Smoha

[Short articles]

(pdf)

-

(K. S.) Slovo smoha, jímž označují na Litovelsku proláklinu na louce, známe také z Bartošova Slovníku dial. jako pomístné jméno (Na Smohách) od Myslibořic. Slovo smoha, v tvaru nedialektickém smuha, má své příbuzenstvo v sousedních nářečích polských, kde smug, smuga značívá kousek pole, louku mezi poli, nižší místo mezi poli i bahno (Karlowicz, Sł. gwar pol. 5, 181). Tyto významy zvláštní vznikly patrně zúžením obecnějšího významu, který také nalézáme v polštině (i spis.); v p. toiž smug, smuga značívá též úzký a dlouhý pruh země, louky, lesa mezi poli nebo lesy. Základem všech těchto významů je význam ‚pruh, pás‘ vůbec. V tomto významu žije slovo smuha i v záp. češtině, ovšem v tvaru hláskově pozměněném, šmouha (s touž hláskovou změnou, jaká je v slovech smýkati ob. šmejkati, smoud — šmoud a čmoud a p.). Uvádí se pak (u Brücknera) slovo smuha v etymologické spojení s kmenem slovesa smýkati; podle toho by slovo smuha znamenalo vlastně stopu, která zůstává po věci smýkané, tažené po zemi.

Naše řeč, volume 13 (1929), issue 3-4, p. 93

Previous Příměnek, příminek

Next Strach