Koupit lístek v Turistovi?

Jaroslav Kuchař

[Short articles]

(pdf)

-

Skloňování názvu naší cestovní organizace Turista, n. p., vzniklého přenesením ze jména živé bytosti, způsobilo rozpaky již mnoha uživatelům spisovného jazyka; jde tu vskutku o případ málo obvyklý, který v české tvarové soustavě jmen nenašel dosud jednoznačné řešení.

V čem tkví tato neobvyklost případu a svízelnost řešení? Skloňujeme-li obecné jméno mužského rodu turista, označující toho, kdo pěstuje turistiku, nepřijdeme jistě nikterak do rozpaků: mluvíme o výzbroji turisty, o turistovi pěším nebo vodním, potkáváme turistu nebo s turistou rozmlouváme a někdy i turistovi radíme. Všechny tvary obecného jména turista, kterých jsme právě užili, jsou nám naprosto běžné; jméno turista se skloňuje jako jiná mužská jména životná zakončená na samohlásku -a, např. hrdina, dareba, houslista aj., podle vzoru „předseda“, má tedy v 3. a 6. pádě jednotného čísla koncovku -ovi, turistovi. Je třeba podotknout, že ke vzoru „předseda“ patří jen jména živých bytostí, živých osob.

V názvu národního podniku, tedy v pojmenování vlastním, které píšeme také s velkým počátečním písmenem, neoznačuje jméno turista živou bytost, nýbrž právě onen podnik, instituci organizující cestovní ruch, tedy předmět neživý. Rozpor, který se projevuje zejména v 3. a 6. pádě čísla jednotného, je mezi životností a mužským rodem původního obecného jména turista na straně jedné a neživotností, popřípadě zakončením typickým pro jména ženského rodu v názvu podniku Turista na straně druhé.

Budeme-li skloňovat název podniku Turista jako stejné obecné jméno podle vzoru „předseda“, dostaneme tvary s koncovkou -ovi: zaslat žádost Turistovi, informovat se v pražském Turistovi atp.; to jsou však tvary typicky životné a zživotňující, a proto se v názvu podniku, tj. věci neživé, pociťují jako expresívní.

Užívat v uvedených pádech koncovky -u: zaslat žádost Turistu, informovat se v Turistu, tj. koncovky, která se připíná k mužským jménům neživotným zakončeným v 1. pádě na souhlásku (tedy ke jménům skloňovaným podle vzoru „hrad“), zdá se sice pro spisovný jazyk nejpřijatelnější, naráží to však na četné obtíže. Především by tyto tvary 3. a 6. pádu předpokládaly základní podobu „Turist“, [305]jakož i 2. pád „Turistu“ („kancelář Turistu“), 4. pád „Turist“ („kritizovat Turist“), 7. pád „Turistem“ atd. Těchto tvarů se však, jak známo, vůbec neužívá, a proto si ani koncovky podle vzoru „hrad“ v 3. a 6. pádě nemohou činit nároky na větší rozšíření. Při skloňování názvu Turista nelze prostě vycházet z jiné základní podoby slova, totiž z nějakého „turist“.[1] Je nutno vycházet z daného systému.

Třetí možnost, která se nabízí, je skloňovat název Turista podobně jako značkové a zkratkové názvy typu Chirana, Madeta, Spofa podle vzoru „žena“, tedy: zaslat žádost Turistě jako Spofě, pracovat v Turistě jako pracovat v Madetě. V jazyce lidovém a hovorovém se sice takové tvary mohou vyskytnout, ale působí nezvykle, až komicky. Je to především proto, že názvy typu Spofa, Madeta, Chirana jsou názvy značkové, jejichž jazykovou motivaci si jen málokdo uvědomuje — proto jsou podle svého zakončení vesměs rodu ženského —, kdežto v názvu podniku Turista je užito plnovýznamového slova turista, které je jako obecné jméno jen rodu mužského, nikoli také ženského. Proto také v přeneseném užití se v spisovném jazyce užívá jména Turista zpravidla jen v rodě mužském, pražský Turista, pobočka brněnského Turisty atp., a nelze je tedy skloňovat jako jméno ženské.

Nabízí se tu srovnání s jinými mužskými jmény původně životnými, jako jsou např. berani, kohouti, hadi, běžci ap., která přeneseně pojmenovávají i předměty neživé. Pak se ovšem skloňují jako jména neživotná (např. v 1. pádě množném berany, kohouty, hady, běžce), protože jsou to jména zakončená na souhlásku a pro taková neživotná jména má česká tvarová soustava jmen své vzory, „hrad“, popřípadě „stroj“. Jenže pro mužská neživotná jména zakončená na samohlásku žádný vzor, žádný model, podle něhož bychom je mohli skloňovat, nemáme, a v tom je zdroj našich obtíží.

Protože jsme všechny dosavadní možnosti řešení zamítli, nezbývá než navrhnout způsob jiný. Ve spisovném vyjadřování, zejména v písemné praxi se řešení tohoto rozporu můžeme vyhnout tím, že budeme užívat celého oficiálního názvu národní podnik Turista, v němž je slovo Turista v tzv. nominativu jmenovacím a neskloňuje se, tedy: zaslat žádost národnímu podniku Turista, informace v n. p. Turista atp. V jazyce mluveném, zejména v běžném hovorovém úzu, v němž se citovému zabarvení jazykových prostředků nevyhýbáme [306]a někdy ani vyhnout nechceme, můžeme užívat expresívně zabarvených tvarů: psát Turistovi, pracovat v Turistovi atp., které se v praxi nejhojněji vyskytují.

Podobné řešení můžeme navrhnout i pro skloňování názvu Tankista (označení vojenského časopisu) nebo Husita (pojmenování vojenského uměleckého souboru), Šverma (důl v severních Čechách). V projevech spisovných, zejména psaných, je také vyjádření v časopise Tankista, v souboru Husita, na dole (Jan) Šverma nejčastější. V hovoru je zase běžnější vyjádření pracuje na Švermovi, četl jsem to v Tankistovi, účinkoval jsem v Husitovi atp.

---

[1] Ruské pojmenování obdobné organizace sovětské, Inturist, ztratilo pro nás svůj popisný charakter do větší míry, ba téměř úplně; neobvyklé spojení s předponou in- a nečeské zakončení slova způsobuje, že je chápeme jako mezinárodní slovo značkové a skloňujeme je podle zakončení jako mužské jméno neživotné bez obtíží: zajistit si letenky v moskevském Inturistu, napsat sovětskému Inturistu atp.

Naše řeč, volume 42 (1959), issue 9-10, pp. 304-306

Previous Jaroslav Zima: Z našich novin

Next Karel Hausenblas: Kritika o představeních berlínské opery?