Studie o americké češtině

Václav Rous

[Reviews and reports]

(pdf)

-

H. L. Mencken: The American Language.

Tato známá kniha vychází v Spojených státech v necelých dvacíti letech již po čtvrté. První vydání vyšlo r. 1919 a mělo velký úspěch u americké veřejnosti. Proniklo i za oceán; bylo znovu vydáno v Anglii a přeloženo do němčiny. Autor přistoupil hned k další práci, a tak mohl již r. 1921 vydati druhé, značně rozšířené vydání. Roku 1923 připravil vydání třetí, opět značně rozšířené proti druhému. Konečně se r. 1936 objevuje tato kniha ve vydání čtvrtém, od základu přepracovaném (znovu bylo vytištěno r. 1946). Autor v něm ponechává několik [115]statí z vydání třetího, jinak však je to kniha zcela nová, přinášející velké množství nového materiálu z historie i současného stavu americké angličtiny. Začíná historií Států, vznikem a vývojem amerických osad a pozoruje přitom první změny anglického pravopisného a jazykového usu, které nastaly za nových životních podmínek. Sleduje takto růst nového národa a nového jazyka až po dobu přítomnou. Zde začíná jeho hlavní úkol, popsat a zhodnotit americký jazyk přítomnosti jako jazyk specificky odlišný od angličtiny, jazyk se zvláštním bohatým slovníkem a s vlastními idiomy. Zdůrazňuje, že během několika staletí stála americká angličtina pod vlivem rozličných cizích jazyků, když se příslušníci rozličných národů houfně stěhovali do nové země, přinášeli s sebou prvky svého jazyka a měnili tak standardní angličtinu evropského typu.

Po velmi obsáhlém rozboru dnešní „američtiny“ (American), hlavně v poměru k současné angličtině, přistupuje k „Dodatku“, kde na osmdesáti stránkách popisuje neanglické jazyky, jak se změnily na americké půdě pod vlivem americké angličtiny.

Jsou to jazyky germánské, latinské (tak říká jazykům románským), slovanské, ugrofinské, keltské, semitské, řecké, asijské a ostatní (sem řadí autor jazyk armenský, havajský a cikánský).

Z jazyků slovanských zpracovává češtinu, slovenštinu, ruštinu, ukrajinštinu, srbocharvátštinu, polštinu a mimo to i litevštinu (počítá ji mezi jazyky slovanské; termín baltoslovanské by byl přesnější).

H. L. Mencken zpracoval češtinu v USA podle rukopisné studie rev. J. B. Dudka, katolického kněze, narozeného z českých rodičů, ale již na území Států. Z této studie bylo otištěno několik statí v časopisech „American Speech“, „American Mercury“ a „Czechoslovak Student Life“, k soubornému vydání však nedošlo. J. B. Dudek říká, že téměř všechna anglická slova běžné denní potřeby byla přejata do americké češtiny a upravena podle českého fonetického a pravopisného systému. Většinou jsou to arci podstatná jména a slovesa. Podstatná jména jsou pak zařazena podle koncovky k příslušnému českému vzoru a skloňují se jako původní česká substantiva. Slovesa se většinou tvoří koncovkou -ovati a časují se podle VI. (III.) třídy, vzor „kupovati“.

Některá anglická slova jsou zčeštěna tím způsobem, že je jim přidána česká přípona. Tak z angl. butcher (řezník) je utvořeno slovo bučerák. U jiných slov pozorujeme vliv rodu původního českého slova, takže angl. slovo je pak podle toho upravováno. Tak angl. barn, značící stodolu, je upraveno v ženský tvar a má počeštěnou podobu „barna“. Ze stejného důvodu je změněno angl. corn (kukuřice) v „korna“, whiskey (zřejmě podle vodka a j.). ve „viska“. Dudek sem zařazuje také slovo „stritkára“ z angl. street-car, ale druhou část tohoto slova, kára, si pravděpodobně přinesli američtí Češi již ze své vlasti. Velmi zajímavý je případ slova „džurí“ z angl. jury. Podle koncovky se skloňuje jako [116]stavení, t. j. podle neuter, ale protože je možno ono angl. slovo přeložit do češtiny výrazy „soud“ i „porota“, tedy jmény dvojího rodu, má i americkočeský výraz „džurí“ dvojí rod a skloňuje se i jako maskulinum, i jako femininum.

