Výslovnost slova kosmický

Petr Zima, Milan Romportl

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době proniklo slovo kosmický takřka přes noc na přední stránky našich časopisů i na přední místo v rozhlasových zprávách, besedách i soukromých hovorech. Donedávna slovo spíše knižní povahy stalo se součástí aktivní slovní zásoby každého z nás. Tím se pochopitelně upoutala pozornost i na jeho spisovnou výslovnost. Máme zde vyslovovat [s], či [z]? Objevuje se totiž porůznu i výslovnost [kozmický] (slova kosmos se užívá — v poměru k přídavnému jménu — mnohem méně).

Nejde o jev ojedinělý. Výslovnost souhlásky s v cizích slovech obecně dosti kolísá, zvláště v poloze mezi samohláskami (demise, diskuse). Toto rozkolísání bylo proto tak značné, že se tu v mnohých případech porušoval tradiční vztah mezi psanou podobou slova a jeho výslovností. V českých slovech se totiž vždy označuje v poloze mezi samohláskami ostrá sykavka neznělá písmenem s, znělá pak písmenem z. V cizích slovech tomu tak vždy nebylo, psané s se vyslovovalo jednou jako [s], jindy jako [z], a tato okolnost byla příčinou roz[192]kolísání výslovnosti. Proto právě nová Pravidla českého pravopisu z r. 1957 zavedla psaní se z podle skutečné spisovné výslovnosti v mnoha slovech cizího původu (jako senzace, konzervativní, inzerát aj.).

U slov řeckého původu jako kosmos, kosmický není s v poloze mezi samohláskami, nýbrž před nosovou souhláskou m. Tato nepárová souhláska m je sice znělá, ale v českých slovech nemá na výslovnost předchozí souhlásky vliv, nedochází zde ke spodobě. (Situace na rozhraní dvou slov, popř. na švu uprostřed slova je poněkud jiná.) Ani v cizích slovech řeckého původu zpravidla ke spodobě nedochází, vyslovuje se tedy [sm], srov. např. osmóza, osmotický, kosmos, kosmický aj. Jen u slov rovněž řeckého původu jako plasma, spasma se běžně ustálila výslovnost se [z]. Zněle se vyslovuje psané s také u slov latinského původu zakončených příponou -ismus.

Jedním z nejznámějších případů užití slova kosmický (a podle archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV i jedním z prvních u nás vůbec) je název Nerudovy básnické sbírky Písně kosmické. V tomto názvu vyslovujeme spisovně ve slově kosmický vždy [s]. Je to výslovnost zcela ustálená. Výslovnost se [z] se zčásti objevuje pouze v úzu příslušníků starší generace a je dnes archaická. Nová Pravidla českého pravopisu, která jinak výslovnost odchylnou (se [z]) uvádějí (např. u typu plasma, spasma), u přídavného jména kosmický (a ovšem i u podstatného jména kosmos a také u slov cizích, jako kosmetika a odvozeného přídavného jména kosmetický) poznámku o výslovnosti nemají, doporučují tedy jako náležitou, spisovnou jen výslovnost [s]. Ve výslovnosti [kozmický], která se objevovala zvláště v řadách techniků, jde patrně většinou o asimilaci neznělého s před nepárovým m uprostřed slova provedenou nově a proti zásadám spisovné výslovnosti; proto dáme přednost výslovnosti s [s].

Naše řeč, volume 42 (1959), issue 5-6, pp. 191-192

Previous František Váhala: Psaní názvů ústředních a jiných výborů

Next Jaroslav Kuchař: K rodové shodě podstatných jmen