Devadesátiny profesora Františka Daneše

Jiří Kraus

[Reviews and reports]

(pdf)

The 90th birthday of professor Daneš

This article is a salute to František Daneš on the occasion of his 90th birthday.

František Daneš, přední představitel české i světové jazykovědné bohemistiky, se narodil 23. července 1919 v jihočeském Písku. K tomuto významnému jubileu mu předseda Akademie věd v měsíci březnu udělil čestnou medaili De scientia et humanitate optime meritis a jeho pracoviště Ústav pro jazyk český uspořádalo mezinárodní konferenci pod názvem Užívání a prožívání jazyka. Pracovní okruhy konference ani referáty téměř stovky účastníků však nejsou ani vzpomínkové, ani jen jubilejní. Za posledních deset let od chvíle, kdy jsme v našem časopise jubilantovo dílo připomněli,[1] se bibliografie jeho prací úctyhodným způsobem rozrostla o třicítku položek. Jde přitom o rozsáhlejší samostatné studie ve sbornících a časopisech, o příspěvky na domácích i zahraničních konferencích, české i cizojazyčné, o recenze a v neposlední řadě o popularizační výklady, které mu díky jeho vědnímu zaměření a schopnosti i náročný problém dobře a přístupně vyložit byly vždycky blízké.

Bohemistické i obecnějazykovědné práce a životní dráha Františka Daneše, ředitele Ústavu pro jazyk český v letech 1965–1970 a 1990–1994, jsou díky rozsáhlému počtu pozdravných statí, sborníků a bibliografických soupisů připomínajících jubilantovu osobnost dobře známy. Zvlášť však v této souvislosti připomeňme jeho vlastní, osobně laděné ohlédnutí za plodnými léty vědecké, učitelské i organizační práce a za setkáními se zajímavými vědeckými osobnostmi v nově vydaném souboru J. Chromého a E. Lehečkové Rozhovory s českými lingvisty I (Praha: Dauphin, 2007, s. 11–64). Není rozhodně náhodou, že celý soubor rozhovorů, jehož další svazky se připravují, začíná právě osobností Františka Daneše. Nejenom díky autorovu významu, ale také díky tomu, že dovede zajímavě vyprávět a že v jeho biografii ožívají jak současníci, tak postavy, které pro čtenáře, zejména pro ty mladší, už představují historii – a někdy se dokonce projevují i jako bílá místa v ní.

Není náhodou, že základní Danešovy práce jsou opakovaně citovány doma i v zahraničí. Ačkoli jeho první knižní publikaci Intonace a věta ve spisovné češtině je už dvaapadesát let, nepřestává být základním východiskem pro poučení o funkčním přístupu k zvukové stránce české věty – a pro vnímavé čtenáře i svědectvím o Danešově zasvěceném vztahu k hudbě a k studiu souvislostí mezi jazykem a hudbou. Porozumění pro estetické funkce jazyka prokázal i ve svém nedávném příspěvku pro Naši řeč (87, 2004, s. 113–123), ve kterém se zamýšlí nad jazykem Haškova Švejka a Vachkova Bidýlka. (V této souvislosti jen na okraj připomeňme Danešovu charakteristiku jazyka a stylu Haškova románu, která vyšla v Naší řeči již před pětapadesáti lety, v roce 1954.)

Lingvistickým vzorem, který byl Danešovi vědecky nejbližší, je nepochybně Vilém Mathesius. Osobně se sice nikdy nesetkali, ale Mathesiův funkční přístup k jazyku v sobě obsahuje dva póly [214]lingvistického myšlení, které jsou příznačné i pro Františka Daneše. Je to na jedné straně schopnost abstraktně uvažovat o takových syntaktických kategoriích, jako jsou větný vzorec, věta, výpověď, text, nadvětné vztahy v textu, funkční větná perspektiva, na druhé straně umění zblízka osvětlit i zdánlivě nenápadný jazykový jev a vyložit jeho funkci v aktu dorozumívání. Podobně jako Vilém Mathesius také František Daneš soustřeďuje svůj zájem na problematiku spisovného jazyka. V něm spatřuje nejen nástroj celonárodního dorozumění v oblasti náročnějších komunikačních cílů, ale také hodnotu, s níž příslušníci národního společenství spojují svou prestiž a vědomí národní identity. Nezajímá ho tedy jen jazyk sám, ale také lidé, kteří vůči němu zaujímají nejrůznější postoje, hodnotí ho a projevují snahy do něj zasahovat. Z toho vyplývají Danešovy stati věnované jak tradičním tématům jazykové kultury, tak nově se šířícím pojmům jazykové ekologie, jazykové terapie a „verbální hygieny“.

Devadesátiny rozhodně jsou jubileem nevšedním. Zastihují-li však badatele v plné duševní síle, při schopnosti zajímavě psát, diskutovat, polemizovat, pohotově reagovat na nejnovější vývoj, pak nezbývá než přát jubilantovi i jeho čtenářům, posluchačům i těm, kteří měli to štěstí být jeho žáky a spolupracovníky, aby tomu tak bylo ještě hezkou řádku let.

---

[1] K osmdesátinám Františka Daneše, NŘ 82, 1999, s. 87–88.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK
Smetanovo nábřeží 6, 110 01 Praha 1
jiri.kraus@centrum.cz

Naše řeč, volume 92 (2009), issue 4, pp. 213-214

Previous Pavel Štěpán: K problematice tvoření detoponymických adjektiv (na základě materiálu pomístních jmen z území Čech)

Next František Martínek: Publikace o přejímkách, především z angličtiny