Významný dokument o pěstování jazykové kultury v Polsku

Jan Petr

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Tradiční a dlouholetý zájem o pěstování mateřského jazyka v polské veřejnosti, podmíněný v minulosti mj. jeho sjednocující národní a národně reprezentativní úlohou, nabyl po druhé světové válce nových forem, které byly vyvolány hlubokými sociálními změnami v polské společnosti. K spoluúčasti na řízení lidově demokratického státu se dostali příslušníci lidových vrstev, kteří si museli v řadě případů ve velmi krátké době osvojit kulturní bohatství minulosti a schopnost vyjadřovat své myšlenky kultivovanou jazykovou formou. Stále se prohlubující demokratizace školství a školního vzdělání, příznačná pro socialistický společenský řád, poskytla v posledních desetiletích širokým masám možnost osvojit si celonárodní spisovný jazyk a využívat bohaté stylové rozvrstvenosti jeho prostředků. Tuto sociální vymoženost, za niž bojovalo v minulosti několik generací, je třeba neustále rozvíjet a hledat nové cesty, jak takto získané znalosti prohlubovat. Člověku období výstavby socialistické společnosti je bytostně vlastní láska a úcta k mateřskému jazyku, zájem o jeho kultivování a pěstování, touha po jeho stále hlubším poznání a dokonalejším užívání. Vždyť toto vše tvoří nedílnou součást socialistického vlastenectví, vztahu k národu, jehož jsme od narození příslušníky.

V současné době vyzval předseda rady ministrů Polské lidové republiky armádní generál Wojciech Jaruzelski v projevu na zasedání Sejmu dne 25. ledna 1982 odborníky a celou polskou veřejnost, aby se přistoupilo k soustavné péči o jazykovou kulturu nejen ve školách, ale také v hromadných sdělovacích prostředcích a ve veřejném životě. Tři resortní ministři (ministr kultury a umění, ministr osvěty a výchovy a ministr vědy, vysokých škol a techniky) a předseda Státního výboru pro rozhlas a televizi dostali za úkol připravit dokument, který by obsahoval program, podle něhož se má v současné době pečovat o zvyšování kultury (čistoty) spisovného polského jazyka.

Program byl zpracován na základě podkladů, které poskytlo předsednictvo Jazykovědného komitétu Polské akademie věd (PAN), předsednictvo Komise kultury jazyka PAN, Sdružení přátel polského jazyka, Sdružení jazykové kultury a další veřejné instituce. Program byl projednán dne 28. dubna 1982 sejmovou komisí pro kulturu a umění a komisí osvěty a výchovy. Jednání se také zúčastnili poslanci komise pro vědu a technický rozvoj. Na základě těchto jednání byl vydán Program prací v oblasti kultury polského jazyka (Ministerstwo Kultury i Sztuki, Program prac nad kulturą języka polskiego, Warszawa 1982, 12 s.), který byl poté schválen společenskopolitickým výborem rady ministrů PLR dne 25. května 1982.

[162]Ve zmíněném dokumentu se uvádí, že současný stav spisovného jazyka vyvolává stále větší znepokojení. Rychlý vývoj společenských změn, masový společenský vzestup vrstev, které si dosud neosvojily v plné míře kultivovaný spisovný jazyk, růst byrokracie a jejího vyjadřování, rozvoj vědy, vyvolávající potřebu vytvářet nové termíny a přijímat větší počet cizích slov do polštiny, to vše působí rozkolísanost jazykové normy spisovného jazyka. Šíří se módní slangy a ochuzuje se (primitivizuje se) jazyk. Dosavadní úsilí školy, jazykovědců a obětavě působících společností přátel polského jazyka nestačí čelit v této situaci zmíněným vlivům. Proto je třeba, jak se uvádí ve zmíněném vládním dokumentu, znásobit úsilí směřující k ochraně polského jazyka před vulgarizací, zjednodušováním a šířícím se úředním žargonem a účinně bojovat za zachování hodnot národního jazyka na všech úsecích společenského života.

Program si klade za cíl povznést kulturu jazyka. Vymezuje úkoly školy, vyučování, hnutí přátel polštiny, masových sdělovacích prostředků, kulturních institucí a sdružení. Vytyčuje zásady, podle nichž by se měly sjednotit všechny složky podílející se na plnění tohoto úkolu. Adresně se uvádějí hlavní koordinátoři každého úseku této akce.

