Časopis Naše řeč
en cz

Listovati

Augustin Jar. Doležal

[Short articles]

(pdf)

-

Že tento mechanický kalk není slovo původem české ani staré, je obecně známo; zavrhovali je proto Gebauer, Král i Ertl a neužívali ho příliš ani starší ani novější naši spisovatelé. Představu jím nazývanou vyjadřovali jinak — podle toho, co měli na mysli. Můžeme-li usuzovati z dokladů, které k tomuto heslu uvádí PSJČ (II, 605) — vesměs z poslední doby: z Tilschové, Šrámka, Šaldy a z časopisů —, rozmohlo se teprve v době novější. Přispělo k tomu jistě i to, že se toto slovo shoduje formou i významem se slovy rozličných jazyků evropských a že tedy patří k t. zv. lexikálním evropeismům. To asi byl také důvod, proč je přijal na milost PSJČ, i nemusili bychom se mu tedy za každých okolností, stůj co stůj vyhýbat. Starší naši spisovatelé ho však neznali, obešli se bez něho a vyjadřovali svoji představu jinak, přesněji. Tak na př. čtu u Tyla (Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha, 1847): (Hněvkovský přinesl svým přátelům, Puchmajerovi a Vojt. Nejedlému, svoji knížku Zlomky o českém básnictví.) „A ono se to zdá býti obšírné pojednání,“ prohodil Nejedlý v listech se probíraje. — Tylovo „v listech se probíraje“ mi tu zní češtěji a lépe vyjadřuje zamýšlenou představu, než kdyby byl Tyl užil výrazu „v knize listuje“. A někdy se může stát, že sloveso listovati zamýšlenou představu vůbec nevyjádří nebo ji vyjádří špatně. V krásném, obsáhlém „románu jinošství“ Bludiště, jakési tuze průhledné pseudonymní autobiografii Jana Vrby, čtu na str. 309 I. dílu: „Teprve večer si uvědomil, že se neudál žádný zázrak. Přednáška Wilhelmova se obírala látkou, kterou zevrubně znal, a jejíž terminologie mu byla běžná. Nahlédnutí do učebnice ho přesvědčilo, že se nemýlil, neboť i v té německé knížce četl téměř bez obtíží a bez listování v slovníku. Atd.“ Tady je najisto užito výrazu listování nesprávně. Nehodí se naň žádný z obou významů uváděných v PS.: listování v slovníku neznamená tu ani obracení listů ani zběžné prohlížení, probírání slovníkem, nýbrž něco docela jiného. Autor měl napsati: … v té německé knížce četl téměř bez obtíží a bez hledání v slovníku. To jistě měl na mysli, tak tomu rozumí čtenář, toho slova vyžaduje smysl místa. Jinde užívá Vrba slova listovati správně: Stázka Kouříková chodila do menhartického lesíku, aby se tam zaměstnávala vyšíváním, zatím co vedle ní Říha listoval v knize nebo v poznámkovém sešitu. (I, 267.)

Naše řeč, volume 26 (1942), issue 6, p. 192

Previous Dr. Vojtěch Martínek: „Chachar“

Next Vladimír Šmilauer: Jména našich stromů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1