Šaty, které bručí

[Short articles]

(pdf)

-

Paní Pavla Buzková, spisovatelka románu Mlází, o němž přinesla Naše řeč referát v předešlém čísle, nás upozorňuje, že fráze ‚šaty na ní bručí‘, které se vytýkala strojenost, je v lidové mluvě na Novoměstsku (nad Metují) docela běžná. Také Kott (V, 1078) uvádí frázi ‚šatstvo na něm jen bručelo‘ z Rychnovska nad Kněžnou, s týmiž významem jako v uvedeném románu (‚chodil upjatý‘). Ovšem je podivné, proč se užívá představy bručení k vyjádření těsnosti, upjatosti. Personifikace šatů by nám nevadila, ta je docela běžná. Šaty pestré křičí, jasné se smějí, děravá bota zívá, šátek kouká z kapsy — to vše jsou metafory známé a lze je snadno pochopiti. Ale co má dělat bručení s těsností a upjatosti? Snad je tu nějaké matení slov podobného znění a různého významu. Možná, že by jasno přinesly doklady z jiných míst, kde by místo bručeti bylo sloveso jiné, které by představě upjatosti lépe vyhovovalo. Nevědí naši čtenáři o podobných dokladech?

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 2-3, p. 72

Previous Stopěruntík

Next Josef Zubatý: Vejíti se