Poté

[Short articles]

(pdf)

-

Poté znamená totéž, co potom, a jako příslovce času píší Pravidla obé jedním slovem. V starší době je ku podivu málo dokladů; slovníky — mimo doklady z nové mluvy spisovné, v níž se tak často píše — uvádějí Staré letopisy, Veleslavína (přidali bychom Kron. Tur. 1, 18; 258; 2, 26 a j.), Haranta z Polžic, ve tvaru s lidovou výslovností po tý jsou doklady z Historie o živ. dokt. Fausta (1611, Kott, Přísp. 3, 288), v tvaru po ty z Lomnického z Budče. Z toho lze souditi, že se v starší době říkalo po té, poté jen místy; také dnes je to výraz v lidu málo rozšířený (poté u Císařova, potéj v Svojanově, na Valašsku, poty na Turnovsku a Jičínsku, v. Kott 7, 1364; Přísp. 1, 571; 2, 243; 458; 3, 288, často v Kubínových Lidov. pov. z Podkrkonoší v Rozpr. Č. ak. 3. tř. č. 51). Poté i potom jsou ovšem tvary stejně správné. Poté, po té vykládal Dobrovský zkrácením z »po té chvíli«; protože podobné zpodstatnělé a příslovečné tvary ženské vznikly u nás často vypuštěním příslušného tvaru slova »věc« (dobrá, možná věc ap.), lze snad pomýšleti spíše na zkrácení z pův. »po té věci«. Podobný výraz je do té (= do té věci, do té doby) ve Frantových právech 10a.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 9, p. 267

Previous Paní doktor

Next S.: Ohlasy husitského válečnictví v Evropě