Z angl. slova shoes (boty) vzniklo slovo „šuky“ nebo „šůze“ (jenom v plurálu). V dalších dvou příkladech se Dudek opět mýlí. Domnívá se, že americko-české „melas“ pro melasu vzniklo z angl. molasses a „sodovka“ ze soda-water. Jména dětí se tvoří příponou -e (jako cikáně, medvídě a p.), a tak vznikají slova „indyánče“ (indiánské dítě) a nygrlatě (černošské dítě). Velmi zajímavé je tvoření singulárních výrazů z anglických plurálů. Americkočeské „bínze“ (bob) je tvořeno zřejmě z plurálové formy „beans“. V podobě „bejkbínze“ (pečené boby), angl. baked beans, má však již význam plurálový. Podobně je tomu u slova „pičes“ (broskev) z plurálu peaches.

Podstatná jména končící na dlouhé o, angl. [ou], nebo na u se obměňují v koncovkách, protože není možno zařadit je ke kterémukoliv českému vzoru. U angl. slova boy (hoch) je vzata jeho plurálová podoba za základ, t. j. „bojs“ je ve významu singuláru a plurál se tvoří koncovkou -e, „bojse“. Češtině cizí skupiny (qu, th, wh a hláska w) jsou nahrazovány hláskami českými; jsou-li méně slyšitelné, úplně se vynechávají. Některá anglická slova přecházejí v am. češtině od podst. jmen k slovesům, na př. angl. podst. jména glue (klih) se užívá jen ve formě slovesné „zgeúovati“ (přiklížiti). Zadopatr. ŋ, jež je v angličtině fonématem, v češtině však jen variantou fonématu n, se velmi často nahrazuje jinak. Tak slovo „loving“ (milování) se mění na „lavování“. Anglická slova vyznívající souhláskou znělou mění v americké češtině tuto souhlásku v párovou souhlásku neznělou, takže se slova jako pig (prase) a pick (klovati, výběr) stávají homonymy. Jména činitelská dostávají české koncovky -ák, -ař, -ník, -ista. Tak depot-agent (železniční termín) je „dýpař“, zaměstnanec pouličních drah (od tramcar) je „kárník“, profesor (z angl. lecturer) je „lekčrista“.

Američtí Češi rozlišují u jmen povolání mezi mužskými a ženskými osobami a tvoří jména žen příponou -ka (jako učitel, učitelka) nebo -ice (domovník, domovnice). Tak ošetřovatelka je „nrska“ (z angl. nurse), číšnice (waitress) je „vejtreska“ a pokojská (chambermaid) je „čejmbrmejdka“, lidé bojující proti alkoholu (prohibitionist) jsou „prohibičník“ a „prohibičnice“.

Slova, jejichž první slabika nemá přízvuk a je pak v angličtině oslabena, ztrácejí první slabiku, aby se zachovalo základní pravidlo českého přízvuku, t. j. že přízvuk je na první slabice slova. Toto zanikání první nepřízvučné slabiky je nejčastější u počátečního a. Acknowledgement (uznání, potvrzení) se v české výslovnosti změnilo ve „knalidžmnt“. Stejně to accuse (obviniti, obžalovati) se mění v „kjuzovati“, to admit [117](připustiti, přiznati) ve „dmitovati“. Počáteční a (změněné ve výslovnosti v e) ovšem zůstává u těch slov, která mají přízvuk na první slabice. Tak agitate (rozčiliti, debatovati) dává „edžitejtovati“, amputate (odejmouti, amputovati) se mění v „empjutejtovati“. J. B. Dudek říká, že téměř všechna slova, která jsou v denním slovníku amerického občana, byla přejata též do americké češtiny. (Na př. to burgle — brglařiti, to housekeep — hauskipovati, to ku klux — kuklaksovati, to god-damn — gademovati, to son-of-a-bitch — sanamabičovati.) Jak již bylo řečeno, jsou to většinou slovesa VI. (III.) třídy podle vzoru „kupovati“.

