Časopis Naše řeč
en cz

Za kulturu české řeči

Red. (= Redakce)

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Šťastnou myšlenku měli pořadatelé letošního už VII. ročníku Šrámkovy Sobotky, když program této významné kulturní akce soustředili na otázky jazykové kultury. Přihlásili se i tím k odkazu svého velkého básníka, významného jazykového tvůrce a uvědomělého pěstitele jazykové kultury, a zároveň zvolili právem tematiku i společensky aktuální. Aktuální i v tom, že od obecných otázek jazykové kultury i kultury mluveného slova se dospělo ke konkrétní náplni akce, k teorii i praxi uměleckého přednesu. Smysl pro společenskou a politickou aktuálnost se projevil i v tom, že do programu byl zařazen též paralelní referát o jazykové kultuře na Slovensku a samostatný večer byl věnován recitaci ukázek ze slovenské literatury. Slovenský jazykovědec doc. dr. V. Blanár a slovenský umělec recitátor V. Záborský podnítili tak hlubší zájem o slovenskou literaturu a o slovenský jazyk.

Účastníci letošní Šrámkovy Sobotky, mezi nimiž byli především učitelé-češtináři a osvětoví pracovníci, přivítali mezi sebou i národní umělkyni Jarmilu Glazarovou, spisovatelku, která s vřelým zanícením i s hlubokou znalostí se vyzpovídala ze svého vztahu k národnímu jazyku. Jako horlivá čtenářka, která „náhodou ovládá literární řemeslo“, zamyslila se nad tím, jak hlavní vývojový proud národního jazyka plyne klidně z věků do věků, ale jak přitom každá doba jazyk přetváří, formuje a obohacuje, opouštějíc ty jevy, které jí už nevyhovují. I řeč naší neklidné, nervózní a nedočkavé epochy má své zvláštní rysy, kladné i záporné. J. Glazarová vyjádřila přitom své osobní přesvědčení (podobně jako už na lednovém symposiu o próze), že nad šedivým a nedbalým jazykem, který leckdy proniká i do naší prózy, zvítězí jazyk zhuštěný, barvitý a rytmicky bohatý.

V dalších dnech promluvili o obecných otázkách jazykové kultury i o specifických problémech uměleckého přednesu přední jazykovědci a zkušení praktikové. Doc. dr. Fr. Daneš rozebral potřebu jazykové kultury v socialistické společnosti. Ukázal, jak vývoj spěje k sbližování jazyka spisovného a řeči hovorové, jak je však přitom potřebí tříbit smysl pro zvláštní funkci prvků lidových a nespisovných i jak je třeba pěstovat vědomí odpovědnosti k tak velké kulturní hodnotě, jakou je spisovný jazyk. Prof. dr. Al. Jedlička se soustředil na aktuální otázky spisovné výslovnosti. Zvláštní pozornost věnoval přitom stylovému hodnocení rozdílů ve výslovnosti. Zdůraznil, že s požadavkem jednotné ortoepické normy není v rozporu její vnitřní stylová diferenciace; stylové vrstvy výslovnostní se ovšem zcela nekryjí se stylovou diferenciací prostředků v jiných rovinách jazykové stav[263]by (v rovině gramatické a lexikální). Umělecký přednes podobně jako praxe jevištní umožňuje využívat na pozadí neutrální ortoepické normy záměrně různých stylově motivovaných variant, popř. i prvků nenoremních.

Ze svých bohatých zkušeností rozhlasového pracovníka těžil M. Disman v přednášce „K problematice estetické výchovy v oblasti krásného slova“. Přimlouval se za to, aby slovo zůstávalo hlavním zájmem při přednesu básnického textu. Poslání uměleckého přednesu vyložil ve své přednášce V. Justl. Zd. Denksteinová došla k závěru, že práce v uměleckém přednesu vyžaduje citlivý smysl i pro charakter jazyka té doby, v níž dílo vzniklo.

I na závěr letošní Šrámkovy Sobotky zaznělo slovo básníka: Jan Noha v stručném závěru osvětlil vztah recitátora a básníka a poukázal na účinnost básnického slova v současném společenském dění.

Ve spojení patosu, s nímž byl vyzdvižen společenský požadavek uvědomělého vztahu k národnímu jazyku, s každodenní výchovnou prací, zvláště mezi mládeží, s poznáváním estetických hodnot básnického slova (to jsou zároveň cíle „Šrámkova domu“ v Sobotce), můžeme vidět hlavní přínos kulturní akce, která každým rokem přerůstá regionální rámec a vytváří si svou specifičnost.

Naše řeč, volume 46 (1963), issue 5, pp. 262-263

Previous Václav Vážný: K pětasedmdesátým narozeninám doc. dr. Aloise Gregora

Next Vladimír Mejstřík: Z knih, časopisů a novin