Časopis Naše řeč
en cz

Virus

Dš (= František Daneš)

[Short articles]

(pdf)

-

Toto podstatné jméno, označující příčinu několika nakažlivých onemocnění, působívá někdy rozpaky při skloňování. Původem je to slovo latinské a znamenalo ‚sliz, jed‘. V latině bylo rodu středního, avšak v češtině se přiklonilo k ostatním slovům na -us (tyfus, materialismus, luxus atd.), jež jsou vesměs rodu mužského. (Někteří odborníci zachovávali z počátku tu a tam střední rod i v češtině, jak ukazuje doklad z materiálu PS: „filtrovatelné virus“.) Skloňovat je možno naše slovo dvojím způsobem: virus, 2. p. viru … nebo virus, 2. p. virusu … Oba tyto způsoby jsou u slov na -us zastoupeny. Vcelku můžeme říci, že skloňování typu rytmus, 2. p. rytmu je spíše u slov čistě intelektuálních (odborné termíny), kdežto výrazy, které jsou časté i v jazyce hovorovém a lidovém, patří obyčejně k typu luxus, luxusu, luxusní (lidově ovšem i tyfusu a pod.). U některých slov usus kolísá (globus || globu a j.), avšak kodifikace Pravidel se tu většinou přiklání jednoznačně k způsobu druhému (globusu, sinusu a j.)[1]

K těm slovům, která kolísají, patří i náš výraz virus, Pravidly nezaznamenaný. V lístkovém materiálu k Příručnímu slovníku jsou oba způsoby skloňování doloženy přibližně stejným počtem dokladů a v obou skupinách jsou to doklady jak z jazyka odborného, tak ze spisů popularisujících i z denního tisku. I když musíme pro přítomnou dobu s tímto kolísáním počítat, bude jistě dobře, rozhodneme-li se — zatím alespoň v theorii — pro způsob jediný. Z několika důvodů lze doporučit skloňování virus, virusu a přídavné jméno virusový (na př. virusová infekce). Je pravda, že jde vlastně o slovo z jazyka odborného, avšak nelze pochybovat o tom, že s pokračující popularisací lékařských poznatků stane se tento název zcela běžným, tak jako tomu bylo u výrazu bacil (z pův. bacillus) a j. Při skloňování virus, viru atd. bychom mohli počítat také s tím, že — podobně jako u slova bacil — vnikl by kratší tvar bez koncovky -us i do prvního pádu, který by pak zněl vir (vyslov vír).[2] U slova bacil bylo takové zkrácení výhodné, neboť šlo o slovo dosti dlouhé, avšak tvar vir by měl ten nedostatek, že by byl homonymní (zatím jen ve výslovnosti, avšak v případě počeštění pravopisu [35]cizích slov i v písmu) s domácím slovem vír. Tato homonymnost existuje ovšem i při zachování původního nominativu virus ve všech pádech ostatních.[3] — Toto naše doporučení je ve shodě jak s Trávníčkovou Mluvnicí spisovné češtiny (I, 503), tak, jak se zdá, i s jazykovou praxí doby nejnovější (na př. odborné články posledního ročníku Vědy a života užívají vesměs tvarů virusy, virusový atd.). Doporučujeme-li skloňovat virus, virusu, neznamená to, že bychom snad také chtěli měnit vžité odborné výrazy virologie a viremie na „virusologie“ a „virusemie“. Není k tomu důvodu, neboť tu nejde o tvoření domácí, nýbrž o přijetí odborného termínu jako celku z mezinárodního vědeckého názvosloví.

A ještě poznámku týkající se rodu podstatného jména virus. Jak už ze skloňování vyplývá (2. p. virusu), je rodu mužského neživotného. Tím se liší od podstatného jména bacil, které mívá v jednotném čísle tvary životné (bacila), v množném čísle pak jen neživotné (ty bacily). Tato mluvnická „životnost“ bacila je vlastně nedorozuměním, neboť biologie řadí tyto nejjednodušší organismy mezi rostliny.[*] Jazyk tu tedy obráží do jisté míry nevědecké, avšak v denním životě běžné chápání bacila jako něčeho, co se pohybuje, rychle roznáší nemoc s místa na místo, nemoc působí, a je tedy aktivním činitelem. Toto pojetí nutí pak mluvčího zařadit takového činitele do mluvnické kategorie životnosti (s hlediska biologie jsou „životné“ ovšem i rostliny). Sluší však poznamenat, že se i v jednotném čísle setkáváme někdy s tvary neživotnými (2. p. bacilu, 4. p. bacil), jak dosvěd čuje Příruční slovník i Slovník Vášův-Trávníčkův, kde se připouštějí tvary oboje.


[1] Srov. k tomu některé stati Jazykového koutku Československého rozhlasu (První výběr), (Praha Orbis 1949), str. 99 n. — Stranou stojí jména na -us, která patří v latině k neutrům třetí deklinace, jako opus, korpus a pod.; skloňují se tak, že zachovávají -us ve všech pádech (opusy…), ačkoliv bychom vlastně mohli očekávat, že se tu objeví podoba původního (latinského) genitivu (kmene), jako je tomu u typu asthma, asthmatu; rovněž původní rod se změnil.

[2] Tento tvar se už ojediněle objevuje.

[3] Zdá se však, že začíná nyní převažovat výslovnost virus s krátkým i, zřejmě působením pravopisu. Tento vliv se projevuje v dnešní výslovnosti vůbec velmi silně (srov. článek Několik poznámek o spisovné výslovnosti ve Slově a slovesnosti 10, 1948, 173 n.).

[*] Dodatečná oprava: Autorovo tvrzení není věcně správné biologie řadí bacily pod bakterie, nikoliv pod rostliny.

Naše řeč, volume 34 (1950), issue 1-2, pp. 34-35

Previous jka (= Alois Jedlička): O sportovní češtině

Next md (= Miloš Dokulil): Budapešť — Ujpest, Kispest