Časopis Naše řeč
en cz

Porculán

[Answers]

(pdf)

-

(J. M.) je slovo původu italského, ale přešlo do češtiny prostřednictvím německým. Ital. pojmenování porcellana, které se se zprávou o věci samé objevuje po prvé ve známém cestopise Marca Pola, přeneseno bylo na tento výrobek se škeble zvané porcellana, jejíž mléčná barva a lesk se porculánu velmi podobá. Jméno porcellana je utvořeno z lat. porcellus, zdrobněliny podst. jména porcus (= vepř). Z ital. porcellana je také franc. porcelaine (starší porchelaine). Český tvar lidový je porculán (měli jsme ovšem ještě něco spolkového, porculánovou dýmku, Neruda, Malostr. 164), »porcelán« je korektura podle němčiny; proto Pravidla učí psáti »porculán«. Dialektické »porcunál« vzniklo přesmyknutím hlásek l, n, — Punč je z něm. Punsch a to z angl. punch, vysl. panč (Němci nahradili hláskou š angl. hlásku č, které nemají, právě tak jako v slovech Scheck, Manchester a j.). Angl. punch je z ind. panč (paňča, pět), protože se punč připravoval z pěti věcí, z rumu, vody, cukru, čaje a citronu; ind. krátké a není naše a otevřené, nýbrž blíží se k hlásce o, a proto je Angličané přepisují literou u (ind. jméno řeky Džamna, stind. Jamuná, píší Angličané Jumna; ind. satí, dobrá, t. j. vdova, která se dá se zemřelým mužem spáliti, píší suttee a p.). Český název punč se řídí ovšem výslovností německou s tím toliko rozdílem, že se hláska š změnila ve výslovnosti po n v č, tak jako se mění »jinší - jinčí, menší - menčí« (odtud Menčík) a j. Píšeme tedy podle výslovnosti punč (nikoli punš), punčovina, a to tím spíše, že hláska č odpovídá pův. výslovnosti anglické (a ind.), třeba s ní ovšem původem nesouvisí. — Pomeranč, něm. Pomeranze, je ze stř.-lat. pomorancium, čast. pomerancium (i pomerancia), jež vzniklo složením z lat. pomum (jablko) a ital. arancia (franc. arange, obměněno vlivem slova or v orange), pův. (a dial.) naranza, které je původu východního a znamená oranžovník. V češtině jsou z toho tvary »pomorančí« (stř.), »pomoranče« (žen.) a »pomoranč« n. »pomeranč« [285](muž.); v užívání spisovném jsou dnes tyto dva tvary oba. — Slovo šek je původu anglického (check); k nám se dostalo zase prostřednictvím německým, a proto vyslovujeme a píšeme »šek« (Scheck), nikoli »ček«. Upravovati takováto slova dnes už běžná podle původního tvaru cizího a psáti »porcelán, ček« atd. nepokládáme ani za žádoucí ani za slibné; základem tvaru slov přejatých je zpravidla tvar toho jazyka, z kterého jsme je přejali, byť to bylo z druhé nebo i z třetí ruky, obměněný často ještě ve výslovnosti domácí. Takových slov je mnoho; říkáme kabel, a nikoli »kábl« (franc. câble), brožura, a nikoli »brošíra« (franc. brochure), medaile, a nikoli »medaje« n. »medalje« (franc. medaille), patrola, pavilon atd.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 9, pp. 284-285

Previous Pokroutka

Next Přednosta

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1