Časopis Naše řeč
en cz

Bezohledný

[Answers]

(pdf)

-

(M. K.) jako název člověka, který je bez ohledů, neohlíží se na nikoho a na nic, je sice slovo nové, ale chybné není (v. NŘ. III, 224). Je-li bezohledný = rücksichtslos, mohlo by býti stejným právem bezbarvý = farblos, bezbožný = gottlos, bezdětný = kinderlos atd. Výrazy, které brusiči za slovo bezohledný nabízejí, nešetrný, přísný, nepovolný, krutý, přímý a j., významu slova bezohledný se sice blíží, ale úplně se s ním neshoduje z nich žádný. Slovo bezohledný se objevuje v našem spis. jazyce koncem let čtyřicátých: hlasitý, veselý smích, ne zřídka ku podivení všech besedníků, svědčil o šťastné bezohlednosti způsobů jejích (Havlíček v Čes. včele 1846, 209 b); musil bych ve Frankfurtě buď city své zapírati a se přetvařovati, anebo, kdyžby k tomu přišlo, hlasitě odporovati. K prvnímu jsem příliš upřímný a prostomluvný, ke druhému pak nejsem dosti drzý a bezohledný (Palacký v Praž. nov. 1848, Radh. 3, 11). Vzorem čes. bezohledný bylo asi souznačné pol. bezwzględny (-ie, -ość); také Rusové mají slovo bezogljadnyj s významem poněkud jinak vyvinutým (= ukvapený, nerozvážný). Není se tedy třeba slova bezohledný báti. Setkáváme se s ním také u dobrých spisovatelů současných; na př.: ani nevěděl, měkla jeho hrubá, bezohledná statečnost a síla (Jirásek, Brat. 1, 151); otec (Věka) tak bezohledně plísnil (t., F. L. Věk 2, 54); ba on (strýc) je k nim (příbuzným) [155]přímo bezohledný (Šimáček, Sp. 7, 12); (v černohorském soudnictví) panuje bodrost, krátkost a bezohlednost (Holeček, Sp. 4, 22).

Naše řeč, volume 8 (1924), issue 5, pp. 154-155

Previous Až na

Next Bzounek