Časopis Naše řeč
en cz

Dvě hudební pojmenování, která ve slovnících nenajdete – kapodastr a kazu

Jiří Rejzek

[Short articles]

(pdf)

Two designations you do not find in dictionaries - kapodastr and kazu

The article discusses the meaning, use and origin of musical terms kapodastr and kazu.

[1]Výrazy kapodastr a kazu se poměrně běžně užívají především mezi amatérskými hudebníky, přesto je nenajdeme v žádném českém výkladovém ani etymologickém slovníku, ba ani ve slovnících cizích slov[2].

Kapodastr je posuvný pražec (obvykle v podobě svěrky), který se upevňuje na krk strunného nástroje (nejčastěji kytary, ale i banja či mandolíny) za účelem rychlého a dočasného přeladění nástroje. Stisknutím všech strun na určitém pražci se zvýší tóny o příslušnou výšku, což umožňuje modulaci tóniny při zachování stejných akordových hmatů. Ottův slovník naučný, který je zřejmě naší jedinou slovníkovou či encyklopedickou prací, jež slovo uvádí, odkazuje u hesla Kapodaster (1898, 13, s. 970) na heslo Capotasto (1892, 5, s. 125), v němž vedle výše uvedeného významu zmiňuje i další významy slova: ‚začátek hmatníku u strunných nástrojů’, ‚nasazení palce na struny při hře na violoncello‘ a ‚kovový pražec, k němuž přiléhají struny klavíru‘ (srov. také The New Grove Dictionary of Music and Musicians, 2001, 5, s. 96, dále Grove, který jako dnešní základní význam uvádí právě zařízení na přelaďování).

Název pomůcky tedy vychází z it. capo tasto, z capo ‚hlava, vršek‘ a tasto ‚pražec, hmatník‘, doslova ‚dotyk‘, od it. tastare ‚lehce se dotýkat‘; tedy ‚vrchní (hlavní) pražec (hmatník)‘. Výraz je v italštině doložen od r. 1640, kdy jej poprvé použil muzikolog G. B. Doni (Cortelazzo – Zolli, 1991, s. 200). Italskou podobu přejala i angličtina, která však častěji užívá zkráceného výrazu capo. I v jiných jazycích najdeme podobné výrazy[3] – něm. Kapodaster, fr. capodastre či capo, šp. capodastro, capotraste (častěji však domácí termín cejilla užívaný především v souvislosti s flamenkem, kde je pomůcka hojně využívaná), port. capotraste, capo, niz. capo, capodastro, capotasto, r. kapodastr, p. kapodaster atd. Podoby jako Kapodaster, capodastro apod. ovšem nevznikly jen nahodilým zkomolením původního capo tasto; jejich základem je alternativní italské spojení capo d’astro či capodastro, které ovšem příliš nedává smysl (doslova ‚hlava (vršek) hvězdy‘). K historii této podoby je podkladů málo, zdá se však, že šlo původně o název obchodní značky Capo d’Astro[4], pod kterou se tyto pomůcky prodávaly (jde tedy v podstatě o podobný pojmenovávací proces jako v češtině u slov žiletka či lux). Ve většině jazyků tento název převládl a pronikl i do [167]češtiny (dá se předpokládat, že německým prostřednictvím). Míšením obou základních forem pak vznikají různé kontaminované podoby jako angl., šp. capotastro, něm. Kapotaster[5] i č. kapotastr.

Kazu je dechový hudební nástroj, který vydává specifický bzučivý zvuk prostřednictvím vibrací papírové membrány (hráč při použití musí vydávat zvuk, nikoliv pouze foukat).

Jde o jednoduchý nástroj vhodný pro dětské a amatérské hraní, který se ovšem dříve hojně uplatňoval v černošské hudbě i v raných džezových formacích. Jeho užití v profesionální a především vážné hudbě je poměrně vzácné (např. L. Bernstein ho užil v závěru introitu své Mše)[6]. Kazu bylo vynalezeno v 19. st. Afroameričany na jihu USA po vzoru podobných nástrojů, které se v Africe řadu staletí používaly pro vábení zvěře, rituální účely ap. Původní angloamerická podoba slova je kazoo, v této podobě se většinou přejímá i do jiných jazyků. Podle dokladů v korpusu (viz pozn. 2) převládá původní pravopisná podoba i v češtině, vedle toho se užívá i adaptovaná podoba kazu, některými uživateli hodnocená jako hovorová (srov. doklady na internetových vyhledavačích). Tuto grafickou variantu považujeme za progresivnější a perspektivnější – jednak v mluveném úzu (alespoň podle naší zkušenosti) krátká výslovnost jasně převládá, jednak se může grafická adaptace opřít o jiné podobně zakončené výpůjčky převzaté prostřednictvím angličtiny (tabu < taboo, iglú < igloo). Při etymologizaci slova se většinou uvažuje o imitativním (zvukomalebném) původu (Webster, 1996, s. 1047), konkrétně pak o obměně staršího zvukomalebného bazoo ‚trumpeta‘ (Online Etymology Dictionary). Ve prospěch tohoto výkladu mluví fakt, že právě podoba bazoo se vedle dalších variant bazooka, gazooka, gazoota, hooker v britské angličtině pro kazu také užívá[7].

LITERATURA

CORTELAZZO, M. – ZOLLI, P. (1991): Dizionario etimologico della lingua italiana I. 2. vyd. Bologna: Zanichelli.

Český národní korpus – SYN (2010) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Cit. 2014-01-27. <http://www.korpus.cz>.

The New Grove Dictionary of Music and Musicians (2001). 2nd edition. Oxford: Oxford University Press.

Online Etymology Dictionary [online]. Cit. 2014-01-27. <http://www.etymonline.com>.

Ottův slovník naučný (1888–1909). 1–28. Praha.

WAHRIG, G. (2000): Deutsches Wörterbuch. Güttersloh – München: Bertelsmann Lexikon Verlag.

Webster’s Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language (1996). Deluxe edition revised and updated. New York: Gramercy Books.


[1] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu GAČR 13-08622S Český etymologický slovník II.

[2] Nepříliš početné jsou též doklady v korpusech. V celé řadě psaných korpusů SYN najdeme 12 dokladů na slovo kapodastr a 34 na podobu kazoo (6 na kazu) (stav z 27. 1. 2014).

[3] Všechny uváděné výrazy jsou vzaty z internetového vyhledavače Google.

[4] Srov. např. <http://nl.wikipedia.org/wiki/Capodastro>.

[5] Grove uvádí tuto něm. podobu jako základní, tou je však nepochybně Kapodaster, viz např. Wahrig (2000, s. 713).

[6] K tomu a k další historii nástroje viz <http://en.wikipedia.org/wiki/Kazoo> a Grove (2001, 13, s. 439–440).

[7] D. cit. v poznámce 6.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
jiri.rejzek@ff.cuni.cz

Naše řeč, volume 97 (2014), issue 3, pp. 166-167

Previous Marie Krčmová: Znovu o mediálním dialogu

Next Z dopisů jazykové poradně