Časopis Naše řeč
en cz

Podivná shoda

[Short articles]

(pdf)

-

(J. O.) Je-li rozšířený podmět ve větě složen z podst. jmen v čísle množném a v různém rodě, dostáváme se leckdy do nesnází, jak uvésti společný shodný přívlastek a přísudek v náležitou shodu s podmětem. Taková potíž vznikla i ve větě „Přesto však musila být některá žita a jetele zaorány“. Spojení „musila být zaorány“ je nemožné, to je vidět na první pohled. Jestliže však shodu v této větě upravíme podle pravidla o přednosti rodů, t. j. rozhodneme se pro rod mužský u příčestí trpného i činného („musily být některá žita a jetele zaorány“), vadí zase sousedství „musily býti některá žita“; theoreticky je tento způsob ovšem možný. Nejlépe je v takovýchto případech uspořádat slova ve větě co možná tak, aby určité tvary slovesné byly na jedné straně rozšířeného podmětu, tedy buď před ním, anebo za ním; vyhneme se tím tlaku různého sousedství na části téhož slovesa. Uvedenou větu bychom podle toho upravili tak: „Přesto však některá žita a jetele musily být zaorány.“ Ve spojení „některá žita a jetele“ se shodný přívlastek „některá“ vztahuje k oběma členům rozšířeného podmětu, ale neřídí se pravidlem o přednosti rodů, nýbrž rodem bližšího jména podstatného. To je způsob zcela pravidelný; říkáme na př. „moji rodiče a sestra“, „má sestra a rodiče“ „samá pole a lesy“, „samé lesy a pole“, „všichni ptáci a ryby“, „všechny ryby a ptáci“ atd. Je pravda, že ve všech těch spojeních vzniká jistá nepřesnost: výraz „samá pole a lesy“ nemusí ještě znamenat totéž co „samá pole a samé lesy“ a podobně to platí i o všech těch spojeních ostatních. Přesto však můžeme onoho stručnějšího, staženého spojení slov bez rozpaků užíti všude tam, kde není třeba přesně rozlišovat, t. j. kde nemůže vzniknout dvojsmysl. Kde by však bylo takové stažené vyjádření na újmu přesnosti, tam je arci lépe opakovat přívlastek u každého členu rozšířeného podmětu: „všichni ptáci a všechny ryby“, „má sestra a moji rodiče“, „některá žita a některé jetele“ a p.

Naše řeč, volume 28 (1944), issue 7, p. 163

Previous Václav Machek: Pachole

Next kgsk.: Příliš mnoho vztažných zájmen