Časopis Naše řeč
en cz

Vzdělávací

[Answers]

(pdf)

-

(J. B.) Přídavná jména takto tvořená mají, jak správně vykládají Pravidla českého pravopisu (1921, XXI), v slabikách vnitřních samohlásku takovou, jako je v příslušném příčestí minulém. Tedy na př. bil - bicí, hnal - hnací, přál - přácí, čítal - čítací, svolával - svolávací a pod.; od slovesa modliti (příč. modlil) je tedy příd. jméno modlicí (knížky), které se krátkostí předposledního i liší zároveň od určitého přechodníku modlící (jako honicí - honící, kreslicí - kreslící atd.). Z takovýchto dvojíc, modlící - modlicí, vzniká nesprávná domněnka, že se samohláska kmenová před příponou -cí zkracuje, a říká se pak např. i přací m. přácí, ssací m. ssácí (hrací, např. karty, je ze slovesa hráti, hrám, příč. hral, nikoli z hráti, hraji, příč. hrál). Tímto nesprávným úsudkem se vysvětluje také odchylka, na niž upozorňujete, že se totiž psává »vzdělavací« m. správného »vzdělávací«.

Naše řeč, volume 7 (1923), issue 1, p. 32

Previous Šťabák

Next Zpovykati