Časopis Naše řeč
en cz

Zájmeno »jenž« a diplomacie

František Novotný

[Answers]

(pdf)

-

V II. ročníku »Naší Řeči« str. 37—44 vykládá prof. Zubatý o pravém významu zájmen jenž, který, kdo, co. Věta se zájmenem jenž může se vztahovati jen k osobě nebo věci určité, známé mluvícímu, vyjadřuje jen jeden ze znaků známé osoby nebo věci, jejž mluvící chce zvláště vytknouti; proti tomu věta se zájmenem který vztahuje se k osobám nebo věcem neurčitým anebo k osobám a věcem, které teprv obsahem vztažné věty se stávají určitými.

Kdo četl pozorně v novinách z 15. ledna t. r. text svatováclavské smlouvy, která byla učiněna mezi vládou francouzské republiky a naší vládou, snad se zamyslil nad nejasnou větou jejího III. článku: »Vláda Republiky francouzské přiznává národu česko-slovenskému práva býti representovánu na konferencích mezispojeneckých, na nichž bude jednáno o otázkách týkajících se zájmů Čechoslováků.« Té větě není možno rozuměti jinak, než že náš národ má právo účastniti se vůbec všech konferencí, a na těch konferencích že bude jednáno — ovšem mimo jiné věci — také o našich otázkách.

A přece podle všeho naše zastoupení není myšleno tak všeobecně; patrně budeme slyšeni jen tam, kde se bude jednati o našich věcech. Ale pak by bylo třeba říci: »… na konferencích, na kterých bude jednáno…«. Nesprávné užití zájmena jenž místo který může, jak vidíme, nadobro změniti i smysl diplomatické smlouvy.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 1, p. 30

Previous »Vidím se nucen« či »nucena«?

Next Listárna