Časopis Naše řeč
en cz

Deset let akademického Ústavu pro jazyk český

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Vědecké bádání o mateřském jazyce i praktická péče o jeho spisovnou podobu má v našem kulturním životě starou a bohatou tradici. A již velmi dávno se pociťovala potřeba vybudovat pro tyto úkoly vhodné pracovní středisko. Je možno připomenout na př. to, že Jan Ev. Purkyně ve svém návrhu na vybudování národní akademie (z r. 1861) uvádí mezi čtrnácti akademickými ústavy na prvním místě ústav jazykovědný. Po první světové válce se z počátku zdálo, že samostatný stát československý tyto plány uskuteční. Josef Zubatý uvádí s radostí ve své rektorské řeči v prosinci 1919, že se již „kladou základy českého ústavu jazykového“. Oprávněné naděje prof. Zubatého se však splnily až po druhé světové válce, v obnoveném státě, budujícím socialismus.

Na jaře letošního roku uplynulo 10 let od doby, kdy byl zřízen při tehdejší České akademii věd a umění Ústav pro jazyk český. Význam této [159]skutečnosti jistě nijak nezmenšuje to, že tu vlastně nešlo o vznik pracoviště zcela nového: ústav vznikl přebudováním dosavadní „kanceláře Slovníku jazyka českého“. Toto první bohemistické pracoviště akademické (vlastně první skutečné pracoviště bývalé České akademie vůbec) vzniklo již r. 1911 (připravováno bylo již od r. 1905) zásluhou zejména prof. Fr. Pastrnka a J. Zubatého a mělo za úkol připravit velký akademický slovník. Kancelář Slovníku jazyka českého, v níž se v r. 1935 přikročilo k vydávání akademického Příručního slovníku jazyka českého, měla pro nově vzniklý ústav význam několikanásobný. Novému ústavu se tak dostalo nejen přebohatého materiálu a cenných zkušeností lexikologických a lexikografických, nýbrž mohl se opřít i o živou tradici bohemistickou — vždyť většina našich současných vedoucích bohemistů a slavistů prošla bývalou kanceláří a podle svědectví některých z nich mnohé nové myšlenky v naší bohemistice a vůbec v linguistice děkují za svůj vznik jejímu diskusnímu prostředí. V této souvislosti sluší vzpomenout prvních ředitelů kanceláře, zvěčnělého Václava Ertla i jeho nástupce Kvida Hodury, který byl za své zásluhy poctěn Řádem práce. Navázání na tuto živou tradici bylo posíleno ještě tím, že v čelo nového ústavu byl postaven prof Bohuslav Havránek, žák prof. Zubatého a odchovanec slovníkové kanceláře (od r. 1915), který se novému ústavu obětavě věnoval hned od počátku, uplatňuje při tom zejména svou vzácnou schopnost řídit kolektivní vědeckou práci. Výhodou bylo pro nový ústav i to, že do něho přešli zkušení pracovníci kanceláře, Alois Získal (který oslaví letos jubileum čtyřicetileté práce na akademickém slovníku), z mladších pracovníků pak Ladislav Janský, Alois Jedlička, Karel Sochor a j.

V novém ústavu bylo nutno rozvinout postupně práci na všech hlavních úsecích studia českého jazyka. Proto bylo vedle oddělení lexikografického, vzniklého ze slovníkové kanceláře, vytvořeno nejprve oddělení pro současný spisovný jazyk a oddělení dialektologické; brzy pak přibylo oddělení pro studium vývoje jazyka a později ještě oddělení terminologické a bibliografické; po převedení ústavu do nově založené Československé akademie věd — na podzim r. 1952 — byl k ústavu připojen fonetický kabinet a byla zřízena pobočka ústavu v Brně, navazující na práci dialektologické sekce Matice moravské. V nové Akademii dostalo se ústavu konečně i bezpečného zajištění hmotného a lepších možností publikačních. Vedle své základní činnosti vědecké rozvíjel ústav — jak je to samozřejmé u pracoviště obírajícího se národním jazykem — i práci na úkolech praktických, především v oblasti péče o kulturu spisovného jazyka. Již v roce 1946 bylo zahájeno pravidelné vysílání jazykově výchovné relace „Jazykový koutek“, které se stalo velmi oblíbeným v nejširších vrstvách posluchačů; svědčí o tom nejen to, že letos na podzim oslaví své první desítiletí, nýbrž i neobyčejně bohatá korespondence posluchačů a vydání dvou svazků knižního výběru z koutků. Podobným cílům jako Jazykový [160]koutek slouží i jazyková poradna ústavu a soustavná péče o dotváření a normalisaci odborné terminologie všech oborů.

