utvářena česká slova v populárně odborné příručce „O češtině pro Čechy“, 1963, s. 82. Kategorii tzv. konatelských jmen vyčleňuje i Havránkova - Jedličkova Česká mluvnice, 1963, s. 107. Podrobnou vědeckou studii o nich napsal M. Dokulil (v připravovaném II. díle Tvoření slov v češtině, který vyjde v r. 1966).

Naše řeč, volume 48 (1965), issue 4, pp. 205-208

Previous Zdeňka Sochová: Některé novinky v současné slovní zásobě

Next Josef Skulina: K původu slova chachar