Časopis Naše řeč
en cz

Ještě k brundiválům

Slavomír Utěšený

[Short articles]

(pdf)

-

V článku Brumbáři a brundiváli (Naše řeč 47, 1964, s. 146n.), doprovázeném schematickou mapkou, jsme chtěli v stručnosti poukázat především na to, že i u významově labilních zvukomalebných slov může se některý z možných významů stát na určitém území víceméně základním. Tato skutečnost se projevila v našem případě zvlášť výrazně též proto, že jsme u slov typu brundivál brumbár zjistili jejich různé významy v nářeční anketě, a to na základě přímých dotazů, jak se nazývá čmelák, ovád, chrobák a chroust. Všude tam, kde se některý z těchto druhů hmyzu označuje běžněji názvem typu brundibár, bylo to tedy těmito dotazy zaznamenáno, a právě tyto odpovědi můžeme považovat za poměrně spolehlivé určení „terminologického“ významu výrazů brundibár ap. v daných místech. Kdyby anketa vycházela opačně přímo z těchto výrazů a ptala se na jejich význam, nezískali bychom asi výsledky tak jednoznačné. Patrně by se rovněž ukázalo, že v příležitostném užití se brundibáři objevují zpravidla bez blíže určeného významu častěji než jako závazné označení určitého druhu hmyzu.

Jistou jednostrannost dat, z nichž jsme vycházeli, bychom proto rádi poněkud vyvážili údaji z malého průzkumu provedeného jednak v Praze, jednak v středočeské obci Křečovice na Neveklovsku. Ze 49 lidí, převážně příslušníků střední generace, odpovědělo v Praze na otázku, znají-li slovo brundibár, kladně 38 osob, z toho 28 osob uvedlo pro ně význam ‚čmelák‘, 16 osob pak též ‚bručivý člověk‘, v 1 případě i ‚medvěd‘; význam ‚chrobák‘ uvedli 4 dotázaní, ‚chroust‘ a ‚ovád‘ 2 (ten též pro znění brumbár, které jinak nikdo neznal). Neurčitější a obecnější význam ‚nějaký větší brouk‘ byl uváděn ve 4 případech, význam ‚hlučný hmyz‘ ve 3 případech; na neurčitost termínu však často poukázali i ti, kteří jej znali v některém konkrétním významu. Dotázaní pocházejí většinou z různých míst v Čechách; zajímavé přitom je, že dva pražští rodáci uvedli též význam ‚chroust‘ a jeden další pak ‚chrobák‘, zatímco ostatní rodilí Pražané s těmito významy výraz brundibár nespojují ani pasívně. Význam ‚chrobák‘ byl tu dále potvrzen ze záp. a sv. Čech a jednou dokonce pro Kolínsko (v tomto případě jde zřejmě o starší úzus). Řada tázaných uváděla vedle sebe konkrétní užší i neurčitější širší význam; jen ve dvou případech byly uvedeny zároveň dva významy konkrétní, a to ‚čmelák‘ a ‚chroust‘, ‚čmelák‘ a ‚chrobák‘. To jasně ukazuje tendenci těchto výrazů k významové jednoznačnosti.

Něco podobného se potvrdilo i v Křečovicích, kde všichni dotázaní ze starší generace odpověděli bez váhání, že brundibál brundivál je totéž co hovnivál, a k tomu pak dodali ve dvou případech i zajímavé označení zednickej patron (to proto, že když začnou chrobáci vylézat, je už tak teplo, že mohou zedníci jít do práce — podobně je motivováno i označení cihlářskej patron, jež anketa zaznamenala ze sz. Čech). Naproti tomu mladší mluvčí spojili výraz brundibár se čmelákem, 1 osoba pak zároveň též s ovádem (tomu se zde říká zpravidla komár). Vcelku se tedy ukazuje, že význam ‚čmelák‘ je na postupu a šíří se též podoba brundibár; naopak starší brundivál ustupuje, zatlačován vesměs hovniválem.

V minulosti byl brundivál ‚chrobák‘ doložen i na záp. Moravě (Bartoš, Dialektologie moravská I, s. 322), kde dnes vesměs vystupuje podoba hovnoval. Zdá se tedy, že zč. území s podobou brundivál je zbytkem rozsáhlejší oblasti, která možná zaujímala [255]celou jz. polovinu země. Neobvyklou podobu složeniny hovni-val (místo očekávaného hovno-val, které známe jen ze záp. Moravy) bychom snad nejsnáze vysvětlili právě vlivem původnějšího brundivál — na vzniku této podoby se snad mohli podílet činitelé expresívní.

V žádném případě nemůže být pochyb, že tu jde o výrazy v plném slova smyslu paralelní, otázkou zůstává jen to, zda je to dostatečnou oporou pro etymologii, jež brundivála vyvozuje z předpokládaného znění brudival. Ani ve staré češtině nemáme výraz brud, brudný apod. doložen, v nářečích máme jen lašské břud ‚špína, hnus‘, v němž lze spatřovat druhotné přiblížení k rodině výrazů břídit, stč. břidký ‚ošklivý‘ apod. Možná však, že tu je zachována ještě jedna stopa po výrazu brud, a to v starším chodském slovese zbrundit se ‚zkazit se, rozbolet se‘ (o žaludku, zubech apod.).[1] Toto zřejmě expresívní -brundit mohlo vzniknout z -brudit vložením nosového vkladného zvuku, jenž se v takových případech objevuje dost často. Ani tak není ovšem etymologie brundivál < *brudival zcela průkazná. — Rozumí se, že při důkladnějším etymologickém rozboru tu nebude lze nechat stranou ani jiné slovanské jazyky — např. srbocharvátské bumbar ‚čmelák‘ nebo zmíněné už bulharské brămbar ‚brouk‘. Pro vlastní české brumbáry a brundivály budeme však vždy muset vycházet především z údajů českých nářečí, z nichž snad aspoň ty nejdůležitější naše články přinesly.[2]


[1] J. F. Hruška, Dialektický slovník chodský, Praha 1907, s. 120.

[2] Po napsání této zprávy poslal nám zajímavé údaje ze Slavkovska-Bučovicka doc. A. Gregor: Žije zde v nářečí pro označení čmeláka jednak běžná podoba brundibár, jednak vzácněji brumbár (ta více ve významu ‚bručoun‘), jednak ojedinělé brnčák. — Náš článek ovšem nebyl zaměřen zvláště na situaci na Moravě, kde je možná bohatější synonymika i na jiných místech.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 4, pp. 254-255

Previous Slavomír Utěšený: Ovádi a hovada

Next Růžena Buchtelová: Jak má správně znít výslovnost slova rekordman: [rekordmen], či [rekordman]?