Časopis Naše řeč
en cz

Hory jsou chudy

[Short articles]

(pdf)

-

(F. M.) O tvaru přídavného jména v doplňku při podmětě věcném psal prof. Ertl v NŘ. VI, 1922, 295 n. Nová čeština tvarem doplňku rozlišuje vlastnost trvalou a přechodnou. Nejpatrněji cítíme tento rozdíl u příčestí trpného, zvláště je-li ve větě určení časové, ohraničující průběh slovesného děje. Věta »ta okna byla včera zazděna« zřejmě znamená něco docela jiného než věta »ta okna byla včera zazděná«. Podobný rozdíl se jeví i při přídavných jménech, na př. je hrd (na něco, v určitém případě) — je hrdý (vůbec, povahou); je schopen (určité věci) — je schopný (je to jeho trvalá, obecná vlastnost) a pod. Protože u jmen věcí jde obyčejně o vlastnosti trvalé, nikoli dočasné, bývá při nich doplněk v tvaru určitém, i když je vyjádřen přídavným jménem, od kterého lze utvořiti tvar neurčitý. Proto říkáme: pokoj je veselý, nikoli vesel, klas je hluchý, nikoli hluch, a pod.; proto také spíše řekneme »hory jsou chudé« než »hory jsou chudy«. Tento výklad Ertlův je shrnut také v mluvnici Gebaurově-Ertlově (1926) II, 137.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 10, p. 240

Previous Heněmeně

Next Koumarový