Vázané listiny

[Short articles]

(pdf)

-

»Národní demokracie« dne 25. února vyčítá tomuto názvu, novému, jako je nový pojem, o nějž jde, že to je čirý germanismus (gebundene Listen), soudí, že by se mělo říkati »závazné listiny«, a dovolává se nás, abychom my tento spor rozhodli.

Ku podivu: slovo listina samo »Nár. demokracii« nevadí, a přece by toto slovo nejspíše zasluhovalo výtky germanismu. Slovo to vzniklo v minulém století na vyjádření pojmu, jejž Němci vystihují svým slovem Urkunde (naši předkové se spokojovali pouhým »listem«); je to nová odvozenina slova list, jíž Jungmann ještě nemá, proti níž však nelze nic namítati již proto, že takového slova potřebujeme a že se slovo listina ujalo. Ale jeho význam měníme podle něm. Liste. Kandidátní listina (nyní se říká také »kandidátka«) není listina kandidátova nebo kandidátů, nýbrž zkrátka mechanický odlitek německého slova Kandidatenliste, jehož druhá část s naší listinou nemá nic společného mimo pouhý zvuk. »Kandidátní listina« je ve skutečnosti asi takovou listinou, jakou by byly požitky nějakého panovníka a jejich správa, kdybychom tomu podle franc. liste civile, něm. Zivilliste atd. říkali civilní nebo občanská listina. Slovo Liste samo má minulost dosti pestrou. Jeho východištěm je stněm. lîsta, »stuha, kaloun« (dnes Leiste), jež přešlo do vlaštiny a franštiny jako lista, liste, zde nabylo m. j. významu »seznam« (protože se seznamy psávaly na úzkém pruhu papíru), s tímto zněním a významem se vrátilo domů (ještě v 18. stol. psávali Němci po [106]vlašsku Lista) a od Němců přišlo zakukleno v »kandidátní listině« k nám.

Závazné je, co někoho zavazuje, zejména právně. Mluvíváme tak o závazných slibech, smlouvách atd.; Dobrovského slovník zná dokonce i závazný pozdrav, pozdrav, který zavazuje ke vzájemné zdvořilosti (to je ovšem německý verbindlicher Gruss, jako Němci mají i verbindliches Lächeln). I toto slovo je nové, doložené po prvé u Dobrovského, a kmotrem mu asi bylo něm. verbindlich (ale je to slovo dobře tvořené a potřebné). Závazná »listina« by tedy byl seznam, který k něčemu zavazuje. K čemu, slovo samo nepraví; závaznou kandidátní listinou by mohl býti na př. i seznam kandidátů, který zavazuje voliče, jenž ji přijal, aby podle ní volil (a těch »závazných« listin volič dostane před volbou, že skoro neví, kam s nimi), anebo také seznam kandidátů, kteří se zavazují, že volbu přijmou. Velikou zřetelností by toto slovo nevynikalo; zejména nenaznačuje, že volič, vyvolí-li si jednu z dodaných listin, musí voliti všecky osoby na ní napsané, má-li jeho volba býti platná.

Také slovo vázaný je nové ve smysle, o který jde; vždyť podobných voleb u nás nebývalo, leda že na př. v Akademii bývaly před mnoha lety volby »junctim«, totiž volby členů, před nimiž se volitelé smluvili, že budou voliti oba navržené kandidáty a že nebude platná volba, jíž by byl zvolen jediný. Takové »junctim« (»spojeně«) je vlastně také náš nový volební způsob; volič, který se rozhodl voliti podle návrhu některé strany, musí voliti všecky kandidáty, kteří jsou na jejím seznamu. Tito kandidáti jsou spojeni touto nutností, tato spojitost je víže, jako (podle Kralické bible 2. Kor. 5, 14) »láska Kristova víže nás« v jedno (»poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli«), kandidáti jsou svázáni tím, že jsou na seznamu téže strany, tento seznam (»listina«) může proto býti nazván »vázaným«. Že Němci říkají gebundene Liste? Je div, jestliže se týž pojem v rozličných jazycích označuje slovem tomuto pojmu v nich odpovídajícím? Ani »vázaný« není slovo, které by plně a jasně vyjadřovalo, oč jde, ale zdá se nám vhodnějším proto, že nechává slovo »závazný« ve významě, v němž ho užíváme, nepřenáší je na významové pole, na němž jsme ho posud neužívali. Dnes je nám slovo »vázaný« v tomto spojení dosti prázdným, protože v něm není ještě pevně sdruženo s představou, již má vyjadřovati; budeme-li ho nějaký čas užívati, bude nám slovem v tomto spojení tak přirozeným, že ani nepocítíme možnosti, neřku-li potřeby, nahrazovati je jiným. Když Jos. Durdík utvořil [107]slovo záložna, jistě znělo tehdejšímu pokolení stejně nezvykle a ku pojmu, jejž má vystihovati, nepřiléhavě; a dnes? I slovu »závazný« bychom musili teprv ve spojení »závazné kandidátní listiny« zvykati, a zvykali bychom tím tíže, že ho ve smyslu právním užíváme obyčejně jinak; a ani toto slovo nevzniklo bez německého vzoru.

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 4, pp. 105-107

Previous František Bílý: Z mých vzpomínek na Jana Gebauera, V. 2.

Next Tom. Planský: Germanismy a jiné nesprávnosti