Mezi přejatými adjektivy uvádí Dudek slova „olrajt“ (all right) a „akorát“ (accurate — přesný). Toto druhé slovo však není adjektivum, nýbrž příslovce, a není tvořeno z angl. accurate, nýbrž bylo přivezeno již z Čech.

Americko-české promíšení ukazuje J. B. Dudek na jednom technickém odvětví, automobilismu. Zde však považuje za slova tvořená vlivem angličtiny takové výrazy, kterých se běžně užívá i u nás v Čechách (mašina, kára, autobus, garáž, šofér a p.). U slov automobil, automobilista je zvláštností výslovnost otomobil, otomobilista vlivem angličtiny. Zvláštní americkočeské výrazy jsou „automobilovati“ (to automobile), „tájr“ (tire, obruč, kolo), „karburejtr“ nebo „karbrejtr“ a p. Pro vůz značky Ford je název „fordka“ (termín všeobecně český), ale též „fordovka“; deminutivum je tvořeno českou deminutivní koncovkou -ík, tedy „fordík“.

Zajímavé je tvoření dalších odvozenin od přejatého a upraveného anglického slova. Tak angl. slovo bachelor (mládenec) je změněno v „bečlář“, ale i „bečlák“. Od toho je tvořeno femininum „bečlářka“ a adjektiva „bečlácký“ nebo „bečlářský“ a sloveso „bečovati“ (= vařiti si sám pro sebe). A další obměnou je utvořen dokonavý výraz „zbečlařený muž“, t. j. muž, jehož manželka je mimo domov, a dalším přenesením významu — rozvedený muž.

Dále ukazuje Dudek několik doslovných překladů amerických frází a idiomů. Některé jsou nám zcela cizí a nechápeme dost dobře jejich vlastní význam: slepé prasátko (blind pig), bílý mezek (white mule), jiné jsou však i nám zcela běžné: filmová hvězda (film star), ohnivá voda (fire-water), bledá tvář (pale face), bílý otrokář (white slaver). Odlišný význam vidíme na am.-čes. slově konvikt (angl. convict), značícím odsouzence, trestance, proti českému slovu konvikt. Nesprávný je však výklad, že slovo kolej znamená v češtině jen železniční kolej, kdežto v americké češtině studentskou kolej (college).

O tom, jak velmi se americká čeština vzdálila od češtiny naší, svědčí nejlépe případ filmu „Man with courage“ (Muž s odvahou), popisující život chicagského starosty Antonína J. Čermáka, původem Čecha. Tento film byl natočen českoamerickými herci v Hollywoodu a při předvádění [118]v Praze byla značná část českého dialogu pro české obyvatelstvo zcela nesrozumitelná. (Hollywood’s Czech Language Puzzles the Czechs, Baltimore Evening Sun, April 15, 1935.)

Studie Dudkova je uzavřena statistickým zjištěním počtu Čechů ve Státech. Roku 1930 bylo v USA celkem 1,382.079 osob českého nebo alespoň částečně českého původu. Tito lidé jsou roztroušeni po celých Státech, nejvíc je jich však v Illinois a Pennsylvanii, z velkých měst především v Chicagu. Američtí Češi vydávají šestery vlastní české noviny.

Bylo by zajisté velmi záslužnou a zajímavou prací podrobiti důkladné revisi studii J. B. Dudka; je patrně důležitým přínosem k poznání vnitřního života a způsobu myšlení Čechů vytržených z národního prostředí a vydaných vlivu rozmanitých cizích jazyků a odlišného způsobu života.

Naše řeč, volume 31 (1947), issue 5-6, pp. 114-118

Previous jh. (= Jiří Haller): Dvě pěkné knížky

Next Josef Vajs: Dodatek k slovu „rochně“