Časopis Naše řeč
en cz

Kroměvá tebe

Milena Šipková

[Articles]

(pdf)

-

1. U starší generace uživatelů středomoravských (hanáckých) nářečí lze dosud zaznamenat vedle předložkových podob shodných se spisovným jazykem (kromňe tebe) také podoby kromňevá tebe. Druhá podoba je sice (generačně) na ústupu, ale nikoli tak výrazně, jak se někdy tvrdí. Máme i v současnosti živě doložené formy typu vedlivá, kvulivá, (na)mistová, skrzevá, ba i (v)okolová, meze̬vá (mezivá). Téměř vymizelo straňivá, dokládané J. Malovaným[1] z nářečí císařovského a ještě A. Gregorem[2] z nářečí slavkovsko-bučovického; oba autoři ji hodnotí jako předložku charakteristickou pro jazyk poloúřední až úřední.

Podle dotazníkového materiálu[3] dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český jsou víceméně všechny tyto formy rozšířeny především ve střední části středomoravských nářečí (vymezené zhruba městy Slavkov – Moravský Krumlov – Tišnov – Boskovice – Litovel – Brno), dále na Holešovsku a ojediněle na Zábřežsku. Ve východomoravských nářečích[4] byly zapsány důsledněji zejména na širokém Vsetínsku, jv. Kroměřížsku, porůznu i jinde.[5] Ze zbývajícího území českého národního jazyka doloženy nejsou.[6]

 

1.1. Z funkčně sémantického hlediska je zřejmé, že se tu formantu -vá užívá specifickým způsobem. Bylo by možné mluvit o tom, že se ho využívá [213]jako prostředku k signalizaci tzv. nepůvodních (druhotných) předložek: není totiž možný u tzv. předložek původních.

 

1.2. Z materiálu staročeského oddělení ÚJČ[7] vyplývá, že patrně nejstarší předložkovou formou na -vá je podoba předložky protivá/protiva, doložená (jako předložka s dativem) z listin a zápisů z 2. poloviny 15. stol.: že mi jest učinil [pohnaný] protiva panskému nálezu (PŮH 6, 1481, 177);[8] béře [pohnaný] od nás [konventu od sv. Thůmy v Brně] mýto od našeho vinohradu z Hači protivá svobodám královským a markrabským a obdarování našeho konventa (PŮH 5, 1481, 286). Není – v našich souvislostech – nezajímavé, že jsou to doklady z dokumentů moravských. To – v návaznosti na zjištění F. Bartoše[9] – zdůrazňuje J. Zubatý[10]; z moravských listin 15. století uvádí tyto doklady: také týž pan Vilém z Pernštejna protiva nám býti nemá anižto protiv našim služebníkom; i prosíme vás s pilností, že nás právem ráčíte naučiti, kterak sě v téj při protiva nim [vinníkům] jmieti máme pro ty jejich účinky; činím odpor protivá vkladu tomu.

 

1.3. Z hlediska etymologického je pozoruhodné, že J. Zubatý považuje formu protiva za nejstarší slovanský ekvivalent k ide. *proti/*preti, nikoli tedy jen za nějaký její derivát; vidí v ní nominativ substantiva protiva (’místo proti čemu’), který „se stal předložkou“. Z toho důvodu považuje staroslověnské akuzativní podoby protivo, a také podoby staroruské protivu, za mladší. Dnešní formy proti nejsou tedy podle Zubatého přímým pokračováním (reflexem) ide. *proti, nýbrž variantami z protiva. S názorem Zubatého se plně ztotožňuje F. Kopečný[11]: „Tvary typu proti sotva mohou být přímé reflexy forem ide. (ide. *proti by dalo *prot6) Jde tedy o zkrácení deetymologizovaných forem protivu/protiva…“ Pro nás jsou tyto etymologické výklady vztahů mezi protiva/-vá × proti důležité proto, že mohou být poznáním jednoho z pramenů rozšíření formantu -vá (kromňevá…) k jiným předložkám.

 

1.4. Při posuzování vzniku předložkových podob typu mezḙvá, skrzevá… by se dalo uvažovat také o vlivu nářeční podoby příslovce teprve – teprva/teprvá. Jazykový zeměpis však tento možný vliv zpochybňuje:
(a) forma teprva je charakteristická pro celé Čechy (při severních, východních [214]a jižních okrajích Čech byla zaznamenána podoba teprvá); předložkové formy na -vá tu však zachyceny nebyly;
(b) v oblasti střední Moravy není forma teprvá, příp. teprová (podoba teprva se tu nevyskytuje) tak častá jako existence předložek na -vá; zapsána byla zpravidla dubletně, a to buď vedle (etymologicky) starší formy teprv, nebo – víceméně ojediněle – vedle dalších nářečních obměn teprov a tepró; ty ovšem výchozí podobu teprová předpokládají;
(c) ve východomoravských nářečích byla forma teprvá registrována zcela ojediněle, navíc dubletně vedle podoby teprv.

