Časopis Naše řeč
en cz

»Tohoto nařízení budiž dbáno«

[Short articles]

(pdf)

-

»Národní Listy« přinášejí nyní občas kapitolky jazykové od p. K. Č., což upřímně vítáme. Taková je na př. tato:

Žádné »vy«. Úřední čeština má svá tajemství, podobně jako církevní řeč nebo zlodějská hantýrka. »Tohoto nařízení budiž dbáno« je obrat čistě úřední; jeho passivum vyjadřuje neradostnou a neosobní povinnost a stanoví naprostou, skoro metafysickou nutnost, která se k nikomu přímo a důvěrně neobrací. »Dbejte tohoto nařízení« je naproti tomu zcela neúřední; je to osobní, živá výzva k činnému dbání, k činnému životu, výzva, jež s vámi mluví, na vás se obrací a s vámi počítá. »Nebudiž pliváno na podlahu« je výron čiré autority, visící v absolutnu. »Nenahýbati se z oken« je příkaz neuznávající vaší individuality. »Psi buďtež voděni na šňůře«, »nebudiž prodléváno na kolejích«, »tato rubrika budiž náležitě vyplněna«, — to vše posílá vaše »já« do oblasti věcí neexistujících. Oč dramatičtější [a také češtější!] by bylo »neprodlévejte na kolejích!« Jakou demokratickou účast by projevila rada »vyplňte náležitě tuto rubriku!« Ale jaké by to bylo porušení ducha zákonů! Zákon vyžaduje slepé poslušnosti, kdežto každé »vy« je ne-li osobní srážka, tedy aspoň osobní styk. Ale z neznámé příčiny přenášíme tuto slepou poslušnost i do soukromého života. Každá lékárnická nálepka vám ji přikazuje, praví-li »lahvičkou budiž před použitím zatřepáno«. Slepá poslušnost se na vás žádá, čtete-li »kostka budiž vhozena do vařící vody« a tak dále. Duch zákopů je patrně na postupu [a také přesvědčení, že se Čech nesmí vyjadřovati jinak než Němec]. (»Nár. Listy« dne 3. března 1918.)

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 4, p. 118

Previous Spisovatel o češtině Jaroslava Vrchlického

Next Bereš a béřeš