Z našich časopisů

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V 1. sešitě nového (VIII.) ročníku Časopisu pro moderní filologii a literatury oznamuje náš vynikající etymolog prof. J. Janko, jehož jméno i čtenářům našeho časopisu je dobře známo a o jehož dřívějších výkladech v Časopise pro moderní filologii jsme dosud pravidelně referovali, že se rozhodl probrati nyní abecedním pořádkem všechen slovní poklad jazyka českého a objasňovati etymologicky slovo za slovem. V tomto sešitě právě vydaném vykládá řadu slov začínajících se písmenem a (a—accelerando), z nichž ovšem valná většina jsou slova cizí. Z českých slov je tu vyložen původ spojky a, v níž třeba viděti pád téhož zájmenného kmene, jehož jiným pádem jest i spojka i, citoslovce a, které má obdoby ve všech jazycích indoevropských a slova aba, jež v dětské řeči znamená chléb. Ze slov cizích a přejatých vykládá tu Janko slova abakus (deska stolu, sloupový plát) z lat. abacus; abalda (trafika) z ital. appalto (nájem); abatyše ze středolatinského abbatissa (z něhož je i čes. jeptiška); abažúr slc. (stínítko) z franc. abat-jour; abreviatura (zkratka) z lat. slovesa abbreviare (zkracovati); abdikace (zřeknutí úřadu) z lat. abdicatio (a to z abdicare, slavnostně prohlásiti, poděkovati se); abdominální (břišní) z lat. abdominalis; abeceda z prvních čtyř písmen alfabety jako v jiných jazycích; abecedník (rostlina, která se dává dětem žvýkati, aby se jim oblomil jazyk) z lat. Abcdaria; abelmoš (rostlina) z něm. Abelmoschus; aberace (úchylka, zvl. světla hvězd) z lat. aberratio (errare, blouditi); abiturient z lat. abituriens (abiturus, hodlající odejíti); ablastovati (úplně zmizeti, o květu a p.), z řec. a- (ne) a blastánein (pučeti); ablativ (pád udávající východiště) z lat. ablativus casus (od auferre, odnímati); ablbuk mor. (neduživé dobytče) ze spojení lat. abellus (novorozené jehně) s mor. buk (ovad); ablegát (zástupce vyslance, vyslanec) z lat. ablegatus; abluce (umytí, omývka) z lat. ablutio; abonent, abonovati prostřednictvím německým z franc. s’abonner, abonné; abortovati (potratiti) z lat. abortus; abrahamoviny (padesáté narozeniny) z hebr. Abraham (padesáti let nemáš a Abrahama jsi viděl? Jan 8, 57); absces (hlíza) z lat. abscessus (z abscedere, jíti pryč); absence (nepřítomnost, zmeškání školy) z lat. absentia; absint z něm. Absinth (lat. Artemisia absinthium, pelyněk); absoluce (rozhřešení) z lat. absolutio (od absolvere, odvázati, vy[85]prostiti); absolutní (naprostý) z lat. absolutus (od téhož slovesa); absolvent (kdo vychodil školu) z lat. absolvens (rovněž); absorbovati (vstřebati, spotřebovati) z lat. absorbere (sorbere, srkati, střebati); abstinent, abstinence z lat. abstinens, abstinentia (od abstinere, zdržovati se čeho); abstrahovati, abstrakce, abstraktní z lat. abstrahere (odtahovati, odlučovati), abstractio, abstractus; abstrusní (skrytý, temný) z lat. abstrusus (od abstrudere, odstrčiti, skrývati); absurdní (směšně nesmyslný) z lat. absurdus (protivně znící, nesmyslný); abšach (stč.) z něm. abschách (Abzugsschach, šach odtažením figury); Abštach, jm. vlastní, z Eustach podle něm. výslovnosti Evštach; abštrich slc., abstrych stč. (pěna stříbrná) z něm. Abstrich (abstreichen); accelerando (čím dál rychleji) z ital. accelerando (lat. accelerare, zrychlovati). Z častějších slov přejatých by zbývalo doplniti slovo abolice (zrušení soudního řízení) z lat. abolitio (od abolere, zničiti).