 

1.5. Třetím impulzem vzniku předložkových podob typu kromňevá může být zesilovací partikule -va. Etymologové její existenci uznávají; F. Kopečný[12] o ní říká, že „má prostě zesilovací funkci“, a uvádí příklady z bulharštiny tová ’toto’, tuvá ’zde’, z makedonštiny teknuva ’jenom’, z ukrajinštiny tutkyva, ze staré ruštiny dokudova, z běloruštiny kudova, ale také (podle něho už mizející) doklady z hanáčtiny: tehdová. Zachytili jsme však i výrazy dosud žijící: jindová, jindevá, tade̬vá (Tade̬ šla ta meza), ko̬de̬​vá (kudyvá’).[13]

 

2. Na základě poznámek v bodech 1.3.–1.5. by bylo možné shrnout, že prameny (zdroje) vzniku podob nepůvodních předložek typu kromněvá jsou tři. Z nich patrně nejvýznamnější je Zubatým postulovaná původní slovanská podoba předložky proti ve formě protiva/-vá. Silně tu spolupůsobila i existence zesilovací partikule -va. Připustit je ovšem třeba i vliv adverbiálního výrazu v podobě teprva/-vá; ta však je asi vývojově sekundární.

 

3. Etymologické a historické výklady předložkových podob typu kromněvá však nejsou cílem (smyslem) tohoto příspěvku. Chceme na základě uvedených dokladů a diachronních poznámek zdůraznit to, že nářeční útvary, zejména ty, které se dochovaly jako kompaktní, svébytné systémy, nemohou být studovány jen jako rezervoár dochovaných archaismů, zachovaných reliktů staršího stavu apod., anebo naopak – protože jde o „jazyky“ realizované převážně v mluvené podobě – z hlediska ustálených „mluvenostních“ podob a forem, nýbrž také z hlediska vnitrosystémových vývojových tendencí.[14] Patří k nim podle našeho mínění i využití sufixu -va/-vá jako slovotvorného formantu při tvoření (vzniku) nepůvodních předložek (s vokalickým zakončením) v hanáčtině.

Samozřejmě je třeba předpokládat zachování částicového výrazu -va/-vá (viz 1.5. příklady typu jindová).


[1] Srov. J. Malovaný, Skladba nářečí císařovského, Časopis Matice moravské 24, 1900, s. 148.

[2] Srov. A. Gregor, Předložky a předložkové pády v slavkovsko-bučovickém nářečí, Vlastivědný věstník moravský 11, 1956, s. 112.

[3] Jde o materiál získaný na základě Dotazníku pro výzkum českých nářečí (1965); výzkum sám probíhal v 60. a 70. letech.

[4] K tomu srov. též Z. Hlubinková, Tvoření předložek ve východomoravských dialektech, SPFFBU A 43, Brno 1995, s. 95.

[5] Archiv lidového jazyka registruje některé z předložek na -va ještě i ze slezských nářečí, např. skrzeva z Místecka a z Novojičínska, proťiva z Frenštátska, Ostravska a Místecka, podleva z Místecka, Ostravska (v hláskové podobě podl’eva z Frenštátska) a straňiva z Novojičínska. Jiné předložky na -va z této oblasti doloženy nemáme. Podle mínění PhDr. J. Balhara, CSc., může i v těchto případech jít o úřední, spíše ironický způsob vyjadřování.

[6] Žijí však místy v nářečí slovenských; z dokladů Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra v Bratislavě (za informace děkuji PhDr. A. Ferenčíkové, CSc.) vyplývá, že zřejmě nejčastější je předložka skrzeva/skrzevá (Skrzevá chorobu už ňevládze robit, Topoľčansko), doloženy jsou však i jiné předložky, např. proťiva/proťivá (Sú ešče takí ludié, čo su prociva tomu, z okolí Piešťan), podlevá (okolí Skalice, Trenčína), skrzevá/skrzeva (např. středožitavský nář. typ, okolí Prievidze, Piešťan), straňiva (okolí Topoľčan aj.).

[7] Za doklady děkuji PhDr. J. Koubovi.

[8] Srov. Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové. Díl 1–6, vyd. V. Brandl, Brno 1872–1895.

[9] Srov. F. Bartoš, Dialektický slovník moravský, Praha 1906, s. 342.

[10] Podrobněji J. Zubatý, Studia a články II, 1954, s. 50.

[11] Podrobněji F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků 1, Praha 1973, s. 226.

[12] Srov. F. Kopečný, d. cit. v pozn. 7, s. 331–332.

[13] Další doklady srov. K. Fic, Tvoření slov v hanáckých nářečích, rukopis kandidátské disertace, Brno 1984.

[14] K tomu podrobněji M. Šipková, Stavba věty v mluvených projevech, in: Syntax hanáckých nářečí, Jinočany 1993, s. 157–158.

Naše řeč, volume 79 (1996), issue 4, pp. 212-214

Previous Jarmila Bachmannová: Moravanky v Praze

Next Josef Filipec: Nový synonymický slovník slovenský