Časopis Naše řeč
en cz

O naší řeči

Ivana Bozděchová

[Reviews and reports]

(pdf)

On our speech

Marie Čechová: Řeč o řeči. Praha: Academia, 2012. 311 s.

Nová, souborná, vědecká, poučná, zábavná, retrospektivní i futuristická – taková je poslední knižní monografie z pera Marie Čechové vydaná pod výstižným a zároveň motivačně úvahovým (Naší řeči spřízněným) názvem Řeč o řeči.[1] Spřízněnost je samozřejmě nejen titulární, zakládá se především na podobnosti obsahu, funkce, zaměření a adresátů (těmi se rozumí široký okruh učitelů a studujících češtiny i jiných jazyků, publicistů, profesionálních uživatelů češtiny a bohemistů).

Jak autorka v úvodu konstatuje, do knihy uspořádala čtyřicet dva svých studií (napsaných v rozpětí posledních 35 let a pro knihu aktualizovaných) o současných jevech české komunikace (oddíl I.: Řeč v praxi) a o osvojování komunikačních dovedností zakládajících se na studiu jazykového systému (oddíl II.: Osvojování řeči a jazyka). Jak lingvista, tak laik – zájemce o češtinu jistě uvítá poučení o vybraných praktických řečových jevech z roviny lexikální, morfologické a syntagmatické (část I. A) a o frazémech v naší komunikaci (část I. B). Problematika osvojování řeči a jazyka je posuzována především v pedagogickém procesu, tedy z hlediska žáků a učitelů (část II. A), a doplněna specifickou formou medailonů vybraných bohemistů – učitelů 20. století (část II. B). Kniha je vybavena anglickým resumé a uživatelsky praktickými rejstříky, jmenným autorským a výběrovým věcným. V každé kapitole je uveden bibliografický odkaz na původní časopisecké vydání textu.

M. Čechová jako renomovaná autorka (příp. spoluautorka) řady knih (včetně mluvnic a učebnic) i mnoha dalších příspěvků o češtině s obdivuhodným odborným rozhledem i nadhledem erudovaně, přehledně, srozumitelně, jasně i poutavě a vtipně vykládá, objasňuje, uvažuje a pozoruje a k uvažování a jazykovému pozorování inspiruje a vybízí, ptá se i odpovídá, naznačuje a usměrňuje, přesvědčuje či koriguje (je-li třeba). Vybírá témata vesměs velmi aktuální a současná, její pohledy jsou však i diachronní – ve smyslu projekce diachronie do synchronie. Odborník si tak úvodem I. oddílu knihy např. přehledně připomene a laik pozná (při hledání odpovědi na otázku, zda jsou jazyk a řeč totéž) vymezení a rozdíly i souvislosti jazyka a řeči (viz saussurovská dichotomie langue a parole: jazyk jako jev sociální a psychický, strukturovaný znakový systém, řeč jako individuální způsob realizace jazykového systému – tedy protiklad: text, věta, slovo × komunikát, výpověď, pojmenování) a jejich jednotek, zejména slov. Aktuálnost ve vyjadřování mnohdy souvisí či hraničí s módností – i takovým jevům, a to zejména těm frekventovaným, či dokonce už vžitým, jako jsou např. různá víceslovná spojení se slovesy zabezpečit a zajistit (zabezpečit/zajistit realizaci projektu / splnění úkolu), kolokace abstrakt záležitost a filozofie (záležitost dvou dnů, filozofie návrhu) nebo stále častější [44]užívání předložky na (na prodejně, na koupelně), se autorka věnuje a ukazuje, jak je posuzovat především podle jejich funkčnosti. O tematické šíři prvního oddílu svědčí kapitoly o humoru v řeči a o jeho řečových realizacích, o věcném stylu a jeho přesnosti i přibližnosti, o dílčích onomastických jevech (viz novost a proměnlivost názvů firem či cestovních kanceláří), o řeči dětí nebo o postavení češtiny jako druhého (cizího) jazyka.

Druhá část I. oddílu knihy ve své monotematičnosti pestrou mozaikou pohledů na českou frazeologii upozorňuje na různé aspekty frazémů, a to jak z hlediska komunikačního (jejich produkce i recepce, aktualizace a variace), tak vývojového a kognitivního (odraz české historie či motivy prostoru ve frazémech, české pranostiky). Specifičnosti frazeologie ve výuce je věnována samostatná kapitola v následujícím oddílu knihy.

Druhý oddíl je především ve své první části zaměřen didakticky, jednotlivé kapitoly se zaměřují na různé dílčí stránky, souvislosti, předpoklady a otázky osvojování češtiny v pedagogickém procesu (mužská a ženská specifika školní komunikace, humor ve škole, učitelské bariéry ve vzdělávání žáků, stav vzdělávání učitelů češtiny, cizí jazyk a čeština). K problematice se přistupuje teoreticky (např. se posuzuje školská lingvistická terminologie) i prakticky, komunikačně – objasňuje a komentuje se role učitele i spoluodpovědnost žáka v didaktickém procesu, přičemž se všem účastníkům přiznává podíl na tvořivosti (konkrétní motivaci k rozvíjení jazykové tvořivosti poskytují krátké příklady i zdařilé autentické výtvory, viz s. 169–182). Druhá část tohoto oddílu nabízí pohled na profesní i lidské stránky několika významných osobností české lingvistiky, kteří značnou měrou přispěli jak k rozvoji lingvistické teorie, tak k výchově učitelů češtiny (Alois Jedlička, Miloš Dokulil, Karel Hausenblas, Jaroslav Jelínek, Vlastimil Styblík, Karel Oliva). Mnohým z nich dosud takto nebyla věnována zvláštní pozornost. Autorka vychází z vlastních vzpomínek a zkušeností, vesměs spoluautorských či kolegiálních.

Knižní Řeč o řeči Marie Čechové je dalším hodnotným přínosem do řady vědecky erudovaných a zároveň čtivých, poutavých a (sympaticky nakažlivě) motivujících naučně-popularizačních bohemistických děl. Cenná je i šíře záběru, zařazeny jsou různorodé komunikační sféry užívání řeči (a jazyka), záslužně se ilustruje proměnlivost řeči a podíl různých vlivů a činitelů na výsledné podobě konkrétních komunikátů. V neposlední řadě je třeba ocenit i rozsáhlý ilustrační materiál (především frazeologický), který autorka pečlivě vybrala z excerpce shromážděné za dobu své dlouholeté odborné praxe a v knize vhodně využila. Popřejme závěrem Řeči o řeči mnoho zvídavých a spokojených čtenářů a naší (i Naší) řeči mnoho obdobně cenných, kvalitních a poučných následnických počinů.


[1] Viz též: ŠMEJKALOVÁ, M. (2013): Nadčasové úvahy o řeči. Český jazyk a literatura, 63, s. 20–22.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
ivana.bozdechova@ff.cuni.cz

Naše řeč, volume 97 (2014), issue 1, pp. 43-44

Previous Pavel Machač: Artikulační, percepční a akustická různorodost českých afrikát – elektropalatografická studie

Next Marta Šimečková: Podkrkonošské vyprávěnky