Časopis Naše řeč
en cz

Čníti šedě

[Answers]

(pdf)

-

(L. U.) Mezi určením slovesa jménem přídavným (doplňkem, slovesným přívlastkem) a příslovcem (příslovečným určením) je ten rozdíl, že se určení jménem přídavným vztahuje zároveň k podst. jménu, které je podmětem n. předmětem slovesa, určení příslovečné pak jen k slovesu samotnému. Kde se nehodí způsob druhý, poznáme nejlépe, proměníme-li si sloveso v podst. jméno slovesné; z příslovečného určení se stane přívlastek, který kvalifikuje děj podstatným jménem slovesným vyjádřený. Na př. z vý[165]razu choditi rychle vznikne výraz rychlé chození, rychlá chůze, z výrazů mysliti správně, jednati laskavě a p. výrazy správné myšlení, laskavé jednání a p. V případě prvním, kde je sloveso určeno jménem přídavným, nabízí se spíše spojení tohoto přídavného jména se substantivem, které provází sloveso; tedy na př. při výrazu voják padl mrtev máme spíše představu mrtvého vojáka, ne mrtvého padání n. pádu, při výrazu otec se vrátil zdráv představu zdravého otce, nikoli zdravého navrácení n. návratu atd. Proto ve větě zámek čněl šedě není užito správně příslovce, nýbrž zde je na místě jméno přídavné, protože si dobře představíme šedý zámek, ale stěží zajisté šedé čnění. Ovšem mezi obojím způsobem bývají někdy (ale ne v tomto případě) přechody jemné, často jen formální; můžeme říci na př. »hoch šel vesele« a také »hoch šel vesel« podle toho, máme-li na mysli spíše stav podmětu (veselý hoch) či způsob chůze (veselá chůze). Poučení o tom je v mluvnici Gebaurově-Ertlově (1926) II, § 540. — Sloveso dověděti se se pojí v praxi spisovné s 2. p.; z řeči obecné však proniká i do spis. jazyka akusativ; na př.: toho se dověděla (Frony) ještě do večera 1892 Jirásek 13, 55; doví-li se něco od strýce o nebohé dívce 1891 Jirásek 7, 89 a p. — Sloveso mrhati mělo původně vazbu akusativní; na př. ten (šafář) obžalován byl před ním, jako by mrhal statek jeho Kral. Luk. 16, 1 (= rozhazoval); v novější době vlivem slovesa plýtvati, k němuž se mrhati významem přiklání, mívá při sobě také instrumentál; na př.: silou mrhá (bouře), skály svrhá Heyduk, Cymbál 73; není stříbro, čím on (Hronec) mrhá t. 32 a j. — Zanášeti se něčím je rčení správné, dnes ovšem skoro archaistické vedle výrazů zabývati se, zaměstnávati se něčím, obírati se s něčím a p.

Naše řeč, volume 11 (1927), issue 7, pp. 164-165

Previous V. N. (= Václav Nerad): Bobeš

Next F. Navrátil: Famfula

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1