»Ale zbav nás od zlého«

Gilbert C. Křikava, Red. (= Redakce)

[Short articles]

(pdf)

-

Poprávci »Otčenáše« (oprávci se nazvati nemohou) říkají a jiné nabádají, aby říkali v »Otčenáši« místo »ale zbav nás od zlého« jenom »ale zbav nás zlého«. Mohli se již z Bartošovy Skladby jazyka českého (4. vyd. str. 77) poučiti, že genitiv odluky přibírá k sobě pro větší určitost předložky od a z: »Zachraň nás Bože od náhlé smrti«. (Srovnej tamtéž str. 47. pozn. 1. a str. 49 pozn. odstav. 5.). »Vysvobodil ho od vězení« (Gebauer-Ertl, Mluvnice str. 199). A tak také »Ale zbav nás od zlého« je docela správné. V obecné mluvě nynější při slově zbaviti klade se ovšem genitiv odluky, ale jako každá řeč, tak ani čeština nezbavuje se ve formulích modlitbových úsloví starších, pokud se úsloví ta nestávají nesrozumitelnými, a toho v úsloví »zbav nás od zlého« není. Starobylými úslovími nabývá modlitba i duchovní píseň vážnosti. A má-li se naznačiti slovy »zbav nás od zlého« pojem, »abychom do zlého nepřišli«, jest předložkový výraz »zbav nás od zlého« správnější, než pouhý genitiv odlukový »zbav nás zlého«.

---

Tato »oprava« není jediná, jakou si někteří troufají na znění modlitby Páně staletími posvěcené: opravují také »jakož i my odpouštíme našim vinníkům« na »svým vinníkům«. Zde se ovšem mohou dovolávati pravidel dnes v jazyce českém skoro vůbec zachovávaných; ale český překlad této modlitby je z doby, kdy, jako v jiných starých jazycích slovanských, pravidla o přivlastňovacím zájmeně zvratném nebyla bez výjimek. Někteří také učí modliti se k Panně Marii »pros za nás hříšné« místo »pros za nás za hříšné«, jak se modlívali naši předkové a modlí se posud staří lidé: takové opakování předložky u přívlastkových výrazů v starší době u nás i v jiných jazycích slovanských bývalo obyčejné (posud tak říkáme »přes to přese všecko«). V písni k sv. Václavu staré »nedej zahynouti nám i budoucím« opravují proti duchu starého jazyka na »ni budoucím«. Neškodilo by nám trochu úcty k takovýmto opravdu posvátným památkám po otcích. Co by tak asi říkali Němci člověku, který by jim přišel s napomenutím, aby se modlili »Unser Vater, der du im Himmel bist«, protože se neříká »Vater unser«?

Red.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 8, p. 240

Previous Z. (= Josef Zubatý): Vývoj českého jazyka

Next Batoh — baťoh