Je zcela přirozené, že do péče ústavu přešlo postupně i vydávání obou našich bohemistických časopisů, populárně zaměřené Naší řeči (od r. 1949) a odborného časopisu linguistického Slovo a slovesnost (od r. 1951).

Zhodnocení vědecké činnosti Ústavu za desítiletí přinesly časopisy Naše řeč i Slovo a slovesnost v jubilejních článcích v loňském ročníku. Proto se zde spokojíme jen stručným shrnutím hlavních úkolů a pracovních výsledků. Na tradičním úseku slovnikářském lze s radostí konstatovat, že vydávání velkého akademického slovníku bude na jaře příštího roku 1957 ukončeno. Ještě letos bude dán do sazby první svazek trojdílného slovníku současné spisovné češtiny. Na úseku dialektologickém probíhá od roku 1946 soustavný výzkum místních nářečí českého národního jazyka; za široké obětavé pomoci učitelstva byl již zčásti sebrán nesmírně bohatý materiál a průběžně se zpracovává a publikuje v dialektologických monografiích. V oboru staré češtiny byl připraven ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu obsáhlý I. díl Výboru ze staročeské literatury a ještě letos bude dán k posouzení odborné veřejnosti ukázkový sešit z připravovaného příručního slovníku staročeského. V oblasti studia mluvnické stavby češtiny se soustavně sleduje mluvnická norma současného jazyka (byl vydán též dotazník) a pracuje se zejména na studiu jevů syntaktických a slovotvorných. Nově bylo zařazeno do pracovního plánu studium stylistiky.

Ústav vydává v Nakladatelství ČSAV kromě obou časopisů dvě řady monografických spisů: Studie a práce linguistické a Česká nářečí. Dosud vyšel první svazek Studií a prací (obsáhlý sborník prací věnovaných k šedesátým narozeninám akad. Boh. Havránka) a dva svazky Českých nářečí; další svazky obou řad jsou připraveny, některé z nich jsou již v tisku. Do sazby byl odevzdán rukopis nového vydání Pravidel českého pravopisu a byl vydán I. díl Výslovnosti spisovné češtiny.

Ústav se aktivně účastnil vědeckých konferencí a porad; z konferencí a porad Ústavem pořádaných je možno uvést zejména konferenci dialektologickou (s mezinárodní účastí) a celostátní poradu o základních otázkách stylistiky. Živé jsou i vědecké styky mezinárodní. Většina cizích linguistů, kteří přijíždějí do Prahy, přichází do Ústavu, aby se informovala o jeho práci (na př. od počátku tohoto roku navštívilo Ústav pět vědeckých pracovníků ze Sovětského svazu a další pracovníci z ostatní ciziny); tyto návštěvy nemívají obvykle ráz jen formální, nýbrž znamenají výměnu vědeckých informací a názorů. Stejný cíl sledují počínající studijní zájezdy pracovníků Ústavu do zahraničí. Velmi živý a užitečný je trvalý styk se slovenskými linguisty, zvláště také s pracovníky Ústavu slovenského jazyka Slovenské akademie věd.

[161]Výsledky práce Ústavu pro jazyk český v jeho prvním desítiletí dávají naději, že v dalších letech plně rozvine svou badatelskou i popularisační činnost a přispěje tak význačnou měrou k prohloubenému poznání našeho národního jazyka i k rozvoji jeho kultury.

Naše řeč, volume 39 (1956), issue 5-6, pp. 158-161

Previous Slavomír Utěšený: Dnešní vývojový stav nářečí v okrese poličském ve východních Čechách

Next Václav Křístek: Jazykový koutek Československého rozhlasu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1