Naše úřední čeština. S tímto názvem začal koncem minulého roku vycházeti v Nymburce časopis věnovaný očistě a tříbení české řeči úřední na železnicích republiky československé. Je to podnik svépomocný, který potvrzuje starou zkušenost, že dobré myšlenky a ideální podněty vycházejí u nás častěji zdola než shora. Ubohost naší úřední češtiny za vlády rakouské byla pověstná; jednou z hlavních příčin, byť ne jedinou, bylo, že české výnosy, předpisy a jiné akty úřední byly jen překladem německých textů úředních, s nimiž se musily do puntíku shodovati. Této svěrací kazajky zbavil naši úřední češtinu říjnový převrat; kde kdo čekal, že si i ta úřední čeština svobodně oddychne, po česku. Čekalo i úřednictvo státních drah, že představené úřady přestanou urážeti inteligentní úřednictvo vzdělané v jazyce mateřském a dbalé čistoty výnosy hemžícími se hrubými chybami jazykovými. Ale čekalo marně; ukázalo se, že na rozhodujících místech nejen nebylo k tomu potřebného vzdělání, ale nebylo ani smyslu pro to. »Naše úřední čeština« v svém 1. sešitě trpce žaluje na tuto nevážnost k řeči české, na onu otupělou lhostejnost a odsouzení hodnou lehkomyslnost našich úřadů, která způsobuje, že v této věci nejsme o nic dále než před třemi lety. Na štěstí naše zmaterialisované poměry nynější neudusily všechen idealismus v našich lidech, a to právě v těch, na něž zmaterialisované poměry doléhají nejvíce. Když selhaly všechny pokusy několika jednotlivců o to, aby železniční ministerstva a centrální úřady samy dbaly jazykové správnosti v úřadování vlastním i u podřízených úřadů, rozhodlo se úřednictvo pomoci si samo. A tak redakcí a zároveň vlastním nákladem vrchního revidenta čsl. drah Adolfa Neumanna začal vycházeti v Nymburce čtrnáctideník »Naše úřední čeština«, který, napsav si v čelo Jungmannova slova »Jazykem jediné živ národ; toho smrt — jeho záhuba«, pustil se do boje za očistu mateřského jazyka v úřadování na železnicích. Jak nutná toho byla potřeba, dosvědčují ukázky z úředních věstníků a listů, oběžníků [86]atd., které se hemží nejen rozličnými zděděnými germanismy, ale přímo i tvaroslovnými a pravopisnými chybami, v nichž, jak se zdá, zvláště ředitelství v Hradci Králové překonává každý rekord.

O věcech jazykových poučuje tento nový časopis, jehož vyšlo dosud pět sešitů, nehledíc k několika jednotlivostem přejatým ze starších brusů, oprávců a rádců, správně a jasně. Nezabývá se theoretickými výklady a důvody, které slušejí časopisu vědeckému, nýbrž staví proti sobě chybu a tvar správný, dovolávaje se, kde toho je třeba, pramenů, z nichž čerpá své poučení. Výklady podává bud ve formě souvislých článečků (na př. o neosobných příkazech »budiž toho dbáno«, o slovech »případ, pád«, o tvarech »bychom a by jsme«, »ředitelství či řiditelství«), drobností jazykových a odpovědí na dotazy čtenářů, anebo ve formě, kterou pro účel a čtenáře časopisu pokládáme za nejvhodnější, t. j. tak, že vybírá z úředních věstníků, oběžníků atd. chybné odstavce a věty, zevrubným rozborem jich ukazuje, co je v nich chybného a jak by měl zníti výraz správný, a na konec podává souvisle celé místo v znění jazykově správném.

Redakce Naší řeči si bude všímati i další práce tohoto nového časopisu, jemuž přeje hojného rozšíření mezi úřednictvem železničním a vydatné podpory ne-li shora, tedy aspoň zdola. Uvážíme-li, že »Naše úřední čeština« vychází vlastním nákladem svého redaktora Ad. Neumanna, úředníka VIII. platové třídy, který na vydávání časopisu věnoval peníze ze svého služebního platu, je to za dnešních poměrů zajisté čin, před nímž se třeba poklonit.

Naše řeč, volume 6 (1922), issue 3, pp. 84-86

Previous —l. (= Václav Ertl): Ukázky nejčastějších prohřešků, hlavně germanismů, ve vojenské úřední češtině

Next Bráti v odpor