Časopis Naše řeč
en cz

Popularizační styl?

Antonín Tejnor

[Short articles]

(pdf)

-

— Kdybyste měli hádat, z kterého časopisu jsou věty: Pracovníci Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV zjistili, že virus Rousova sarkomu v neinfekční podobě se neomezeně dlouho předává v buněčné populaci… Provedli rovněž antigenní charakterizaci nádoru … vyjasnili problém vyvolání imunologické tolerance velkými kožními štěpy…, soudili byste nejspíše, že jde o citát z Věstníku ČSAV nebo z některého z lékařských odborných časopisů; snad by vás napadl i časopis Věda a život. Je však málo pravděpodobné, že byste z této odbornými názvy přetížené zprávy podezírali časopis určený mladým zájemcům o vědu a techniku. Ale co naplat, je tomu tak. Citované věty jsou opravdu z 23. čísla letošního ročníku „Vědy a techniky mládeži“ a nejde zdaleka o ojedinělý případ. Lze pochopit, že redaktor, tísněný často nedostatkem místa v rubrice, dává přednost zhuštěnějšímu vyjádření a že musí jistou znalost základní terminologie u čtenářů předpokládat. Věříme také, že doslovné citování informací z různých vědeckých časopisů a věstníků je vedeno snahou, aby se uvolněním větné stavby nebo užitím domácích názvů místo názvů mezinárodních neporušil smysl textu. Ale přece jen je nutno připomenout, že hlavním rysem popularizačního stylu je obecná přístupnost obsahu i formy sdělení. Takový článek, který je nutno číst s pomocí výkladového nebo encyklopedického slovníku, funkci popularizace vědeckých poznatků dobře neplní. Kdyby se autoři a redaktoři „Vědy a techniky mládeži“ právě z tohoto hlediska a se zřetelem na své čtenáře více zamýšleli nad stylizací jednotlivých zpráv a článků, objevoval by se jistě tento časopis častěji v rukou těch čtenářů, jimž je určen především, v rukou mládeže.

Naše řeč, volume 47 (1964), issue 2, p. 118

Previous Radoslava Brabcová: K jazyku deníku Svoboda

Next Josef Hrbáček: Společný předmět u dvou slovesných přísudků