V rámci systému výchovy se zdůrazňuje potřeba nově zpracovat osnovy vyučování polského jazyka pro všechny stupně škol (nezapomíná se ani na jazykovou výchovu ve školách mateřských), zajistit dobrou odbornou přípravu učitelů, vybavit školy dostatečným množstvím jazykových pomůcek (slovníků, mluvnic a encyklopedií), vést žáky přitažlivou formou k zájmu o polský jazyk a národní literaturu, organizovat mimoškolní zájmovou činnost žáků zaměřenou na polštinu, pořádat jazykové olympiády, zavést do některých středních škol základy rétoriky, zvýšit pomoc rozhlasu, televize a tisku při jazykové výchově a vzdělávání širokých vrstev posluchačů a čtenářů, zajistit vydávání a rozšiřování specializovaných polonistických časopisů, zvláště mezi mládeží atd.

Významná úloha se v Programu připisuje vědeckému studiu polštiny na univerzitách a v akademii věd. Plánuje se zde vydávání základních polonistických prací, např. velkého slovníku současného jazyka, mluvnice současné polštiny, nástinu polské sociolingvistiky apod. Vyzvedává se význam předmětu otázky správnosti a kultury jazyka, který již byl před lety zaveden do plánu univerzitního studia polonistiky a novinářství. V Programu se doporučuje zavést tento cyklus přednášek jako nepovinný pro studenty západních filologií a technických oborů. Dále se vytyčuje požadavek rozvinout ještě ve větším rozsahu bádání o současném jazyce, o jeho dynamickém rozvoji a funkčním rozvrstvení, rozšířit počet jazykových poraden, podporovat Sdružení kultury jazyka, Sdružení přátel polského jazyka a Polské sdružení logopedů, které ovlivňuje nápravnou výuku fonetiky polštiny u osob s vadou řeči.

Poukazuje se na odpovědnost hromadných sdělovacích prostředků při ší[163]ření jazykového vzoru, na význam kultivovaného jazyka u hlasatelů, herců a redaktorů a na nutnost zvýšit úroveň jazyka novin a časopisů. Doporučuje se rozvinout studium jazyka žurnalistiky. V tomto smyslu se v Programu poukazuje na významnou úlohu Svazu novinářů při zvyšování jazykové úrovně jeho členů. Od nich se očekává, že ve veřejných vystoupeních budou ukazovat krásu polštiny i hodnoty původní a přeložené polské literatury.

V části Programu věnované institucím a kulturním sdružením se vytyčují úkoly nakladatelství, divadel, zájmových kroužků, spisovatelů a tvůrčích kulturních pracovníků. Zvláště zajímavé jsou požadavky vznesené na polská nakladatelství. Od těchto institucí se očekává, že zajistí cenově dostupné knihy, jako jsou pravidla pravopisu, pravidla spisovné výslovnosti, malý slovník polského jazyka, slovníky frazeologický, etymologický a synonymický, slovník cizích slov, Jazykový rádce a Encyklopedie znalostí o polském jazyce. Vyslovuje se názor, aby se tyto knihy dostaly do každého polského domu, jehož obyvatelům není cizí zájem o mateřský jazyk.

V části věnované veřejnému životu se především brojí proti úřednímu žargonu, zakořeněnému nejen v úředních přípisech, ale také v projevech představitelů veřejného života. Uvádí se, že je třeba tento zkažený jazyk změnit a vrátit mu kulturní úroveň, která by odpovídala vyspělosti společnosti. K dosažení tohoto cíle se navrhují některá konkrétní opatření.

Závěrem se stanoví některé úkoly směřující ke koordinaci činnosti výše uvedených institucí. K nim náleží také pořádání pracovních porad a konferencí. Systematickou kontrolu přijatého programu mají provádět příslušné komise Sejmu PLR, což „zajistí úsilí o zvýšení kultury současného polského jazyka nejvyšší státní a společenskou úroveň“.

Významný dokument, v němž se zdůvodňuje nutnost pečovat o zvýšení kultury spisovného polského jazyka, vychází v době, kdy stranické a státní vedení PLR usiluje o překonání důsledků hospodářské a politické krize v zemi. V rámci tohoto třídního zápasu také věnuje velkou pozornost jazykovým otázkám a péči o kulturu národního jazyka, která se chápe jako součást úsilí o prohloubení socialistického vlastenectví a boje proti kosmopolitnímu nedoceňování pokrokové domácí kultury. V neposlední řadě má programový dokument na zřeteli zvyšování jazykové a kulturní úrovně širokých lidových vrstev, jejich výchovu k činorodému vlastenectví a zdůrazňování významu rozvinutého národního jazyka pro všechny stránky života společnosti.

Naše řeč, volume 66 (1983), issue 3, pp. 161-163

Previous Libuše Kroupová: Slovník cizích slov od Lumíra Klimeše

Next Milada Nedvědová: Staročeské názvy tlumočník a tlumač