Časopis Naše řeč
en cz

Zeměměřictví a zeměměřičství

Zd. Hrušková

[Short articles]

(pdf)

-

Nová Pravidla českého pravopisu z r. 1957 uvádějí tato dvě hesla se stručným výkladem: zeměměřictví je geodézie, zeměměřičství pak označuje zaměstnání zeměměřiče. Tím, že Pravidla zaznamenávají obě slova tímto způsobem, byly odstraněny značné obtíže a nejasnosti, které vznikaly při jejich užívání. Kolísání způsobily rozdílné údaje v předchozích vydáních Pravidel pravopisu. V r. 1941 byly u hesla zeměměřič uvedeny odvozeniny zeměměřičský a zeměměřičství bez bližšího vysvětlení významového. V otisku vydání těchto Pravidel, v podstatě nezměněném, který vyšel r. 1946 a 1948, však tu byly uvedeny podoby zeměměřictví, zeměměřický. Podoby zeměměřictví totiž užívali zeměměřiči jako českého termínu pro geodézii, tj. nauku zabývající se měřením zemského povrchu, jakož i jeho částí (pozemků). Tak se stalo, že uživatel řídící se vydáním z r. 1941 psal totéž slovo jinak než ten, kdo měl otisk vydání z r. 1946 nebo 1948. Ani jedna z úprav nevystihovala skutečný stav. V praxi je potřebí obou výrazů a nedostatečný údaj v Pravidlech, nadto kolísající podle různých vydání, zatemňoval významové rozlišení a způsoboval mnoho nesnází.

Jak si vysvětlíme vznik dvou rozdílných podob u slov odvozených od téhož základu a týmiž příponami? Mají obě podoby svou oprávněnost z hlediska tvoření slova?

Složenina zeměměřictví vznikla spojením dvou podstatných jmen, měřictví a země. Podst. jméno měřictví je odvozeno od podst. jména měřič příponou -ství; vzniklá skupina -čs- se zjednodušila v -c-, podobně jako ve slovech prorocký, otecký, proroctví, otectví z původního [255]proročský, otečský apod.[1] Skupina -čs- však zůstává ve spisovném jazyce ve velkém počtu takto odvozených slov zachována, např. voličský, voličstvo (od volič), buřičský, buřičství (od buřič), hráčský (od hráč) atd. To způsobilo, že se vedle podob měřictví, zeměměřictví užívalo také podoby měřičství a zeměměřičství, a to bez významového rozlišení. — V novější době se však ukázala potřeba rozlišit pojmenování pro nauku o měření od pojmenování zaměstnání toho, kdo se měřením zabývá. K tomuto rozlišení bylo využito právě uvedené dvojí podoby odvozeného jména. Podle podoby měřictví, označující nauku o velikosti, tvaru a poloze útvarů, tj. geometrii, bylo utvořeno i označení pro nauku o měření zemského povrchu, geodézii — zeměměřictví. Pro zaměstnání měřiče a zeměměřiče pak zůstala vyhrazena podoba druhá — měřičství a zeměměřičství. Tento dnešní stav zaznamenávají také nová Pravidla, takže při užívání obou slov nemusí již docházet k nejasnostem.


[1] Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny I, § 66, s. 95.

Naše řeč, volume 42 (1959), issue 7-8, pp. 254-255

Previous Eduard Prandstetter: Skloňování názvů fyzikálních jednotek henry a curie

Next V. Kondrová: Jak skloňovat přejatá podstatná jména na -é?