Časopis Naše řeč
en cz

Trest odnětí svobody

lj (= Ladislav Janský)

[Short articles]

(pdf)

-

Usilujeme-li o to, aby zákony byly jasné a srozumitelné každému občanu, je mnohdy třeba nahrazovat i výrazy, proti kterým by nebylo námitek s hlediska t. zv. jazykové správnosti, ale které by mohly neodborníka mást. Příkladem nám může být výraz trest na svobodě. Je to spojení, které bylo do nedávna v právnickém jazyce docela běžné. Předložka na tu má význam, který známe i z jiných spojení, kde — jak to definuje Příruční slovník — vyjadřuje zvláštní vztah, zřetel, poměr, jako na př. ve rčeních „získal na vážnosti“, „ztratil na váze“, „dostával jen málo na penězích“, „trestat na hrdle“ a pod. Sem patří tedy i trest na svobodě.

Ukázaly se však nevýhody tohoto spojení. Na svobodě znamená také tolik jako »nikoli ve vazbě«, tedy jako člověk svobodný, a proto u toho, kdo není podrobně obeznámen se všemi trestními zákony právními a předpisy, mohlo by dojít k nedorozumění; mohl by se domnívat, že jde třeba na př. o peněžitou pokutu, veřejné pokárání a pod., při kterém zůstává potrestaný na svobodě, a ne o trest dotýkající se jeho svobody, odnímající ji na delší nebo kratší dobu. Tento dvojí možný výklad spojení trest na svobodě si uvědomili i právníci, a hlavně autoři nových právních předpisů, a proto se dnes v zákonech, nařízeních a jiných právních normách užívá výrazu trest odnětí svobody nebo prostě odnětí svobody, na př. „bude potrestán odnětím svobody na 1 rok až 3 léta“. Toto vyjádření je jazykově zcela správné a proti výrazu trest na svobodě má tu přednost, že je zcela jednoznačné a vylučuje nedorozumění. Můžeme je tedy jen schválit a přivítat a doporučit jeho užívání také našim novinám.

(Předneseno v Jazykovém koutku.)

Naše řeč, volume 34 (1950), issue 5-6, p. 120

Previous Sr (= Karel Sochor): Výroba rostlinná a živočišná

Next Alois Jedlička: Zjišťování mluvnické normy soudobé spisovné češtiny