Nám

[Answers]

(pdf)

-

(J. H.) Užívání tohoto dativu ve větách »příroda poskytuje nám z říše živočišné« a p. není germanismus a po stránce jazykové není proti němu co namítati. Ovšem se stanoviště stilistického by bylo lze žádati, aby se ho neužívalo jako floskule naprázdno a napořád, jak to někdy čítáme (Herodot vypravuje nám,… Jirásek vypravuje nám atp.), nýbrž jen tam, kde je toho smyslem třeba a kde by bylo snad třeba zaň výrazu jiného. Na př. «příroda poskytuje nám«, chceme-li vyjádřiti určitě, že člověku; »z jeho díla se nám zachovalo…«, máme-li na mysli, že až na naše časy atp. — Zájmeno osobní jako podmět bývá na místě, není-li ve větě slovesa určitého (já mu řek’), je-li členem výrazu složeného (já a otec, já jediný), je-li na něm důraz (tys to učinil), anebo v pohnutí citovém (jsi ty mi hrdina!). Ale i mimo tyto pravidelné případy (Gebauer-Ertl, II, 129) bývá někdy třeba užíti zájmena osobního, zvláště na př. když se podmět v řadě vět mění. Na př.: Pojednou se mi udělaly mžitky před očima a já jsem omdlel. Léta ubíhají a my ani nepozorujeme, jak stárneme. Proto v citované větě »některé suroviny se dají zpracovati v… čili my pravíme, že…«, není zájmena my užito chybně.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 9, p. 283

Previous Kopu

Next Neženovaně